Dál a dál, až tam budu VII

Po letech jsem si dal dršťkovou. V hospodě v. Miletíně. Inzerují tu také mimo jiné rodný dům K.J. Erbena. Pokud na něj cestou narazim kouknu na něj.

Po letech jsem si dal dršťkovou. V hospodě v. Miletíně. Inzerují tu také mimo jiné rodný dům K.J. Erbena. Pokud na něj cestou narazim kouknu na něj. V rádiu zrovna hrají sunshine reage, tak jsem najedený piji vodu z vodovodu, kterou mi číšník bez keců natočil. Včera se mi jeden pokusil prodat Bonu. Dvě deci za šestnáct korun. Sem mu doporučil aby se v ní za šestnáct korun umyl. 

Jo jo kdejaká putyka by chtěla mít ceny jak grandhotel. Inu někteří lidé mají své představy. Naštěstí je většinou díky nezájmu veřejnosti ty sny o rychlém zbohatnutí přejdou. Ve spoustě vesnic už hospody nejsou. Docela chápu místní, že nemají potřebu se dát okrádat draho v hospodě, když to samé pořídí doma. A laciněji.

Jinak jak jsem vlezl si místního podniku, otevřel jsem dveře a první dojem, zahulená putyka. Slušně jsem pozdravil „no nazdar“ a pohledná výčepni na mě hned volala. „Nekuřácká je vzadu. Což jsem ocenil. Ta byla skoro plná. To bylo starosti „ochránců svobody,“ jak zavedení nekuřáckých podniků sníží návštěvnost. Houbeles. Dnes přijdou i rodiny s dětmi, protože se nebojí,  že se jim děti udusí mezi dveřmi.

A sem jsem dopsal v hospodě. Nebyl tam signál, tedy jsem dojedl, zaplatil, dopil kafe a vodu a vyrazil. Šel jsem hodinu.  V 
Míetin vidělo ukazatel „Dvůr Králové 12 km“ po hodine chůze „Dvůr Králové  11 km. Zamyslel se nad rychlostí své chůze. Podle navigace jsem ušel šest kíometrů. Nkdo kecá. Usoudil jsem že asi ukazatel. Zřejmě nalitej cestář. Nikdo holt nejsme dokonalý,