Našel jsem si novou hračku, které se nemíním pustit. Co to je, nechám si pro sebe, ale spíš bych se raději věnoval významu hraček jako takových pro starého pána.
Našel jsem si novou hračku, které se nemíním pustit. Co to je, nechám si pro sebe, ale spíš bych se raději věnoval významu hraček jako takových pro starého pána. Kdysi v mém mládí se hraní u starších pánů považovalo za něco neseriozního. Dne je doba jiná, takže se hraní u starých pánů považuje za něco, co je projevem vitality. S tím bych i souhlasil, protože prospívá jistá tvořivost, která se i v pozdním věku udržuje, pravděpodobně, podle mého osobního výzkumu, který provádím sám na sobě.
Hrát si jednoduše mne baví. Stejně jako mne baví občas při bigbítu tančit a zpívat. „Kdo nezpívá, nežije.” Jsem kdysi zaslechl. Stejně jako věřím tomu, že kdo zpívá, modlí se dvakrát. Takže si hraji, tančím a zpívám a nejsem mladý. A píši blogy. Ty dnes píše kdekdo, na internetu se válí tuny textů, člověk si nestačí přečíst, co by ho i zajímalo. Není dost času. Musím si také hrát.
Včera když jsem psal o odmítání, vzpomněl jsem si na svá mladá léta, kdy mě děvčata, tedy ne všechna odmítala a já jsem se tomu smál a dráždil jsem je průpovídkami typu. „Nebudeš chtít ty, bude chtít jiná.” Pochopitelně, že mi žádné odmítnutí nebylo milé, jenže zase na druhou stranu jsem jsem zas neměl potřebu jim poskytovat tak veliké zadostiučinění. Takže jsem si vyřizoval účty. Jak jinak.
Ono, jak jsem v tom svém mládí zjišťoval, pokud jsem nedal najevo příliš velký zájem, tak byla ta dáma vstřícná, jenže v momentě, kdy jsem zájem projevil, podmínky pro přijetí a akceptaci mé maličkosti se okamžitě zpřísnily. Naprosto pochopitelná reakce. Pokud není tak velký zájem, dostupnost je vyšší, v případě zájmu, cena produktu jde nahoru. Jednoduše se hraje hra. „Kdo dá víc, ten má.” Ovšem, protože jsem byl stratég, co si klidně počkal, občas jsem sice něco propásl, ale jen občas, tak jsem se většinou dočkal. Okolnosti ukázaly dámám, že mám stejnou cenu, podobně jako mají ony. Nic jsem neuspěchal.
Nejhorší, co může člověk v životě udělat, je spěchat tam, kde se očekává klid a rozvaha. V lásce, stejně jako v obchodě. Ani jedno není nakloněno ukvapeným rozhodnutím. A tlaku na úspěch. Na ten si člověk musí počkat.
Zaženou druhého do neřešitelné situace a doufají, že tím vyhrají, vše co se dá. Jenže pak nastane většinou katastrofa, kterou nelze odvrátit. Sice dnes kdejaký rychlomanažér citující chytré příručky, co slibují úspěch do týdne, čtrnáct dní už je pozdě, vykládá moudra o rychlém rozhodování, aby se stejně nakonec přesvědčil, že mimo výjimek, nejspolehlivější úspěch v životě, lásce, obchodě poskytuje rozvaha, nechvátat, umět počkat a nehroutit se, když všechno není hned.
Párkrát jsem se v životě přesvědčil, že tlak na „všechno hned” vyvolá spolehlivě odpor, jehož výsledek není vidět hned, ovšem, je-li dost dlouhý, nemusí být ani nijak silný, tak je ničivý. Sice jsou lidé, co tvrdí, že „Čím víc se olivy drtí, tím víc oleje dávají.” Jenže lidé nejsou olivy. A ani „salámová metoda” kdy se pomalu ukrajují svobody lidí, nemusí být zcela úspěšná, protože, když jsou lidé salámovou metodou přitlačeni ke zdi, začínají se bouřit.
Ono se zdá, že je možné někdy někoho tlačit do nekonečna. Jenže nelze. Do nekonečna nelze ohlupovat lidi, tvrdit jim, že je nutné tohle a tamto, nikdo není bezmezně důvěřivý. Nebo poddajný. Jednoho dne, každému dojde trpělivost. Bohužel, někdy to končí výbuchem násilí, které většinou nic neřeší a revoluce pak požírá své děti. Nebo vzpoura utlačované manželky končí jejím nástupem trestu ve věznici pro vraždu. Tohle si ti ukrajovatelé salámu většinou ve své pýše neuvědomují.
Nic, nechám těch chmurných úvah, dostal jsem dnes nápad, jak a co dělat v budoucnosti. Oslovil jsem dalšího zajímavého člověka, který by byl dost dobrý ke spolupráci. Souhlasil. Dáme si schůzku a poklábosíme o tom. Žádný nápad jak vše zrealizovat není k zahození. Fantazii se meze nekladou. Nakonec, vzhledem k tomu, co mám v životě za sebou, kdy uskutečněné projekty předčily mou fantazii, si mohu dovolit mít nápady.
Představuje-li si člověk skutečnost, stane se z představy skutečnost. Toho se budu i nadále držet a uvidí se. Nápady jsou k tomu, aby se, promyslely, strukturovaly a realizovaly. Nikoliv aby se zavrhovaly jako hloupé a nemožné. Jo jo.
A k tomu sladák o nápadech. Nápad Aby se nám lépe myslelo na ty těžké věci, co nás čekají a neminou, když ty nápady začneme realizovat.