Tak jsem se dost dobře vyspal a dnešním dnem mi vlastně začal opravdová práce. Do dneška jsme měl omezenou pracovní náplň, neb jsem nedělal osobní konzultace.
Tak jsem se dost dobře vyspal a dnešním dnem mi vlastně začal opravdová práce. Do dneška jsme měl omezenou pracovní náplň, neb jsem nedělal osobní konzultace. Dnešním dnem jsme zahájil a jen se na mě tento týden valí. Samé nové tváře. Tak uvidíme, co bude dál. Ale nejen nové tváře, ale i někteří starší se přihlásili, takže jedu plnou parou. Což mi až do května příštího roku bude vyhovovat a koncem května začnu asi opět cítit zvýšenou únavu jako každý rok před dovolenou. Tedy pokud ještě budu v blázinci. Což sice říkám už dlouho, že odejdu, takže se z toho stává „newer end story„ ale myslím, že bude-li Vyvolávač, stejně mi nic jiného nezbude. Už bych to všechno neutáhl.
Měl jsem v pondělí večer asi půl hodiny velmi mizernou náladu, docela jsem tím překvapil asi Nikolu. Bohužel i terapeuti někdy mívají mizernou náladu a dojem, že někdy to stojí všechno za… ano za to, jak se správně domníváte. Netrvala ta mizerná nálada tak dlouho, ale samotného mě překvapila. Naposledy jsem se cítil tak mizerně před dvěma měsíci. Bídná nálada přišla, pozoroval jsme ji, povídal si o ní s Nikolou, pak jsem si dal sprchu, zacvičil a bídná nálada odešla. Tohle je můj nejoblíbenější způsob. Pokud mám možnost si takhle s někým aspoň na dálku písemnou, nebo verbální formou povykládat, vždy semi udělá lépe. Ano, svěřená bolest, poloviční bolest, říká se už od pradávna a pořád ještě nikdo nic lepšího nevymyslel.
Pak už mi bylo fajn a včera jsme měl pocit, že mám docela dobrý den. Na webu jsem oznámil pravidla o způsobu diskuse, sice se některým nelíbili, ale to na nich nechci, nechci ani aby rozuměli a správně vykládali asertivitu, jen si prostě nehodlám nechat dělat na webu od kohokoliv terapii a pod rouškou diskuse se nechat manipulovat do pocitu viny, že bych měl být lepší a chovat se mluvit podle představ nějakého nicku, který se ani nepředstaví, okamžitě tyká, okamžitě mi vysvětluje v čem jsem nezralý a poloslepý a vlastně uráží ty, které mám v péči, když o nich hovoří jako slepých, které vede poloslepý. Ta dáma, pod nickem Jolana pokud to dáma je, vůbec netuší, že její způsob diskuse je mnohem více urážlivější, než sprostá slova. Hraje si na soudce, který má právo rozhodnout o tom co je zralé, co je nezralé. Dovolává se slušnosti a sama ji projevuje minimum.
Třeba tímto způsobem, kdy hovoří o lidech, které nezná: Opravdu rychle hltám text než zmizí. Stali jsme se nežádoucími, protože jsme si dovolili oponovat. Jen přizvukovači a lidí nesamostatného myšlení jssou pro JJ žádoucí, ostatní zapudí, protože se cítí ohrožen.
Tohle je typická ukázka manipulace, hodnocení a projevu pýchy.
Ona dáma také ví jaký jsem terapeut. 🙂
Díky za podporu, až sem přijde, smaže nás. A tak bude jak jsem řekla; slepý bude vést slepé. Čemu může své klienty naučit? Možná tak jak lovit nezralé ženy.
Dal jsem sem tyhle ukázky, aby bylo jasné, co tu trpět nebudu a nehodlám. Přesně takovéto útoky.
