V mládí jsem vydělával hodně peněz. Na tehdejší dobu opravdu hodně. Dělal jsem výškové práce, později jezdil u plavby mezitím pracoval v JZD.
V mládí jsem vydělával hodně peněz. Na tehdejší dobu opravdu hodně. Dělal jsem výškové práce, později jezdil u plavby mezitím pracoval v JZD. Všude jsem se nadřel na ty peníze a mimo JZD, kde jsem díky tehdejšímu zákonu neměl srážky ze mzdy, jsem měl v každém zaměstnání, dokud jsem byl svobodný a později rozvedený, bez rodinných přídavků, oproti ženatým a vdaným s dětmi obrovské srážky ze mzdy. Jak se té zlodějně eufemisticky říkalo. Byl jsem státem trestán za skutečnost, že jsem se neoženil tak rychle jako většina mých vrstevníků a nepořídil si děti hned ve dvaceti, co jsem přišel z vojny. Cítil jsem tuhle skutečnost jako nespravedlnost. Bez jakýchkoliv ideologických úmyslů si dodnes myslím, že větší daně pro svobodné a bezdětné než mají ženatí s dětmi je čistě z hlediska rovnosti mezi lidmi, nespravedlnost.
Chápu, že ti co reprezentují stát, naši volení zástupci, mohou mít představu a dokonce i svojisvobodné, bezdětné, nebo ti co mají dět představu uzákonit. Uzákonit že je nutné pro i odrostlé, platit za skutečnost, že vydělávají dost a nemají náklady spojené s výchovou dětí. Z toho důvodu tolik peněz nepotřebují. V tomto duchu se vyjádřila jedna tehdejší soudružka. Odjakživa jsem byl toho názoru, že o tom kolik peněz potřebuji na svou útratu je čistě moje věc. Soudruhům, sousedům, nebo líným, (soudruhy a líné moc od sebe nerozlišuji,) do toho nic není. Ani kolik vydělávám, ani za co peníze utratím.
Ona soudružka v té diskusi, kde jsem projevoval, jak ona pravila, antispolečenské názory, bylo mi asi 22 let, také řekla, že mi je hodně peněz na nic, protože je všechny prochlastám a nebo vyházím peníze za hadry a hloupý knížky. Zrovna tehdy u mne zahlédla nějakou detektivku drsné americké školy,na kterou vystál frontu. Zřejmě jsem si nekoupil nějaký sovětský román. Nekoupil, byl jsem neuvědomělý. Mohl jsem je ušetřit, pravda, ale pořád si myslím, že jsem je vydělal poctivě a tedy byly moje.
Nevím jestli dnes mají zřejmě lidé s dětmi nějaké daňové úlevy. (Nejsem informovaný a jsem líný hledat fakta na internetu.) Takže platíme všichni rovnou daň, kde se celkem nevyplácí ani podvádět. Tedy pro mne. Nebo hledat za pomoci daňových poradců nějaké kličky, jak se vyhnout vyšším daním. Jednoduše podle zákona odpočítám náklady a ze zbytku zaplatím daň. Samosebou, plus sociální a zdravotní pojištění. Což je další daň. Tím pádem jsem z milovanými spoluobčany, kteří se mnou společně tvoří stát, vyrovnaný. Nemohu pominout spotřební daň a další, takže když hodně vydělám a hodně utratím, hodně zaplatím na daních a přispěju tak na ty „chudé a potřebné,” matky, nezaměstnané a další.
Takhle je to jednoduché. Jsem prostý člověk, co má byt, který si koupil, žádný regulovaný nájem, víc dvacet let nemá žádné úlevy na daně, protože děti, když byly malé, vychovávaly matky, jak mi vždy někdo předhodí. Já jim na děti řádně platil, matky braly všechny ty přídavky, na které jsem svým dětem dávno předtím a poté znovu vydělal. Neměl jsem tehdy žádné daňové úlevy. Dnes je nemám zas. Nejsem svým spoluobčanům nic dlužný. Tak nechápu z jakého důvodu chystají mě opět okrást, tím, že někteří z nich volit socany, kteří mě hodlají zabavit mé těžce vydělané penízeza bílého dne, a ani nemít přitom revolver v pazouře na mě namířený.
Svoje děti nechci okrást, pokud mám, dám jim. Tedy svému vnukovi. Cizím už jsem dávno přispěl jak jsem uvedl výše. Solidarita je vodsuď až pocuď. Snažím se abych nebyl nikomu na obtíž, solidárně přispívám na zdravotní a sociální pojištění. Řádně. Zrovna mi minulý týden přišel papír, že nejsem nic dlužen a všechno mám zaplaceno. Platím televizní poplatky i když se na televizi dívám jen málokdy. Ale chápu, že Liga mistrů něco stojí, chci ji vidět,tak platím a nereptám.
Platím, nereptám a pořád je to někomu málo. Málo socanům, co ze třech vybraných korun, korunu padesát sobě, jednu úředníkům, co je rozdělují a padesátník všem těm „potřebným,” co vydělávají asi tolik jako já, jenže mají děti a pocit, že tolik peněz nepotřebuji, tak je mám dát jim. Jenže já mám komu dávat. Mám čtyři děti, chci jim taky něco nechat. Vážení spoluobčané, mě vážně nebaví na vás dělat.
