Tak trochu se bavím, když sleduji letmé pohledy lidí na mé bosé nohy.
Tak trochu se bavím, když sleduji letmé pohledy lidí na mé bosé nohy.
Případně chování revizorů, kteří si mě obutého naprosto nevšimnou, leč bosý
neujdu jejich zájmu a kontrolují mě seč jim síly stačí. Ještě že mám
zaplacenou čtvrtletní jízdenku pro seniory. Asi jim nejde do palice, že
stařík, bosý, s žebradlem přes rameno, vlajícími vlasy, není bezdomovec, ale
řádný občan tohoto státu.
Když se tak vyklání ze sedadla v Metru dáma středního věku a pak šeptá
svému muži: „Vidíš ho? Je bos.” Bavím se ještě víc. V knížce
„Ne-li bosky, z nohou trosky” Igor Slouka, její autor píše, že v
takových případech rozdává letáček o prospěšnosti chůze bos. Nehodlám dělat
tak moc apoštola chůze bos, kázat bosé evangelium. Pro ty co nevědí, co
znamená doslova slovo evangelium, tak z řeckého slova euangelion
znamená dobrá zpráva. V původním slova smyslu, dobrá zpráva o smrti a
zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
No, díky bosým nohám zřejmě z mrtvých nevstanu, tohle nehrozí, takže
nebudu kázat ani evangelium abstinence od bot, alkoholu a jiných škodlivých
látek. Nosit mizerné boty má prý skoro stejně drastické účinky, jako
chlast. Tedy i když jsou jedinci, co hlásají. Chlast=slast. O jejich
hlásání se dá s úspěchem pochybovat, jak by řek klasik Jirotka.
Protože každý, kdo si poctivě vybaví „azurové ráno” po
patřičné dávce alkoholu, jistě bude souhlasit, že mnohokrát a mnohokrát
proklínal onen nápad, nalít se až po krk, ráno se probudit s těžkou kovárnou
v hlavě, kdy měl černo před očima a blil kameny. Jak říkával nebožtík
Balatý, svého času dispečer na stanici ČSPLO v Magdeburgu. Ví, že tenhle
stav těla a mysli se slastí opravdu nedá nazvat.
Mít blbé boty se tomu podobá, ale tam stačí jen boty zout. Úleva je
okamžitá. Jsou tací, co si dají vyprošťováka, aby si ulevili, ale tohle
jednání vede k začarovanému kruhu, kdy takové jednání končí občas totálním
debaklem. U bot stačí si je zout, nebo koupit lepší. Když lidé peníze
neprochlastají, většinou na boty mají. Osobní zkušenost. 🙂
Ale vrátím se k tomu tvrzení o botách. Když jsem si přečetl několik knih
o škodlivosti bot, divil jsem se, že jsem vůbec obutý vydržel až do 64 let
života, bez nějakých vážných následků. Faktem je, že zutím bot se mi ulevilo
v kolenou, nemám potíže chodit bos, i když je pod 10 stupni Celsia. Nohy
jsou fakt lehké, takže mohu zpívat s hobity na lehkých nohách dám se vést,
až k cestě větší nežli znám a potom kam, to nevím sám… Netíží mě boty,
ani starost jestli se blýskají, či ne.
Odrhnu je každý večer, namažu, Dám je na pracovní stůl, než se mast
vstřebá, pohodlně se opřu a myslím na krásné slečny. Vždycky, když absolvuji
tenhle proces, mám povznesenou náladu. Ta mi obvykle vydrží, pokud mi ji
nezkazí nějaký fotbalový výsledek mých oblíbených klubů až do rána. Pak si
zacvičím a jdu spát. Spím sladce a ráno zase absolvuji ten celodenní proces.
Jo jo.