V posledních letech mám zvláštní pocit, že svět je plný lidí, kteří sice nejsou vůbec hloupí, ale mají jednu vlastnost. Používají jedno chování a jednu vyjednávací strategii pro všechny situace.
V posledních letech mám zvláštní pocit, že svět je plný lidí, kteří sice nejsou vůbec hloupí, ale mají jednu vlastnost. Používají jedno chování a jednu vyjednávací strategii pro všechny situace. Jsou totiž velmi důvěřiví a využívají návody všech těch „odborníků,” kteří chodí po světě, nabízejí hotové recepty na úspěch. Podle známého hesla: Zázraky děláme na počkání, nesplnitelná přání do tří dnů. Nejpozději. Nabízejí zaručené strategie na zbohatnutí, lásku, snášení zátěže v nejrůznějších situacích. Mnoho lidí věří, že stačí prostudovat určitou příručku, možná dvě a zázrak je nemine. Jedna „účinná strategie,” strategie chování, která jim zajistí, Slávu,prachy, ženský. Pokud se jedná ženy, tak: Krásu, chlapy, krásný hadry. Všem dohromady, uznání a štěstí. Knihkupectví a knihovny jsou plné těchto příruček, které ale nakonec jak se ukazuje nic nezrychlí a efektivita jejich využití je nízká až nulová.
Pochopitelně, jsou strategie, které jsou z dlouhodobého hlediska výhodné a účinné, jenže ty strategie fungují po důkladném nácviku a zažití. Přesto, ale i takto je nutné aby lidé používali vlastní rozum a nikoliv jen naučenou strategii. Ta je totiž může v některých případech dovést do neštěstí. Je takový trend používat sousloví: „pozitivní myšlení.” A nebo slovo: „Milovat.” Samozřejmě někteří lidé ještě znají onen příběh,kdy se apoštolové ptali Krista na to, které přikázání je největší. Odpověděl jim „Miluj bližního svého, jako sebe sama.” Na něm je možné vidět důležitost lidí kolem nás a jejich vztahu k nám a zpětně. Na něm si totiž můžeme ukázat že je v podstatě mnohem pozitivnější než jakékoliv pozitivní myšlení.
Tohle přikázání mám skutečně rád. Je to přikázání,které stojí zcela na zemi a vůbec totiž neříká, že se z lásky k bližním máme dát vydírat, nechat se z lásky k někomu dát týrat. Být z lásky k lidem terčem jejich ponižovaní a útoku. Má dvě základní složky, jež obě se zcela doplňují.
* Miluj bližního svého!
* Tedy vycházej s lidmi.
* Nedělej jim nic zlého, co nechceš aby i dělali tobě.
* Je-li to v tvé moci, bud jim prospěšný
* Slušnost je výhodná pro tebe i pro ně.
* Vlídné slovo k bližnímu otevírá dveře i srdce
Tuhle část přikázání mám rád, protože nabádá a přikazuje lásku k bližnímu. Ale neméně rád mám i druhou část,která říká:
* Jako sebe sama.
* Sebeláska může znamenat: Nepoškozovat se
* Nenech se vydírat, manipulovat, ničit
* Pokud to dopustíš, nikomu tím neprospěješ, nejméně sobě.
* Odmítnutí zlého nikoho nepoškozuje, ani tebe, ani toho, kdo se tě pokouší zneužít
* Pokud se staráš o sebe a své potřeby, nejsi sobec
* Jsi člověk, který má odpovědnost za sebe a nikomu nechce být přítěží.
* Rozdělit se můžeš jen o to co máš.
* Jestliže se nestaneš otrokem majetku, ale majetek ti je služebníkem, jsi schopný člověk a projevuješ lásku sobě.
* budeš-li se starat o své tělo, bude ti přítelem a bude ti sloužit.
* Jestliže se staráš aby ti sloužilo tělo i rozum, projevuješ o sebe starost, nejsi tak na starost druhým a nezatěžuješ je.
Bohužel tenhle přístup, který se dá použít i pro lidi, jež nejsou věřící má jednu nevýhodu a výhodu zároveň. Nevýhoda spočívá v tom, že je to dlouhodobá záležitost. Na druhou stranu dlouhodobá záležitost poskytuje životní program. Nedopouští nudu, dává smysl. Mít smysl je z mého hlediska neskutečně důležitá věc. Mít smysl, znamená mít naději. Naději na to, že nebudu odkázaný na druhé lidi. Na to co mi poskytnou, ale budu tím kdo poskytuje. Většina lidí se domnívá,, že poskytovat znamená něco jako nutně přímou platbu. Já ti dám tohle a ty mi za to dáš tohle.
Poskytovat se dá různě. Měl jsem přítelkyni,která používala velká slova o dávání a přijímání. Aby nakonec si ani nevšimla, že bez nějakého halasného humbuku, ode mne nenápadně přijala návod na relativně zdravý způsob života. Metodu jak si udržet si optimální váhu. Přestala kouřit, protože způsob života, jež napodobovala a upravovala podle míry svého poznání ke svým možnostem, ji sám ukazoval, že kouření se s tím neslučuje. A převzala ode mne v mnohém způsob výhodnější komunikace. Žila jen vedle mne. Já si dělal z jejího hlediska sobecky pořád svoje věci. Nijak jsem se nepřemáhal abych splnil každé jej přání, plnil jsem jen některá, která byly v mých možnostech. Dal jsem jí co jsem měl a uměl. Nic víc a nic méně.
