Sobota a místo klidu, zase nějaký hluk na sídlišti. No nic, zavřu okna, a je výhodou, že mám zasklený balkon, protože pak se intenzita hluku sníží. Ukrajinci řežou chodník, zřejmě se bude něco kopat.
Sobota a místo klidu, zase nějaký hluk na sídlišti. No nic, zavřu okna, a je výhodou, že mám zasklený balkon, protože pak se intenzita hluku sníží. Ukrajinci řežou chodník, zřejmě se bude něco kopat. Ale kravál je to i tak. Jak jsem se dočetl, trvalý hluk působí distres, což je je takzvaný zlý stres, co působí velmi škodlivě na rozdíl od stresu,který je zdravý, aktivačně působící, jak jsem se nedávno dočetl v blogu docenta Vinaře. Docenta Vinaře čtu rád, to je pán, který to má v hlavě srovnané a říká docela srozumitelnou formou učené věci. A takové lidi obdivuji. Docenta Vinaře jsem slyšel přednášet několikrát a vždy to byl zážitek. Navíc umí ještě mluvit.
Čekal jsem na klientku, jenže se ji nedočkám, protože mě vytrhl ze sladkého spánku telefon, kde se mi omlouvala, že musí jít zachraňovat kolegyni, která je stará, vdova a je jí špatně. Takže se nedozví, jak má „zachránit” svého fetujícího syna. Zřejmě zachránit tu vdovu bude úspěšnější činnost. Matky zachraňující nezdárné syny nebývají moc úspěšné. Spíše jsou úspěšnější v manipulaci synů, pokud je chtějí udržet u sebe. Tahle činnost se jim daří snadněji. Chudáci manželky a partnerky, které se pokoušejí vymanit tyhle synáčky z jejich moci. Takové vymaňování se většinou nesvede bez konfliktů. Lidé, kteří se konfliktů bojí, nejdou do nich, většinou takové vztahy vzdávají. Nenajdou dost velký motiv k jeho řešení. Tedy většinou ti synáčkové. Ti i po smrti matky bývají i nadále pod jejím vlivem a vlastně mají tu zemřelou matku pořád za zády. Ještě mnoho let po její smrti k mamánkům mluví hlas matky, který ho kárá a říká mu co smí a co ne.
Zažil jsem pár takových mamánků, které jejich matka spolehlivě udržovala v závislosti, mohla se něj lépe starat, lépe ho kontrolovat, nebo i mamánky, co sice závislí nebyli, jenže maminka v jejich životě vládla zcela neomezeně a partnerka musela vyvinout obrovské úsilí, aby je dostala pod svůj vliv. „Střet Titánů” by se mohlo takové zápolení nazvat. Výsledek je nejistý. Navíc mamánek vytržením z vlivu manipulující matky, se dostává do neméně silného vlivu manipulující manželky, milenky, takže si nepomůže. I když, kdo tam koho manipuluje?
Ona v potu tváře s vyplazeným jazykem, mám na mysli tu manželku, milenku, partnerku, se stará o jejich společné blaho, on má na starosti samé takové ty důležité věci, jako je, zahraniční a ekonomická politika státu, kdo je a kdo není osobnost v dějinách národa atd a ona ty samé nedůležité. Jako je domácnost, co bude k jídlu, kdo uvaří, co si vezme na sebe ona i on. Za co se utratí peníze a kolik, pochopitelně spravedlivě rozdělené, nikoliv na půl, ale manželsky. On dostane kapesné a ona se o peníze postará, aby je zbytečně neutratil za své hračky. Něco podobného svého času říkal Jan Werich a měl svatou pravdu. Jo, když to jeden sleduje jako terapeut, je mu hej, ale těm co jsou uvnitř toho vztahu, už tak hej moc není, těm je spíše ouvej.
Takže klientka nedorazí, nevyslechnu si story o všech pokusech jak syna zachránit, tedy zavolám známým, mám přijít dnes na návštěvu. Volat jim budu až budou po oběde, abych se jim nenacpal na oběd, protože teď jsem se zrovna skvěle nasnídal, když jsem mezitím v konsoli vypálil několik DVD. Měl jsem snídani podobnou písničce Jiřího Šlitra „Co jsem měl dnes k obědu.” Snídal jsem sušené švestky, kyselé okurky, banán, dýňový chleba a matesy. Zapomněl jsem si večer namlít obilí na kaši, takže jsem z lenosti poshledal, co doma mám a jak je vidět, strava je to pestrá a výživná. Téměř dietní. Musím říci, že takhle jím často a nemá s tím žádné potíže.