Nebaví mě ta plošná „sociální sít,” která dává všem stejně bez rozdílu, potřebným i nepotřebným. Všem stejně málo, takže na ty potřebné se opravdu nedostane. Znám dost invalidů, kteří by potřebovali dvojnásobek, ale nedostanou ho, protože se peníze pro ně rozdají všem těm matkám, co se tváří, že chtějí pro svoje děti to nejlepší a přitom jim nenechají ani vlastního tátu. Rozvedou se z nerozvážnosti a nerozumu. A mnohdy jen tak z pomstychtivosti ho připraví o děti, aby si pamatoval, že když ho pro milence opustila a jemu se vede dobře, tak ona to tak nenechá. To by bylo aby si vyskakoval bez ní.
Podobně se podporují matky, které na chlast a kouření pro sebe mají, ale pro svoje děti nemají na školu v přírodě. Nebo na slušné oblečení pro děti do školy. Stejně jako se rozdávají v dobách konjunktury podpory v nezaměstnanosti, či sociální dávky těm, co nepracovali, nepracují a nikdy pracovat nehodlají. Jen umně dojí „sociální systém.” Těm všem se dá a ti nezaměstnaní, kteří celý život pracovali a ne vlastní vinou na stará kolena přišli o práci, dostanou polovinu, nebo třetinu toho, co by mohli dostat.
Ti, co celý život pracovali, na rozdíl od těch, co nikdy práci ani zdálky neviděli, jsou na tom díky té plošnosti mnohem hůř. A proč? Protože by soudruhu úředníkovi přibylo práce aby si zkontroloval jak se věcí mají a nemohl by v pracovní době surfovat po internetu.
Tohle opravdu není o ideologii, pravicové, nebo levicové. To je o zdravém rozumu, kdy se podíváme kolem sebe a vidíme se nám smějící spoluobčany úředníky, kteří rozdělují naše peníze, za báječný, víc než průměrný plat. Zbyteční lidé na zbytečných místech. Platy, provoz kanceláře, náklady na údržbu úřadů, to všechno a ještě mnohé další, platíte vy a já. Oni v teple kanceláří. Od – do. Placeni podle tabulek, nikoliv podle výkonu. Mají práva podle zákoníku práce, rozdělují peníze těm co nikdy, ani v dobách krize ani v dobách konjunkturý nebudou hledat možnost jak se sami uživit, nadělají si děti a docela klidně ty dávky v první hospodě, která má dostatek laciných alkoholických nápojů, prolejí hrdlem.
Prolejí, profetují, prohrají peníze od těch, co žádný zákoník práce nemají, protože pracují v sobotu, někdy v neděli, večer, v noci, přes den. Aby si vydělali. Ať už jako samostatní podnikatelé, nebo v privátních firmách. V privátních firmách, když se nevede, majitelé i dělníci si snižují platy. Firma chce přežít, zkonsolidovat, dočkat s e lepších časů. Státní úředník, chce větší peníze. Stát mu je garantuje. Vy je zaplatíte. Z toho mála, co v krizi vyděláte.
Možná že jste někteří na tom tak, že by vám těch několik stovek na přídavkách chybělo.Možná jste na tom tak, že opravdu nemáte už z čeho ušetřit.Pak chápu, že nechcete o ně přijít. Vás je takových, co jim pár stovek bude chybět jen opravdu málo. Vy ostatní co berete, berete jen proto, že se dává, nikoliv že potřebujete. Jenže, čím víc budete brát, tím víc budete dávat. Těm opravdu bohatým nebude co vzít, ti zdrhnou a ti skoro bohatí, ti nebudou mít co dávat. Vy a vaše děti zaplatí dluhy, které ti papaláši a úředníci jimi dosazení nadělají. Nejdražší na tom všem jsou nakonec ne ty matky, nezaměstnaní, invalidé, ale ti úředníci a papaláši, co jim platíme všechny náhrady, cestovní výdaje, školení, jak lépe a efektivněji peníze nám ukrást a efektivně je rozdělit mezi sebe. Výsledek? Nula od nuly pojde.
Jedna účetní, která se živí samostatně, zvládne to samé penzum práce, za celý rok jako celé účetní a mzdové oddělení na jakémkoliv úřadě. Proč? Protože je placena soukromníky za práci a ne za hezké oči a bloumání po internetu. Protože není omezována pitomci, co ji hází klacky pod nohy svými stupidními reorganizačními nápady,které se na každém úřadu čas od času dějí.Ona si organizuje svůj čas sama. Mám účetní, která má dvě malé děti a nikdy se mi nestalo, že bych musel čekat na faktury, vyúčtování atd. Zavolal jsem, zadal, ona udělala. Nestarám se jak a kdy, ale do kdy a kolik mě to bude stát. Já ji platím a ona dělá. Takhle je to jednoduché.
Tak je to ve všem. Chce-li mít někdo lehce vydělané peníze bez vlastní odpovědnosti, stane se státním úředníkem. Ano stát úředníky potřebuje, ale tak desetinu jejich nynějšího počtu. Chcete mít víc peněz pro sebe? Volte ty, co dají většinu agendy libovolného úřadu soukromníkům a uvidíte o kolik budou efektivnější. Soukromníci budou vydělávat víc ale v konečném součtu budou pro nás lacinější. Jako je pro mne lacinější opravář praček, který přijde za deset let. Udělejte úřad na opravy praček a nebudete se stačit divit, co to bude stát. Opravář ovšem vydělá desetinu.