Druhý den dopoledne Hana volala do kanceláře že se domluvila se Zdeňkem a půjdou se odpoledne ledne podívat na auto. Chtěla abych se přidal.
Druhý den dopoledne Hana volala do kanceláře že se domluvila se Zdeňkem a půjdou se odpoledne ledne podívat na auto. Chtěla abych se přidal. Nechtělo se mi, jenže jsem si uvědomil, že u toho musím být. Dohodli jsme čas, odvolal jsem jednu celkem nedůležitou schůzku a odpoledne vyrazili do prodejny. Chtěla něco malého. Zdeněk ji celkem rozumně namítl, že malé auto je sice výhodné na spotřebu a parkování , ale pokud chce časem mít rodinu, pak je to nevýhodná investice. Hana sice tvrdila, že zatím ještě rodina nějaký čas počká, ale já jsem si vzpomněl jak Magda kdysi měla podobný postoj a nakonec potom šla zpráva po vysílačkách po celém Labi, že je těhotná. Byl to úžasný čas. Jak byla zamilovaná neměla nic lepšího na práci, než zavolat na posádky aby mi vyřídili, že budu otce. My zrovna jeli proti proudu a z každého komanda lodí, co nás míjely se ozýval řev. „Budeš tátou, vzkazuje tvoje žena.”
Všichni se hrozně smáli a nejvíc se smála Magda, když jsem dorazil domů a ptal se jí co to jako znamená? Smála se a říkala. „Ale Jindro, přeci ať všichni vědí jaký si pašák.” Pravdou je že ona se na dítě hodně těšila. Já taky, ale dodnes když si vzpomenu na tu cestu proti proudu jímá mě děs, že zas na mě bude někdo povykovat. Jo tehdy nebyly mobilní telefony a dovolat se do NDR byl malý kumšt. Do tehdejší NSR skoro nemožné. Z NSR domů běžně z každé budky, od nás jen myslím z pošty a vše bylo patřičně odposloucháno. Nechal jsem si tuhle historku pro sebe. Spojenými silami ze Zdeňkem jsme Hanu přesvědčili, tedy zas takovou práci to nedalo a vzali jsme Octávii kombi. Podepsal jsem patřičné papíry, vzdychl jsem nad dalšími závazky, ale tajně a odjeli jsme. Hana nahlásila, že v sobotu má volno a tedy pojedeme na Kladno. Ona musí odvézt tatínkovi auto a že si chce přivést nějaké věci. Zjišťoval jsem kdo bude řídit nové auto. Hrdě řekla že ona a Zdeněk pojede s Fordem a zpátky ho vezmeme my. Nestačil jsem se divit. Jenže mě informovala, že právě Zdeňkovi něco zařídila, takže něco za něco. Jo jo, některé ženy mě nepřestávají udivovat.
Jak řekla, tak bylo. V sobotu jsme vyrazili. Ptal jsem se Zdeňka jestli mu to vadí. On se na mě podíval a zeptal se. „Hele umíš ji něco odmítnout?” Tahle otázka mě překvapila. Vlastně jsem si nemohl vzpomenout, kdy jsem jí něco odmítl. Co chtěla, to dostala. Odpověděl jsem po pravdě.„Vlastně jsem to nikdy nezkoušel. Samotného by mě zajímalo, co by se stalo, kdybych to udělal.” Zdeněk řek, „tak vidíš.” Tím bylo zcela jasno. Dorazili jsme na Kladno. Přivítala nás Hana starší. My ze Zdeňkem jsme dostali oběd, Hana s maminkou vedle probíraly detaily žádosti o ruku a svatby. Nové auto bylo prohlédnuto a schváleno jak maminkou, tak i později tatínkem. Když František, řekl: „Dobře jste udělali, že jste vzali kombíka, bude se hodit” dočkali jsme se od Hany Zdeňkem uznání, že jsme měli rozum. Konečně, když to říkal tatínek.
A pak začalo stěhování. Věž, televizi, prý do ložnice. Jako by ložnice byla na dívání se na televizi. Knížky, CD, tretky. Auto plné. Ještě před odjezdem jsme se domluvili na datu svatby, kolik a co kdo bude platit a odjeli jsme. Zdeněk řídil, Hana seděla a mlčela. Nevyzvídal jsem co se děje. Nakonec sama řekla. „Tak a teď jsem ten domov opravdu Jindřichu opustila.” Nevěděl jsem co na to říct. Já odcházel z domova zlehka. Šel jsem na vojnu a vůbec jsem netušil, že se vlastně po vojně domů doopravdy nevrátím. Přišel jsem z vojny, šel k plavbě, doma jsme měl pocit, že už jsem dost velký abych poslouchal řeči kdy mám přijít, kam nemám chodit. Takže jsem s e z domova odstěhoval. Dost dlouhý čas jsme bydlel na podnájmu. Vzhledem ke způsobu života jsem nebyl nejoblíbenější podnájemník. Ženy, whisky a rokenrol by se dal vyjádřit můj způsob života. Tedy jsem podnájmy často střídal.
