Kráčel jsem rozvážným krokem v Metru na Florenci, včera odpoledne z trasy
Kráčel jsem rozvážným krokem v Metru na Florenci, včera odpoledne z trasy
„C,” na trasu „B,” když se ke mě přidal muž
středního věku, hovořící méně srozumitelnou češtinou s americkým přízvukem a
ptal se mne, jak dlouho už chodím bos. Chtěl jsem mu ulehčit život a zeptal
se ho anglicky jestli je Američan. Přikývl a česky požádal, jestli bych mohl
pokračovat česky, že se učí a chce mluvit, co nejvíc. Inu, takovému přání
nelze nevyhovět.
Sešli jsme dolů, kde jsme chvíli debatovali na téma bosých nohou, plus
životního stylu. Docela nám to šlo. Co jeden neuměl v jazyce toho druhého,
řekl ve svém a žádný problém. Těšila mne ta debata s Američanem na téma
životního stylu plus bosých nohou. Na nohách měl barefooty, jak jsem si
všiml už nahoře, takže evidentně měl zájem o problém. Na rozdíl od té paní,
tak v mém věku, co na mne dnes v Bille povykovala, opírajíc se při tom o
stařeckou hůl, co všechno mi hrozí, pokud se neobuji. Onen Američan, co byl
z Pittsburghu, byl rozhodně slušnější. Dámě jsem vysvětlil, po chvilce
pokusů ji sdělit nějaká fakta, že se plete do věcí, do kterých ji zhola nic
není. Když nic jiného, byla zticha.
Chvíli jsem se ji totiž pokoušel vysvětlit, že chození bos podporuje
imunitu, ledviny se nenachladí, jak mi slibovala, stejně jako mne přestal
trápit i močový měchýř. Prostě se moje zdraví, subjektivně za těch sedm
měsíců vylepšilo. Rýmu jsem dostal jednou, ve středu, ale už rychle odchází,
protože jsem se hned ve středu i čtvrtek, včetně pátku prošel venku bos,
organismus se lekl a lehkou virosu zaplašil. Nevěřila. Dává na mýty a
tvrzení, které možná v jistých případech mají svá opodstatnění. Ale jak jsem
se za sedm měsíců, z toho ve třech zimních přesvědčil, že jen za jistých
okolností dojde k poškození zdraví.
Mám své zkušenosti a myslím, že, nejen zout boty, ale i změnit stravu,
životní zvyky, občas není na škodu. Asi před rokem a půl jsem začal jíst
zhruba jako jedli pravěcí lovci, akorát, že si maso nelovím, ale kupuji,
zeleninu, oříšky a ovoce jakbysmet. Ke kopání kořínku jsem se ještě
nedostal, ale v létě, když putuji světem pěšky, sem tam si nasbírám nějaké
lesní plody. Prospívá mi ten životní styl. Povídají moji známí, že prý umřu
zdravý. Což je mé přání.
Z toho důvodu nekouřím, alkohol nepiji, drogy neberu. Místo toho už
asi padesát let zvedám těžká břemena, třicet let cvičím jogóvé techniky,
nakonec na ty břemena a dlouhou chůzi, jsem zvyklý od mládí a celkově by
se dalo říci, že jsem v kondici. K tomu chodím bos, sice vydržím jen do
minus pět Celsia, ale lepším se. Díky chození bos, se zlepšil stav mých
kolen. Nebolí, neb chůze bos umožňuje odpružení nožní klenby, kdy klouby
nezažívají nepřirozené otřesy, díky nimž se klouby a páteř ničí.
Sice nejsem už mladý a krásný jak se mi občas někteří gentlemani snaží
sdělit s povýšeným výrazem. Ale s tím umím žít. Nakonec pravidelná četba,
vzdělávání a relaxační techniky mne udržují v nadhledu a klidu. Život je
krátký a není třeba si ho krátit úvahami, jestli, ti, co mají podobná hesla,
jako výše zmiňovaní, mají i pravdu. Už dávno jsem zjistil, že pravda je věc
ošidná a hledání pravdy, podobně jako sledování zpráv, život neprodlouží.
Ani nezlepší.
Denně ujdu tak kolem deseti až dvanácti tisíc kroků, udělám sto dvacet
dřepů a na TRX, zhruba desetkrát za minutu zvednu svou vlastní váhu. Vážím
docela dost, kolem osm a osmdesáti kilo. Mám dva šestnácti kilové kettebely,
se kterými třikrát do týdne kolem deseti minut cvičím. Žádné přehánění,
nejsem už nejmladší. Není to nic moc, jak říkám, ale myslím, že na svůj věk
jsem dost dobře v kondici.
Jsem už v důchodovém věku, ale nijak necítím, že bych měl končit. Zatím
stíhám. Sice musím víc odpočívat, než před deseti lety, ale pořád to jde.
Ženský mě baví, docela se chytám, už to nejsou třicetileté, ale pro
čtyřicetileté jsem ještě zajímavý. Samotného mne ten zájem udivuje. Sex i v
tomhle věku je stále zajímavá, zábavná a prospěšná záležitost.
To je asi tak všechno. Vím, že nadprůměrně nadaní jedinci, jako jsou už
výše zmiňovaní gentlemani, tohle moc neocení, ale ti, co o sobě nevykřikují,
že jsou mladí a krásní, ocení tohle sdělení a budou mne následovat, aby
jednou také ty mladé rozčílili svým postojem k životu. Ti jim budou říkat,
aby se vrátili do hrobu. Případně něco podobného. Určitě budou nadšení, jak
ti mladí jsou na ně „vlídní.” Třeba ale ten přístup mladých
budou brát podobně jako já. 🙂
Takže ti, co vědí svoje o životě a jeho pomíjivosti, jistě tenhle návod
na aktivitu ve vysokém věku ocení. Protože vědí, že mladý nebude nikdo
věčně a moudrý člověk se snaží si udržet výkonnost do vysokého věku, aby si
užil ten život, co nejdéle. Kdyby někdo chtěl vědět víc, jistě se zeptá v
komentářích. Chápu, že blog není o závislosti, jak mnozí očekávali, ale s
tím se jistě všichni čtenáři smíří a patřičně jej ohodnotí. 🙂 Včetně výše
zmíněných gentlemanů.
Prameny:
Reflexologické
desky
Na
boso
Primal
blueprint I s návodem jak cvičit.
Cvičíme
Jógu Není moc lepších knih a učitelů, než autor této knihy.