Dorazil jsem do malého městečks, kde život jen kvet. Jak se zpívalo v oné písničce.
Dorazil jsem do malého městečks, kde život jen kvet. Jak se zpívalo v oné písničce. ..v Hamburku tam bejval svět, tam život jen kvet.. kdysi jsem se s ní seznámil v knížce “ tři kamarádi.“ No není to píseň pro citlivé duše. Znám několik takových písni, které kupodivu znaly i dívky něžného vzezření a ušlechtilých mravů. Jeden by to do nich neřek.
Co se Ludvíka týče. Někdo si dal docela práci aby psal hodně špatně. Třeba se mýlím, ale spíš než bývalého pacienta bych pisatele tipoval na pisatelku. Pisatelku, která, přešla z uměleckých blogů na psaní cestopisných pŕíruček na svém blogu. Ale třeba se vážně pletu. I když je pravdou, že jedině ona byla velmi nespokojená s tím, že jsem s ní nevedl vědeckou debatu na téma závislost. Tedy při bližším seznámení jsem s ní nechtěl vést jakoukoliv debatu. A pak také s tím, že její texty nechtělo žádné nakladatelství. Ono je skutečně pro mnohé lidi velmi těžké unést skutečnost, ž jsem napsal pár blogů. Vydal tři knihy, dostal se do televize. Chápu je. Ve svém pohledu, kdy mě podle svých představ převyšují ve všech směrech, se stalo něco, co se nemělo stát.
Děvčata se tu začinají klubat do krásy. Jedna taková mi přinesla kafe, dokonce snesitelně velký. Pak jsem si objednál bagetu. Tu k mému údivu opekli na roštu a musim říct, že takhle si představuji dobrotu. Tak dopiju kafe a jdu dál.