Pročetl jsem si komentáře a mimo pana Hanauska, kterého znám osobně
se mi zdá, že se jedná o pořád jednu osobu v několika komentářích. Ale
Pročetl jsem si komentáře a mimo pana Hanauska, kterého znám osobně
se mi zdá, že se jedná o pořád jednu osobu v několika komentářích. Ale
budiž, řekněme, že pan doktor je pravý, myslí to se mnou dobře a ta
stěžovatelka, co si pořád stěžuje, že nehodlám uznat své omyly je zcela
extra.
Rád bych poznamenal, že chodit bos jsem začal sedmého září jak píši
ve svém blogu Na Lipně má lásko polib mě ze sedmého září
2014. Jo, a najednou se tu objeví náhodný čtenář, který mi vysvětlí, jak
se mnou nemůže být žádná ženská, pak pan doktor, šokovaná čtenářka a
další nepodepsaný komentující, co ví jaký jsem. Jeden by se skoro
zamyslel nad sebou. 🙂
Jasně, ti komentující, co se neprošli bosky po žádné pražské ulici
vědí, kolik je střepů a hoven na pražských ulicích, co všechno mi hrozí,
když budu chodit bos. Vědí asi tolik, že existuje chodník. Zatím dávám
pozor, na střep a do hovna jsem ještě nešlápnul, neříkám, že to nehrozí.
Chápu, že burani se pochopitelně zouvají před dveřmi, mají za to jak je to
hygienické, aniž by si uvědomili, že rukavice také na rukou pořád nenosí,
vůbec netuší, co všechno na rukách dotáhnou domu. Sahají venku na ledacos,
sedají si na sedačky, kde nevědí, kdo před nimi seděl, v botách mají plno
škodlivých mikrobů, co ji zapříčiní různé plísně.
Život je holt riziko a chodit bos není o nic větší riziko, než chodit
bez rukavic a sedat si v MHD, stát vedle někoho, kdo má zrovna virózu.
Nikdo jim neřekl, že čím větší sterilita, tím menší imunita. Tak mi
připadá, že ta dáma, zřejmě asi ja-nonieta, má tak trochu ze mne
mindrák. Halí se do různých inkognito postav, nakonec z ní vyleze, že je
to jen jedna a ta samá. Podobně jako slinta.
Nikoho nenutím aby mě následoval.Tou hysterickou reakcí, komentující
pod nickem, šokovaná čtenářka, náhodný čtenář, plus nepodepsaný
komentář, jak se zdá, jedna a tatáž osoba, trojjediná osoba, dává najevo, co je jejim
problémem. Je sami, stále si zakládá na tom, jak je správná a
soucitná, sociálně zdatná. Na webu, když ji nikdo nezná a neví o koho jde.
Ta její skutečnost bude asi docela tristní.
Ale k ničemu to té dámě není. Jen dává najevo svou samotu, neukojenost
a nespokojenost se životem a se svým okolím. Plus politickým zřízením.
Jasně, ti co prochlastají a prokouří peníze, ti na boty nemají. Tak alespoň
lkají, nad skutečností, že nemají peníze z dávek na děti. Bodejť by je
měli, když je prohrají v kasínech a hernách. Plus prochlastají a profetují.
Tak lítostivý nejsem, abych toužil po sociální spravedlnosti, kde budou mít
všichni všechno a žádný nebude mít nic.
Zatím jsem ještě nechytil infekci, z chození bos, ani nenastydl, včera
jsem šel čtyři kilometry z Luk do Řeporyjí. Foukalo, bylo chladno, musel
jsem zapnout vestu, ale na nohy byla stejná zima jako na ruce. Nemrzlo,
tedy mi neomrzly. Až bude mrznout, budu zkoumat jestli to jde chodit bos,
nebo ne. Zatím jeden maník tvrdí, že do -14 to jde.
Ale vzpomínám jak
jsem před dvanácti lety z ničeho nic chytil oblečený a obutý v listopadu
vira, který mi zařídil virový zápal plic, což skutečně není nic
skvělého. Jen tak mimochodem. Nebo jak jsem dostal z ničeho nic, obutý v
teplém počasí zánět močového měchýře. No zřejmě jsem neměl správné boty
podle pana doktora. Skučel jsem tehdy docela dost.
Jsem skeptik ke všem těm správným návodům jak žít, ještě víc jsem
skeptik když mi lidé, kteří nemají s tím, co zrovna zkouším, vůbec žádnou zkušenost, dávají rady, co
a jak. Ano riziko hrozí. To nikdo nepopírá. Jen blbci se tváří, že riziko
žádné není. Ale jsou přijatelná rizika, jako je třeba cestování v MHD, nebo
chodit se koupat na veřejné koupaliště, kde je choroboplodných zárodků pro
celou planetu. Přesto tam, ani potom doma houfně lidé neumírají na infekční
nemoci.
Jistě, když někdo vidí zem pod nohama jako semeniště chorob, musí si
také uvědomit, že když si zouvá boty, tak by si měl ruce umýt nejlépe
chlórem, nebo si je rovnou useknout, jak by si sekala nohy„ šokovaná
čtenářka.” Aspoň by nepsala hovadiny do komentářů. Než by se naučila,
ťukat tužkou ústy do klávesnice, chvíli by ji to trvalo a pak by si
rozmyslela co psát.
Pobavil jsem se. Navíc jsem zase mohl vysvětlit více kolem chození bos.
Rád bych podotkl, že jsem opravdu přesvědčený, že lidé nejsou tak křehcí,
jak se mnozí „humanisté” snaží nám namluvit. Lidé snesou více,
než většinou tuší a zvládnutá zátěž je nedeptá, ale posiluje. Jak
psychická, tak fyzická. Vlastně ani neznáme hranice lidských možností. Lidé
chodí po žhavém uhlí, plavou přes kanál La Manche, chodí bosi ve sněhu a
bez nějaké újmy. Lidská psychika, která ovládá tělo je mocná. Pokud má
člověk víru a umí ji zapojit.
Člověk nevědomý, bez víry a plný pochyb, hyne.
Pro pochybovače, není tento, ani onen svět, není pro něho štěstí.
Činy nepoutají člověka, který mečem poznání,
rozetnul svou pochybnost a stal se sám sebou.
Bhagavatgíta