Původně jsem chtěl napsat něco o Československu a vlastenectví, ale pak jsem usoudil, že Československo zajímá už málokoho, vlastenectví se nenosí a tak budu psát o těch všedních starostech, které mám

V sobotu, když mě vezl Kryštof z představení domů, jsme povídali o budoucnosti souboru.

Občas mám svátek. Svátek ve smyslu, že se mi povede něco, co má pro mne

Dorazil pan Nývlt, tedy jinak novinář z Katolického týdeníku, který na mě vyzvídal, co je manipulace, jak se vyhnout některým faulům v diskusi, nebo jak přestat hrát hru na vítězství.

Probudil jsem se v sobotní poledne. Vyspával jsem ponocování, ve kterém

Kráčím vestibulem Metra na Můstku, když se ke mě přidá slečna kolem dvaceti pěti let a táže se: „Není vám zima?” Ukazuje na mé bosé nohy. „Není, kdyby byla, obul bych se.”

Vyrazil jsem včera na promoci své nejmladší dcery. Pozvala mne, udělala mi tím radost, protože ona je tou dcerou na kterou jsem musel vlastně čekat dvacet let, než jsme se setkali.

Byly doby, kdy jsem držel půst. Někdy jednodenní, někdy třídenní,

Kdysi dávno jsem se dočetl v knize Andre Van Lysebetha „Cvičíme

Vždy, když si koupím maso, nakrájím ho a dávám do remosky, gratuluji si k