Pokud jsem nebydlel na podnájmu, přespával jsem na lodi, bud na té co jsem zrovna jezdil a nebo různě po přístavu, kde byly lodě na revizi, či opravu. Byt jsem sehnal až když jsem si vzal Magdu. Roky před tím jsem měl něco, čemu jsem říkal „lehká pochodová výstroj.” Ruksak, lodní pytel, spacák, deky a lůžkoviny u ČSPLO fasované. Plus nějaké osobní oblečení a kufr, kde jsem měl knížky a desky kazety a k tomu přehrávací věž. Sem tam jsem také bydlel u nějaké rozvedené paní, kterých v té době byl Děčín plný. Takže jsem se snadno stěhoval. Děvčata se vdávala mladá a mladá se rozváděla. Jejich ex manželé odcházeli a jim zůstávaly zařízené byty. Inu mladost, radost.
Na tehdejší poměry jsem byl dlouho předlouho svobodný a mladý. Magda mi jednou řekla, že jsem měl zbytečně dlouhé mládí. Nemyslel jsem si to a nemyslím si to dodnes. Kdybych deset let počkal nic by se asi nestalo. Jenže zase bych neměl tu zářivou Magdu plus dceru. Magdu za kterou se všichni otáčeli. I ženy. Samosebou to co potom následovalo bych si odpustil. Ale ta vzpomínku na ty úžaslé a obdivné pohledy ne. Úžas z toho, koho si našla, obdiv nad jejím vzhledem. Tohle a ještě další vzpomínky mi běžely hlavou. Nakonec jsem Haně řekl. „Ale Haní, všechno je jednou definitivní, zase budeš mít mě. Nejsi ráda? Ze zadního sedala mě objala a s úsměvem proloženým slzami vydechla. „Ale ano staříku, jen prostě už něco skončilo.”
Zdeněk chytře začal mluvit o autě, oslovoval přitom Hanu. Bavili se o jízdních vlastnostech a co by měla a co ne, když je auto nové. Hana se zklidnila, povídali a já jsem během jejich řeči usnul. Probudil jsme se před Děčínem. Také toho na mě bylo za celý týden dost a dost. Dojeli jsme k domu, vyložili věci, ještě ze Zdeňkem vypili kafe a začali vybalovat. Během vybalování jsem se dozvídal, jaká reorganizace bytu nás čeká. Což jsem tušil a předpokládal. Musím říct, že jsem si docela užíval. Z ničeho nic jsme měl pocit, že tohle je přesně co chci. Domov, žena, děti. Vybalili, postavili její věž a televizi do ložnice na komodu. Prozatím. Pak jsem dostal večeři, což byl vlastně oběd co nám přibalila Hana starší.
Snědl jsem jídlo a začal si připadat jako ženatý mužský. Něco v tom smyslu jsem pronesl a dostalo se mi odpovědi. „Jen si zvykej, bude ještě lépe.” Přemýšlel jsem jestli může ještě být lépe. Mladá žena, zařízený byt, nové auto. Radši jsem mlčel abych něco nezakřiknul. Jak jsem se na ní díval, dostal jsem i na ni rovnou chuť. A aby to nebylo vše až tak manželské, chytil jsem Hanu, podrazil ji jemně nohy a položil na koberec. Napřed se lekla, pak zavřela oči a šeptala: „Chceš mě staříku násilnit? To se ti nepovede, protože budu povolná. A byla a nebylo to vůbec jako manželské povinnosti, ale něžné milování. Nazí jsme se ještě chvíli povalovali na koberci, jen tak se drželi. Nakonec koberec začal štípat a zvedli jsme se, vzal jsem ji do náruče a odnesl do koupelny. Tam ji postříkal studenou vodou abych ji zchladil vášně. Ječela na celé kolo, ale bylo vidět, že ječí jen aby byl kravál. Chvíli tahali o sprchu, vyhrála, pustil jsem ji, na oplátku postříkala ona mě,.Mezitím jsme stačili nacákat po celé koupelně a dohadovali jsme se kdo vytře. Nakonec jsme si střihli. Vyhrál jsem a vytírání zbylo na ní. Se slovy „na vytírání koupelny se neumírá,” mě vyhodila z koupelny a udělala pořádek.