Jde jen o postoj, pokud máte ten postoj, že si to žaludek přebere, nic zlého nejíte a kombinace je zcela v pořádku, vaše tělo se s tím smíří a zvládne i tuhle kombinaci. Ovšem, jestliže jste vystrašený citlivky, co počítají každou kalorii, sledují každou kombinaci, hledají všechny škodlivé látky, co dumají nad zkažeností světa a vidí všude nepravost, jíž je třeba čelit, vyhnout se jí, popřípadě napravit, nebo žijete dlouhodobě v situacích vytvářejících distres, pak máte bolesti různého charakteru a někdy se z toho všeho dohromady i zvlášť, můžete nakonec zesrat. Doslova. Lepší výraz pro to nemám. Průjem je slabé slovo. Mnozí takto se chovající, si pořídí, třeba ulcerosní proktokolitidu a to je tedy zážitek. Mám vyzkoušeno. Na sobě. Díky letům života v distresu. Plus žaludeční vředy.
Ona je tohle všechno většinou závislé na hlavě. Zdraví i nemoc. Jasně, jsou kombinace jídel, které navozují mírný průjem, ale to už musí být. Stejně tak jsou situace, co vytvářejí distres a pak se člověk hroutí po dlouhodobějším pobytu v distresu poměrně spolehlivě a má psychosomatické potíže. Někde se vyvalí a ukáží na tělesné úrovni, někdy na duševní. Někdy vše dohromady. Ale nám, co praktikují jógu, relaxaci, modlitbu, pravidelné cvičení, vyhledávání klidných míst a procházky na místech pokud možno bez lidí, kdy procházka je míněná chůze minimální rychlostí šest km v hodině, no ti starší a nemohoucí mohou i méně, tak na nás distres nedolehne, určitá nezvyklá kombinace jídel nás neohrozí, případně se zbavíme těch potíží a nebo jiných o kterých jsem psal výše. Také osobně vyzkoušeno.
Ale až půjdu na návštěvu, tak se cestou z návštěvy vydám do vsi, nakoupím nějaké dobroty,. Sice jsem včera koupil asi tři čtvrtě kila kuřecích řízků, a mám brambory, jenže ovoce jsem už snědl a jiné nemám. Nakoupím ovoce, zeleninu, abych do pondělí vydržel. Stavím se v levných knihách, dlouho jsem tam nebyl, podívám se co mají zajímavého. Občas se tam dají najít perly. Ale musí se hledat.
Dnes dám pasáž o Solarisu a jiných OS až na konec. Pokračuji ve sebevýuce v práci v příkazovém řádku, jak v Solarisu, tak v Linuxu a zvládám už zpaměti vypalování v konsoli, tedy použití programu:
mkisofs, cdrecord, dd, readcd, cdrw, du.
Prográmek „du” jsem objevil až předevčírem. Používá se na zjišťování velikosti souboru. Jinak ty předchozí jsem znal, tušil jsem k čemu jsou, kdysi dávno se je pokoušel použít, ale až teď jsem se je učil používat zpaměti, protože jsou neskutečně efektivní a žádný grafický program se jim nevyrovná.
Není nad pocit radosti, když se člověk naučí zpaměti v Solarisu, či v Debianu, případně jiném Linuxu, či BSD příkaz na zkopírování DVD
dd if=/dev/sr0 of=nejakysoubor.iso bs=32256
Dá enter a už to kopíruje DVD a vytváří vypalovací image na disk, kterým potom příkazem
cdrecord dev=7,1,0 -v -eject speeed=32 driveropts=burnfree nejakysoubor.iso vypálí.
Jo jo, pohoda, když se to umí. Napíše se skript, a pak už se jen pálí jak na běžícím pásu. Slíbil jsem, že do blázince zkopíruji DVD s pořadem „Ze závislosti do nezávislosti” přeci to nebudu jako nějaký lama pálit v k3B nebo něčem jiném. Jinak se pochopitelně dají kombinovat ty programy nejen na pálení z DVD či CD, ale i data z pevného disku.
Nemusí se většinou ty prográmky instalovat, jsou v každé distribuci. Většinou, pokud nejsou, instalace je snadná z internetu, pochopitelně za použití příkazového řádku, což je nejsnadnější způsob ovládání. Musí se člověk učit, ale jako v každé činnosti, co se naučí, to mu po počátečních potížích zpříjemní život. Což ví přece každý a jen tu opakuji dávná moudra. Howgh, domluvil jsem.
PS: Ty uvedené příkazy jsou jen orientační, jinak je potřeba číst manuály a zjistit si třeba právě tu device příkazem cdrecord -scanbus Vypadá to složitě, jako všechno, co člověk neumí a pak už to je jednoduché, když se to naučíte. Jojo 🙂 Prý když se mozek nepoužívá, zmenšuje se. Tak si procvičuji svaly na mozku. 🙂