Dovolená končí. Dnes odlétám. Stravil jsem poslední týden v posteli a u počítače díky bolavému kolenu, ale jinak to byla moc a moc pěkná dovolená i s tím kolenem.
Dovolená končí. Dnes odlétám. Stravil jsem poslední týden v posteli a u počítače díky bolavému kolenu, ale jinak to byla moc a moc pěkná dovolená i s tím kolenem. Nakonec ona i taková zkušenost není marná. Tělo mi opět připomnělo, že nemládnu a k hlídání kotníků při dlouhých trasách přibyde i hlídání kolen. Jinak jsem měl docela čas na přemýšlení. Týden jsem mohl v klidu přemýšlet o věcech, kterým bych se věnoval asi až doma a nebylo by to ono, protože by mě rušila jak práce, tak i jiné povinnosti. Vlastně dovolená je k odpočinku a v Anglii a Lukáše jsem si odpočinul náramně. Potřeboval jsem odpočinek.
Včera jsem konečně vyrazil do města. Vyrazil, je nadsazené slovo. Projeli jsme se v autě, koupili dárek pro Ritu, sobě jsem koupil filmy. Neměli přesně ty co jsem chtěl, jen asi tři, ale i tak jsem spokojený. Při placení jsem se dopustil faux pas, protože před pokladnou asi metr a půl stálo děvče, myslel jsem že jen tak o něčem přemýšlí, šel jsem rovnou k pokladně, kde zrovna končil jeden zákazník, ale prodavač mě vlídně upozornil, že předbíhám. Ona spořádaně po anglickém způsobu čekala aby nevypadolo, že je zvědavá.
Takže jsem se vrátil, omluvil a říkal si. „Koukej .“ I to děvče to vzalo celkem vlídně. Jediný, co mě na tom potěšilo, že jsem automaticky rozuměl prodavači. Přeci jen měsíční pobyt zase trochu tu angličtinu vylepšil. Ne moc, ale nemusí pršet, hlavně když kape.
Večer, než jsem pustil na netu Lukášovi čtvrtý díl “Ze závislosti do nezávislosti” jsem dostal z ničeho nic SMS, od jednoho bývalého klienta. Takovou hezkou, co se zas tak často nedostává. Tak ji tu ocituji. Jane, ted sem dopsal svoji výcvikovou práci, ukončil tak SUR (psychoterapeutický výcvik, Skála, Urban,Rubeš. československá specialita, moje poznámka) Zrekonstruoval statek, kde bydlíme, máme syna a jsem studentem teologické fakulty. Chtěl jsem vám poděkovat a dovolil jsme si vás citovat. Stále střízlivý T.H pavilon 35.
Udělala mi opravdu radost, protože si pamatuji, jakými potížemi ten člověk musel projít, co všechno musel zvládnout nejen v léčbě, ale i po léčbě, než se odstěhoval, chodil ke mě do skupiny. Vůbec nevypadal na to, co jsem se dozvěděl včera z té zprávy. Měl jsem informace, že je ve výcviku, ale až takhle, že je to s ním, to bylo pro mne novum.
Dějí se někdy věci. Říkám si ano, AA jsou vynikající, jen mi na nich někdy vadí, taková ta soustředěnost na to kolik let abstinuje, kolik dní. Což je samozřejmě dobré a chvályhodné, ale pořád mám pocit, že ta terapie musí jít dál, musí ty lidi vrátit, nebo dostat, pokud to jde zpátky mezi lidi. A u tohodle jako u mnhých dalších se prostě ten návrat povedl. Je vždy radost sledovat, jak se z těch „budižkničemů“ stávají samostatní, hodnotní lidé, kteří pokud sami někomu neřeknou, že jsou závislí, tak nikoho, kdo je nezná z dřívějška ani nenapadne, že by tomu mohlo tak být. Přemýšlel jsme dnes o jedné větě, kterou často říkají moji klienti, když se jim stane něco nepříjemného. Ta věta zní. „tohle se mi stát v dobách, kdy jsem na tom byl špatně (mají na mysli dobu, kdy pili, fetovali, hráli,) tak bych šel a vožral bych se, hrál bych, nebo se zmastil…“
Přemýšlel jsem o tom, že je to pro ně způsob pochvaly, že vlastně očekávají, že řeknu já, nebo někdo jiný, že jsou dobří, že je pochválím za zvládnutou situaci. Já je většinou nepochválím. Dělám, co mi dělal Honza Lutera. Beru jejich zvládnutí jako samozřejmost. Dokonce jim řeknu, že by se spíš než tím, že se nevožrali, měli zabývat tím jak zařídit aby se ta siuace neopakovala, nebo se zabývat jak z ní příště ven, případně si zvykli a uvědomili, že co dělají a zvládají je pro všechny další lidi zcela samozřejmost.
