Zdá se že budu muset trochu pozměnit způsob cestování, bolí mě kolena a jsem nějaký dost unavený. Zdá se že stárnu a zřejmě budu muset cestovat buď na kole, nebo na koni.
Zdá se že budu muset trochu pozměnit způsob cestování, bolí mě kolena a jsem nějaký dost unavený. Zdá se že stárnu a zřejmě budu muset cestovat buď na kole, nebo na koni. Druhý způsob se mi zdá zajímavejší. Případně si pořídit smečku tažných psů, comě budou tahat a zároveň mě chránit před různym nebezpečím. Například před vdavekchtivými staršími dámami.
Myslím že psí smečka je spolehlivy antirespirant na vdávání. Takový malamut ten něco sežere. Mít jich tak pět, dáma by nimi musela tréninkově běhat aby nevyšly pejsánci z formy, krmit je a já bych je pak vzal sebou hezky na cestu, ona by mohla zůstat doma aby si od té celoroční námahy odpočala. Prostě bychom si rozdělili úlohy. Ona by se starala a já bych je ukazoval světu jako prostředek pro starce toužíci po cestovaní.
Tak jsem se pokusi o žert. Mít smečku malamutů byl můj sen, jenže nemám podminky pro jejich chov. V paneláku to nejde, nechci mít žádného psa, protože sám miluji volnost a nemám potřebu vzít svobodu tvoru jako je pes a mít ho jen na to abych ho ráno a večer šel vyvenčit a jinak byl zavřený v místnostech, kde není prostor k pořádnému pohybu, mi přijde spíš jako zločin na těch psech, než projev lásky k těm tvorům.
Asi se moc nezalíbím všem těm majitelům psů, co je sebou třeba vozi v košíku na kole, jak je viděl, od Prahy až k Torgau, kam jsem zatím došel, ale nešťˇ. Myslím, že mít psa v košíku na kole, nebo v autě za zadním sedadlé případně, nijak tomu psu neprospívá, spíše svědčí o sobectví majitele. A co se týče venčení psů ve městě, jako je Praha, tak to je občas skutečně otřesné procházet se třeba Prokopským údolím, kde jít trávou je risk. Nebo jit rychle, protože nikdy jeden neví, kdy na něj vyrazí rotvajler, nebo jiný pes podobného druhu, který si chce „hrát.“
Zažil jsem podobnou událost několikrát. Majitelé se divili, že hodlám jejich miláčkovi nakopat, protože on se přeci chce jen trochu pobavit. Nějak nechápali, že oni sice svému psu věří, že nikomu neublíží, jenže jiní lidé s nimi jejich víru a zkušenost nesdílejí. A pokud na mě útočí pes, ať už předstiraně, nebo doopravdy, nemám žádnou povinnost něco podobného snášet.
No, pomalu se zvednu a budu pokračovat dál, doufám, že ta krize pomine, takže to bude dovolená, nikoliv trápení. Jsem unavený, ale to asi je normální, nemládnu, takže se čas relaxace prodlužuje, nerelaxuji tak rychle jako kdysi. Počasí se zase dnes obrátilo do slunečna. Když je hezky, cestuje se snáz. Co si budeme povídat. Zatím až na ty tři bouřky v noci se nic moc nedělo. Což neznamená, že se nemusí nic dít.
Asi budu hodně kriticky k východním Němcům, ale musím říct, že co se týce vzhledu krajiny, měst a vesnic se toho změnilo k lepšímu hodněˇ, co se úrovně služeb, internetového připojení alespoň zatím, co mám zkušenost, jsou dalece za námi, jako ostatně byli i za totáče. Prostě pořád je to socialistický národ, který žije v socialismu od roku 1933. I když to byl tehdy národní socialismus, tak přesto socialismus. No jo, taky jim bude pár generací trvat, než se z toho vylížou, tedy pokud vůbec.
Život je jak houpačka. Člověk se nají, vypije kafe, zažertuje s frau a hned je všchno jinak. No každý máme nárok toho mít občas plné zuby. I dovolené, ale kousek sem se prošel, sedl do stínu, slunce svítí a možná příští rok zas někam pěšky vyrazím. Jo jo.