Už v několika blozích jsem dal najevo názor, že stát, který podporuje sociální výpomoc ženám, které si cíleně pořizují děti bez manžela nebo partnera, který by s nimi sdílel výchovu a náklady spojené
Už v několika blozích jsem dal najevo názor, že stát, který podporuje sociální výpomoc ženám, které si cíleně pořizují děti bez manžela nebo partnera, který by s nimi sdílel výchovu a náklady spojené s výchovou a vzděláním, chybuje.Takto fungující stát je vlastně sám proti sobě. Možná v pravěké tlupě se ztratilo otcovství, život všech byl mnohem více na vážkách a solidarita a soudržnost byla trochu jiného charakteru než dnes. Tam možná fungovalo, že děti byly vnímány jako společní členové tlupu a majetek všech. Majetek, společná budoucnost, určitá záruka pokračování tlupy, rodu, kmene. Jako majetek byly vnímány, jako s majetkem se s nimi zacházelo. V patriarchátu patřili otci, v matriarchátu matce. Nikdo až do dospělosti dětí tento jejich statut nezpochybnil. Toto pojetí dětí jako členů rodiny a zároveň majetku je dlouhodobý pohled, který až v posledních desetiletích v západní civilizaci byl změněn. Podobně jako se změnilo postavení žen. Dnes děti nejsou vnímány jako majetek, ale jako členové rodiny, které mají výrazná práva a ochranu. Méně povinnosti. Rodiče jsou podle zákona odpovědní za výchovu a zajištění svých dětí do jejich zletilosti. Rodiče mají povinnost podporovat své děti dlouho přes jejich zletilost v případě, že se vzdělávají a to až do věku 26 let. U nás.
Takže pokud se žena rozhodne pořídit si dítě bez otce,má na to právo a je tohle pro ni rozhodnutí například v dobách konjunktury poměrně dost snadné, má slušné zaměstnání, díky tomu i slušnou podporu, není společensky jako svobodná matka vyřazena, sama před sebou, může cítit jako schopná. Z jakého důvodu chce vyřadit muže ze hry se můžeme jen dohadovat, ale jedno je jasné. Sociální systém takovému stavu nahrává. Nikoho nenutí, aby si pěstoval vztahy. Ať dětí k rodičů, tak rodičů k dětem. V pravěké tlupě, kde na spolupráci všech dospělých závisely životy, zřejmě podle mého mínění a všech sociologických výzkumů se vztahy pěstovaly. Byla to nutnost vedoucí k přežití jednotlivce i komunity. Svědčí o tom všechny možné rituály, které jak v primitivních společnostech, tak v rozvinutých společnostech hrají důležitou úlohu. Tyto rituály jsou velmi staré a podle některých sociobiologů se rodíme s jistou dispozicí k nim. Každá kultura má desítky až stovky společenských rituálů, které napomáhají udržet soudržnost a solidaritu.
Opuštěním pravidla, že děti v této kultuře vychovávají minimálně dva se dopouštíme křivdy na dětech. Ztrácíme sociální návyky. Otec a matka. Často tím vyřazujeme i prarodiče. Opuštěním tohoto pravidla měníme i pohled dětí na nutnost rodiny,rodinné solidarity, soudržnost vztahů, rituály. Měníme a často úspěšně pohled na povinnosti jednotlivce vůči sobě samým. Přenášíme povinnost umět se postarat sám o sebe, o svoje děti na povinnost společnosti. Nevíme jestli pravěká tlupa skutečně fungovala na principu, že děti jsou majetkem všech, protože většina soudobých primitivních společností institut rodiny zná. Rodina, rod, kmen. Ve všech těchto strukturách se dospělé děti stávají dospělými tehdy, když jsou schopni se postarat o sebe a přispět svou činností k obecnému blahobytu. Blahobytu podle měřítek té které společnosti.
Rodiče v těchto i jiných společnostech samozřejmě tím, že jsou schopni přenést schopnost dětí se o sebe v rámci svých možností postarat, zajišťují dětem úspěšnou budoucnost. Otec trvající na získání loveckých schopností pro syna, kdy je oceněna nejen snaha , ale i výsledek. Kdy klade požadavky na syna mírně přesahující jeho možnosti, tak aby došlo k trvalé motivaci být úspěšným a váženým členem této společnosti, prokazuje svému synovi službu. Matka, která na dceru klade povinnosti vůči mladším dětem ji zároveň připravuje na roli matky.
