Zprovoznil jsem si po dlouhé době na FreeBSD poštovního klienta Mutt. Pokud někdo neví, co je poštovní klient, jedná se o aplikaci, která posílá a přijímá elektronickou poštu.
Zprovoznil jsem si po dlouhé době na FreeBSD poštovního klienta Mutt. Pokud někdo neví, co je poštovní klient, jedná se o aplikaci, která posílá a přijímá elektronickou poštu. Zprovoznit něco jako je Mutt abych s tím byl spokojený, chvíli trvá, ale já mám času dost, protože odpočívám. A hraji si. Mutt je příjemná linuxová aplikace, dá se použít i na FreeBSD, má nekonečné množství nastavení. Tohle je výhoda všech unixových systémů open source, že si je znalý člověk může přizpůsobit zcela na míru, není odkázaný na to co dostane jako ve woknech a navíc zadarmo a nekrade. Nekrade, tak jako se krade při používání woken. Nemusí se bát, že ho někdo bude nahánět pro nelegální užívání nakradených programů. Je státní svátek. Pokud se dnes domluvím s Katkou, půjdu navštívit vnuka. Roste pěkně, prý ani moc neřve. Tak uvidím. Probudil jsem se brzo. Zdá se že sem vyspalý. Tak to nelámu přes koleno. Nainstaloval jsem FreeBSD, což je vždycky chvilka, podařilo se mi na něm i zprovoznit Adobe Flash, což není zrovna vždy procházka růžovým sadem. A jsem na sebe hrdý. Dlouho vypadalo, že Adobe Flash zprovoznit na FreeBSD bude problém, po dnešku se zdá, že to problém není a stačí jen umět pořádně hledat. Konečně jako vždycky v životě. Občas mívám rád náročnější věci. Na těch se člověk nejvíc naučí. FreeBSD není systém pro lidi, kteří se nechtějí učit a namáhat. Samozřejmě, naučíte se, naladíte systém, a provozujete něco, co je bezpečné, výkonné a rychlé. Ale musíte tomu věnovat čas a úsilí.
Podobný postup jako pěstovat ředkvičky na zahrádce. Dodržujete-li postup, prací, okopávání, hnojení, namáháte se, potíte nad motyčkou a rýčem, tak víte, že máte bio ředkvičky. Na to se dnes hodně dá. Jak jsem koukal onehdy na různé potraviny, co jsou „bio.” Tedy nemám možnost ověřit jestli ono bio, není jen lákačka na peníze. Dost často mívám tenhle pocit. Všechny ty zaručeně zdravé, nepáchnoucí, účinné a já nevím co všechno ještě dalšího. Občas si myslím, že to lákačka je. Všechny ty bio potraviny, co mají dámám i pánům zaručit, že nebudou mít pupek, že si přes něj neuvidí na boty a k tomu ještě dokonalé zdraví. Plus téměř nesmrtelnost a o věčném mládí ani nemluvím. Bylo by to hezké, jen se pořád divím, že ty tlustý potkávám a ty ženský jednoduše stárnou. Přesto, že se snaží ony i kosmetický a potravinářský průmysl seč může. Pořád nic. Elixír nesmrtelnosti a věčného mládí ještě zatím nikdo nenamíchal. To nesvedou ani zelený zatím, a že ty toho svedou docela dost.
Tuhle jsem si tak četl různá moudra na netu a dočetl jsem se něco o fungování reklamy. Prý když je reklama na punčochy, tak musí být navlečeny na parádní nohy, aby si ta co si je koupí, představila, že si vlastně kupuje takové nohy s těmi punčochami. Na samotných punčochách ani nezáleží. I ta křivonohá, prostě ráda věří, že zkrásní a chlapi se za ní budou ohlížet. Něco na tom bude. Ale, že se za ní budou ohlížet a padat do mdlob, jaký má krásný nohy a punčochy, to nehrozí. Všichni vidíme při sebevětší snaze jaká je realita. Chlap se za krásnými punčochami neohlídne, toho zajímají dlouhé krásné nohy jako má Markéta a dámy si neodpustí poznámku, třeba jen polohlasně: „Taky neví husa, co by na sebe navlíkla.” V mém mládí děvčata velmi dbaly na to aby když neměly zrovna nejrovnější nohy, nenosily punčochy se švy. Ty co rovný nohy měly, punčochy se švy nosily, aby vynikla ta rovnost.