Odešla jako ta co dostávala málo, a těžko by asi přiznala, že tohle je to nejdůležitější co jsem jí mohl dát. Víc než cokoliv jiného. Protože z toho všeho těží dodnes. I když se mnou už dávno není. Stejně tak jako já těžím od lidí, kteří už se mnou léta nejsou. Jestli mi kdysi dali něco hodnotného, tak přesně to co se málokdy dá koupit. Většinou jen spoluprožít. Materiální dárky jsou důležitá věc v lidském životě, ale někdy nemáme ani potuchy jak jsme obdarováváni. Jenom tím co spoluprožíváme.
Zastavím se u toho co jsem říkal na začátku. Svět je plný těch, kteří vám nabídnou „zázrak.” Teď hned a tady. Já zázraky neumím, zázraky nenabízím. Ale umím nabídnout naději. Nadějí díky tomu, že lidi učím pracovat s instinktem, pocity, prožíváním. Učím je se dívat kolem sebe, tak aby víc viděli. A až posléze s technikami. Techniky samy o sobě vám nic nezaručí. Je to stejné jako mít silné auto, které momentálně neuřídíte. Ježe začnete li s autem, jež je v mezích vašich možností, dojedete sice k bližšímu cíli, než by jste v tu chvíli chtěli, ale cestou vidíte mnohé. Vidíte, jiná auta, okolí a vidíte kolem sebe lidi. Stačíte je sledovat. Technika již používáte vám nezabere tolik času a soustředění. Jste ji skutečně schopni používat. I řídit auto je otázkou praxe a let. Nikoliv zázraku, hned teď a tady.
Má-li někdo potřebu něco změnit, jestliže je ochoten přijít, a pokusit se něco ve sém životě změnit, umím ukázat na cestu. Na cestu po níž se dá napřed jít a posléze i jet, zvýšit rychlost, použít techniky, které se průběžně učí. Ta cesta vede nejvíc do kopce. Občas po rovině. Úsilí jež symbolizuje cestu vzhůru, rozvoje je vždy do kopce. Dá se vyjít po kouskách. Každý podle svých sil a možností. Chceš se naučit jinak komunikovat? Samozřejmě, naučíš se. Po troškách a postupně. Chceš návod sebepoznávání. Jistě, jsou techniky, které umožní náhled a poznání. I v krátkodobých kursech.
Byly doby, kdy jsem uměl skvěle být agresivní. Po kouskách jsem se naučil svou agresivitu rozpoznávat, zvládat a využít ve svůj prospěch. Místo agresivní jsem se stal asertivním. Agresivní a asertivní není totéž. Asertivní neznamená nutně jen se prosadit, umět odpovědět na všechno co kdo říká. Asertivní znamená být také někdy zticha a použít strategii mlčení. Její popis najdete zde. Dělám co chci a ne vždy co chtěj ti druzí. A přesto je neomezuji. Nemyslím, že se jim to vše líbí, ale to není důležité. Důležité je, že je neomezuji. Neberu jim jejich práva a nežiji na jejich účet. Porozuměl jsem z větší části sobě samému. Pochopil jsem že většina mých potíží pramení z nedostatku lásky. K druhým i k sobě samému. Přesně tak jak jsem popsal v onom rozdělení toho přikázání.
Byl jsem v různých psychoterapeutických výcvicích a různých kursech a lektoři mě mnoho naučili, ale stejně tolik mě naučili lidé, kteří v Těch výcvicích a kursech byli se mnou jako absolventi. Jak lektoři, tak členové byli důležití. Důležitý byl i čas. Některé věci jednoduše musejí dozrát. Co z toho plyne.učitelé jsou důležití, žáci jsou důležití a pak vzniká společenství, těch co nechtějí jen umět být šťastní, ale i moudří a odpovědní k sobě samým i druhým. Společenství těch kteří hledají má výhodu, že poskytuje víc očí. A víc očí vidí. Je to pochopitelné. Nikdo nevidíme vše, ale mnozí vidí více. Co je důležité. Každý vidí něco jiného a tomu druhému vedle sebe a naproti sobě na to co vidí ukáže. A tím mu prospěje. A zažije pocit prospěšnosti, který je pro většinu lidí tím nejdůležitějším.
Poskytuje tahle metoda trochu podobný způsob učení jako v rodině. Někdy se dětí od rodičů učí jen odkoukáváním. Někdy jim rodiče řeknou co a jak. Dost často se rodiče učí od svých dětí. Jak většina z nás ví, děti rodiče umějí velmi často vychovat, zrovna tak se mezi sebou vychovávají sourozenci.a Lékař léčí své pacienty a zároveň s každým pacientem získává zkušenost. Lektor učí své žáky a s každým žákem si rozšiřuje svou zkušenost. Pochopitelně musí něco umět. Zrovna tak rodiče musí něco umět a něco dětem ukázat, A pokud zjistí, že děti mají něco co oni nemají, klidně tu dovednost, jsou -li moudří převezmou a poučí se od dětí.