Bylo zvykem v dobách mého dětství, že v rodinách kde nebyly mladší děti, se dcery ujímali třeba sousedovic miminek, které jim byl na určitou dobu svěřovány, aby je vozily, staraly se o ně, uměly přijít k matce a říct „pláče. Mladé matky učily ony sousedovic dcery přebalovat děti, krmit. Vše formou hry na mateřství za dohledu matek. Dokonalá příprava na výchovu dětí. Všechny moje spolužačky, včetně mé sestry touto přípravou a zároveň společenskou výchovou, pěstováním dobrých sousedských vztahů prošly. Rodiče se znali mezi sebou, mnohdy právě díky dětem, uměli si pomáhat. Nebyla to žádná idyla, jak se mohlo zdát, ale fungoval ještě přirozený způsob komunikace mezi lidmi. Sám z té doby jsem znal mnoho lidí právě díky svým spolužákům, k nimž jsem docházel do jejich domova podobně jako oni k nám.
Díky této společenské vzájemné svépomoci fungovala daleko spolehlivěji a důkladněji společenská sít než ona státní. To je celé tajemství. Všechny ty ženy které natahují ruku a nepostaraly se aby měly partnera, který jim v dobách nouze pomůže udržet nad vodou, jsou těmi nezodpovědnými, vůči společnosti i vůči svým dětem. Připraví je o veškerou podporu, kterou poskytuje otec, jeho rodiče. Všichni ti, co se okamžitě rozvádějí, nepěstují vztahy, nepokoušejí se vzdát se svých nároků, kteří se spoléhají na pomoc státu v dobách, kdy jsou schopni se postarat o sebe zcela spolehlivě ničí onu přirozenou sociální sít. Rozmazlení jedináčci, dokáží rozvrátit fungující komunitu, protože jak ukazuje zkušenost, jen několik málo jedinců, jeden či dva v komunitě, která má méně ochranných prvků, tuto komunitu spolehlivě zneschopní. Takže nikoliv zvlášť významné procento neodpovědných jedinců tvářících se jako neschopní, dokáže zablokovat společnost. Nebo ji výrazně zpomalit.
Možná, že bankrot státních financí (k němuž jak se zdá spolehlivě směřujeme díky nárokům rozmazlencům na sociální stát) přinese bídu mnohým, ale zároveň ukáže limity toho sociálního státu, který je založen na tom, že poskytujeme pomoc při sebemenších obtížích, kdy vůbec nejde ani zdaleka o život. Možná nás tahle situace na nějaký čas, než opět společnost zapomene naučí diferencovat pomoc a napřed vyžadovat a až potom pomáhat. Matky malých dětí si rozmyslí hnát svoje požadavky vůči svým mužům na ostří nože, protože pokud budou vědět, že odnikud nepřijde žádná pomoc než ta, co se poskytuje v rodině a třeba od nejbližších příbuzných a sousedů. Umírní se. Otcové pravděpodobně budou nuceni se víc starat, protože žádný stát za ně nezaplatí alimenty, nebude mít z čeho. Ona občasná „chudoba,” kdy se lidé musí mnohem více starat, a nemají čas na pitomosti neškodí.
Nepochybně si tento blog mnozí vyloží jako útok na ženy. Jimž samozřejmě není. Je útokem na rozmařilost společnosti, která je ochotna financovat každý experiment a nemá na něj.A půjčí si na něj. Pořídit si dítě bez otce považuji za nezodpovědný experiment, a stát, který nechce na matce aby si nějakého otce pořídila aspoň jako plátce alimentů, je v rukou nezodpovědných jedinců. Nezodpovědných v případech těchto matek. Stejně jako nechce na menšinové komunitě aby se starala a jen platí aby měla většinová komunita klid. Takové chování „odpovědných” považuji za další nezodpovědný experiment. Těch experimentů je více. Bohužel. A stojí peníze, které pak chybí pro ty potřebné.