Dál a dál až tam budu VIII

Blížim se k polským hranicím, myslím, že v pátek k večeru, nebo v sobotu dopoledne bych je mohl překročit.

Blížim se k polským hranicím, myslím, že v pátek k večeru, nebo v sobotu dopoledne bych je mohl překročit. V civilizaci si musím zařidit baliček na internet do zahraničí, bude to stát dost peněz, ale nešť. Dovolenou mám jednou za rok

Zastavila mě jedna mladá dáma hovořící s ruským nebo ukrajinským přizvukem. Pravila, že ji ukradli mobil i s nabíječkou a jestli nechám zavolat ze svégo mobilu. Prý mi hovor zaplatí. Měl jsem to srdce a mobil ji nepůjčil.
Vzhledem k tomu, že měla peníze podle svého tvrzení, doporučil jsem ji telefonní budku, zrovna sem jednu viděl a policii aby nahlasía ztrátu a dala šanci policii vyniknout. Policoe třeba lapí zločince. Třeba také ne.

Pravila smutným hlasem se tázajic, jak to že ji nechci pomoc? Odpověděl jsem, že jsem ji zrovna prospěl tím že jsem ji upozornil na možnost telefonování z budky a na policii, konečně ti by ji mohli nechat zatelefonovat zdarma.

Nějak už mě nebaví lidé co potřebuji na vlak, zatelefonovat, když už jim nabídnu, že jim listek koupím, připadně vhodím pár mincí do tel.automatu, tak použivají hrubá slova. Mám-li peníze a potřebuji-li telefonovat zvolím možnost budky. Stále jsou na každém rohu.

Tak to bylo jediné dobrodružství v Dvoře Králové. Naměstí je celé rozkopané, zřejmě ho dláždí. Dlaždiči mají práci. Jo jo.