Málo asertivní lidé asertivitu považují za agresivitu a manipulaci, tohle perfektně projevil anonym, který se začal odvolávat na mé knihy, chtěl z nich citovat, mluvil o pocitu, místo toho aby mluvil o svém mínění. Pocit není totiž mínění. Tohle si mnozí lidé pletou a používají slova v posunutém významu a vůbec nechápou, že ona slova mají v komunikaci svůj význam. Takže cítím li něco, pak to nevypovídá nic o tom, co si myslím. Mohu mít na něco vztek, ale mohu mínit, že i přesto, že mám vztek, ono chování druhého člověka je správné, případně nesprávné, jen mě dělá vzteklým.
Pokud bych chtěl ještě vyjádřit svůj pocit a kritizovat, pak mohu říci, že se mi něco na tomhle způsobu vyjadřování nelíbí, pak řeknu co se mi nelíbí, popíši chování, tím samozřejmě tomu druhému člověku radost neudělám, ale tím vyjádřím svůj pocit. Rozhodně není vyjádřený pocit, že napíši: To co zde píši je můj pocit… Pokud by chtěl onen gentleman psát o pocitech, psal by o radosti, smutku, vzteku, hnusu, nejistoty, jistoty atd. To jsou pocity. Nikoliv to, že on si myslí a tedy i míní, že jsem manipulant, který chce druhé zničit, pokořit, ponížit. Takže nemohu jeho mínění a názor přijmout jako pocit, ale jen jako názor, kterým si osobuje vyjádřit své mínění o mém charakteru, mých schopnostech atd. To totiž není ani kritika.
Takhle se vyjadřovat může kdekoliv, ale pokud se chce vyjadřovat tímto způsobem zde, pak skončí. Buď se naučí rozeznávat pocity, mínění, názor hodnocení, jestli chce se mnou mluvit, a nebo nebudeme spolu mluvit. Vždycky říkám lidem. „Můžete mi říci, že vás seru, to je zcela cv pořádku, to je pocit, ale pokud mi budete říkat, že jsem zasraný chlap, pak se ohradím. To už totiž není žádný pocit.” Ten gentleman, co se pořád dovolával svých pocitů, si mou knihu ani pořádně nepřečetl. Já na rozdíl od něj a Jolany přesně vím, kdy manipuluji,a kdy jsem asertivní, tyhle dvě polohy ledabyle rozeznávám. Kdy hodnotím a kdy vyjadřuji pocit.
Docela přesně vím, že jsem se nechoval nijak extra přívětivě v debatě s těmi dvěma, taky nebyl důvod k nějaké přívětivosti vzhledem k jejich způsobu chování a vyjadřování a není mi toho nijak líto. Jako mi nebylo líto a není mi líto, když pacient, nebo klient se nechová slušně ke kolegyním a klidně ho vyrazím z programu, pokud překračuje meze slušnosti a dělá si jakési právo na nějaké hodnocení jejich odborných a lidských kvalit. Klidně zvýším hlas, ukážu směrem ke dveřím a řeknu „Ven! Přijdte až se zklidníte.” A on vypadne, zuří, nemá mě rád, ale změní chování. A o to jde. Nemusí mě milovat, nemusí mít o mě dobré míněí, jen prostě některé projevy svého chování omezí.
Jo jo, někdy je těžké přesvědčit, že ohrazení se, neznamená projev slabosti, ale projev sebeúcty, protože nemám skutečně žádnou povinnost a žádnou smlouvu, se nechat urážet, ponižovat, hodnotit, nemám důvod mít pořád náladu na lidi, kteří něco potřebují, proto sem na tenhle blog chodí a zároveň se chovají, jako ti, které potřebuji já. Mýlí se. Já píši většinou pro lidi, kteří chtějí informace. K tomu používám svůj osobní příběh, historky ze svého brožovaného života a nemám žádnou potřebu si tu nechat dělat terapii, někým kdo o terapii ví málo, nebo nic. Tedy je nijak nepotřebuji. Takový způsob není žádná zpětná vazba, pouze to vypovídá o jejich potřebě.