„ Prostě žiješ jako všichni ostatní, tak si zvykni, že jsi jako ostatní a nečekej, že každé vyřízení na úřadě, kde tě namíchla úřednice a ty ses nezfetoval, nezpil a nebo si neprohrál mámě poslední peníze, cos ji ukrad, že se z toho někdo zjeví. Oni tohle ostatní lidé berou, stejně jako já, jako samozřejmost. Měj radost, jako mají radost všichni běžní lidé, když se jim něco povede.“
Vím, vím, není to tak dlouho, co jsme psal, že jsem měl radost z toho, že mě můj terapeut pochválil za seriál. Jenže to i on uznal, že se mi podařilo, něco opravdu navíc. Takže i já chválím. Ale za něco, co je navíc. Je to pro některý asi dost otřesný, když jim řeknu, že abstinence je samozřejmost. A je sice dobrá, protože na ni postaví celý život. Jenže samotná abstinece bez dalších kroků je dobrá k tomu, že tedy nechlastá, nefetuje a nehraje a co dál, co se změní?
Když ten člověk nemá práci, nemá kde bydlet, neuživí se? Vlastně nezažije pak ani takový ten úspěch, kdy postoupí v práci, seznámí se, zažije radost z dětí, které vychovává. Atd atd.
Díval jsem se onehdy na jeden film, který se v originále jmenuje „ You kill me.“Nevím jestli běžel v našich kinech a pod jakým názvem. Příběh profesionálního zabijáka opilce. Bylo v něm několikrát dost podrobně ukázaný průběh sezení AA. Ten člověk se jim tam vyzpovídal, že je profesionální zabiják. To byla perla sezení. Tedy musím říct, že mě ten film náramně bavil.
Smál jsem se, jak čuměli, když jim vysvětloval, že chce být zase dobrým zabijákem, co střízlivý nedělá chyby. Právě to mi na tom přišlo naprosto absurdní. „Jsem střízlivý, proto abych kvalitně a bezchybně zabíjel.“ Tak, asi tohle bych za svůj terapeutický cíl nepovažoval a klienta k tomu nevedl.
Myslím, že tady v tom filmu je samozřejmě s jistou nadsázkou ukázaná právě ta absurdita jen samotné abstinece. Absurdita všech těch hesel, hlásajících „Abstinenci zdar.“ Docela chápu manželku, která časem, řekne chlapovi. „Nepiješ, jsi střízlivý, ale peněz víc nemám, na dovolené jsme také nebyli, doma toho moc neuděláš, tak k čemu mi ta tvoje tebou věčně vychvalovaná abstinence je?“
I tohle je z mé strany jistá nadsázka, ale mnohdy to tak bývá.Samozřejmě rodiče, manželky, známí jsou netrěliví, chtějí stejně jako ti závislí všechno hned. Na což časem rezignují a začnou chápat, že všechno má svůj čas. Změna přichází pomalu a nepozorovaně. Stejně jako jsem bez problému porozuměl tomu prodavači, aniž bych si to musel překládat, jako rozumím i v jiných případech Angličanům a ta změna přišla nepozorovaně, tak i ta změna člověka závislého, nefunkčního, přichází pomalu až se z něj stane člověk závislý, funkční.
Neuvažující jak je skvělé, že se nevožral, ale uvažující, jak příště tu situaci vyřešit efektivněji a nebo, být „pouze spokojený,“ že ji vyřešil.
Takže jsem si i o těhle věcech o dovolené uvažoval a napadly mě právě díky tomu, že jsem si užíval nicnedělání, klidu a sledování filmů, které bych asi jinak nesledoval. Někdy se i bolavý koleno může k něčemu dobrému hodit.
Tak. Prošel jsem se, viděl jsem co jsem vidět chtěl, byl jsem v zemi, kterou mám rád a strávil jsem skoro týden u kamaráda, který se ukázal jako opravdový kamarád a to je dobré zjištění, právě díky tomu bolavýmu kolenu. Zase potvrdila stará pravda, že: „V nouzi poznáš přítele.“