Byla to celá věda, tedy dodnes je, ovšem já jsem jen přestal sledovat trendy. Už sleduji jen ty děvčata. Zdvořile pokývám hlavou, když Markéta vybírá, chápu, že to není jen tak, nesmí se ukvapit, co kdyby koupila něco, co není zrovna to nej, ale naštěstí už si nepamatuji, co je nej. Byly doby, kdy jsem docela se zájmem listoval v ženských časopisech, zjišťoval jsem co a jak a z toho jsem se pokoušel pochopit, co ženy vlastně chtějí. Marná snaha. Pokaždé něco jiného. I když. Já sám jsem docela vybíravý, pokud mám prostředky, nekoupím vše co mi dají, ale docela si i vyberu. Ovšem do metrosexuality jsem to ještě nedotáhl. Skutečně někteří muži mají tu strategii vypracovanou. Včera na procházce jsem potkal takový pár. Slušelo jim to. Ona krásná, on se o krásu také pokoušel, šperky a různé doplňky měl propracovanější než ona. Zřejmě mu dalo minimálně o půl hodiny víc práce na svém zevnějšku než jí.
Přemýšlel jsem jestli mají dvě koupelny a dvě zrcadla, aby se mohli patřičně a nerušeně upravit. Nebo, jestli mají koupelnu tak prostornou a zrcadlo takových rozměrů, že spolupracují na svém zevnějšku společně. Což by mohlo být zajímavé sledovat. Jak se vzájemně česou, malují, vybírají šperky aby ladily s botami. Jestli se u toho hádají a on se uraženě dívá, když ona si vezme něco, co neladí k jeho novým botám. Mnohé ženy, se tak ke mě chovaly. Byly velmi nespokojené, když jsem si vzal jinou košili, než ony měly pocit, že bych měl mít. A pokud mají podle mínění postmoderního vnímání světa mít muži polovinu ženských vlastností, tak tahle by mu zrovna chybět nemusela. Alespoň by byla zábava. On jí říká: „Tohle nemyslíš vážně, tohle si chceš vzít k té nové kabelce? Jestli ano, tak ti říkám, že nikam nejdu.” Ona se jen usmívá a říká: „Ale zlato, to je dobrý, vždyť tam budou jen známí, není třeba žádné složité úpravy.” Fakt by mě zajímalo, jestli by to takhle mohlo probíhat.
Aby bylo jasno. Rozhodně si nemyslím, že znakem pravého chlapa je smrad, neupravenost a špína. To ne. Vážně. Každý den se sprchuji, čistím zuby a někdy se i holím. To už není zas až tak často. Ale věnovat svůj drahocenný čas a peníze vydělával jen abych měl skutečně ty nejlepší doplňky a nejlepší šampony, plus oblečení jen určité značky, to mi přijde celkem jako zbytečná investice. Březový šampon zatím udělal stejnou službu jako kterýkoliv jiný od světové značky. Mýdlo na ruce mi stačí takové to obyčejné a pokud se vyloženě neumažu, mýdlem se beztak nemyji. Osprchuji se, nepáchnu a neztrácím přirozenou ochranu pleti. Podobné asi jako u těch biopotravin. Těm co je používají, dodává psychologickou podporu a díky tomu následný efekt. Jím zdravě, správně, oblékám se vybraně, tím pádem mám klid na duši. Používám bezva sladěné doplňky, mnohé ženy to osloví. Pravdou, ovšem také je, že mnohé ženy se pousmějí. Ale ti hoši se cítí dobře. Nakonec, nikoho tím neohrožují. Tak ať si za své peníze užijí.
Díval jsem se v sobotu po nějakém čase na film v televizi. Díval a nelitoval. Dávali „Ronin” s Robertem de Niro. Jsem rád, že jsem ho viděl a lituji, že jsem si ho nenahrál, ale zjistil jsem, že se dá koupit za deset dolarů, takže si ho objednám. Příjemná podívaná na starý chlapy, v kteří vědí zač je toho v životě loket a přitom se vyznají. Tedy někteří. Ta herečka byla krásná, ale jinak ničím zvláštním zajímavá. Jean Reno a Robert de Niro byli zajímavější. Hráli ty postavy pěkně, moc pěkně. Už dlouho jsem neviděl tak dobře udělaný akční film. Dost podobný těm starým francouzským kriminálkám, v nichž hrál Lino Ventura, nebo Belmondo. Žádný patos, poctivé střílečky, mírná nadsázka a dost reality. Jo jo, občas se povede.