Říkám si, že zákon schválnosti funguje. Když nic nepotřebuji, je hereček a prostoru habaděj.
Říkám si, že zákon schválnosti funguje. Když nic nepotřebuji, je hereček a prostoru habaděj. Jakmile se začnou domlouvat termíny, nic nefunguje, nastává chaos, ve kterém se musí jeden obrnit trpělivostí a vírou a nadějí. Ta láska tam taky nesmí chybět. Zahájil jsem den sběrem špatných zpráv. Což mě vyprovokovalo k tomu, že jsem zahájil ofensivu telefonátů a domluv, co kde a kdo a za kolik?
Připomněl mi ten slogan, konec jedné básně, co vždycky recitoval Karel, zvaný „černá huba.” Když měl opileckou chandru …kde alkoholici nyjí a tiše pláčí nad poezii, kde ženy krásné jsou a vášnivé až tolik, že neptají se kolik? Černá huba byl svéráz a kormidelník. Což do sebe náramně zapadalo. Další jeho slogan používám též dodnes. Jo jo, pane Černý, vypadá to s vámi bledě. U plavby se člověk potkal s různými lidmi. S kovanými bolševiky, typu Viktora Stachoviče, který zásadně neslavil Vánoce, jako symbol opia lidstva, jak nazýval náboženství jistý Karlík Marx s Béďou Engelsem. O Vánocích seděl stranou a neúčastnil se obecného veselí.
Rozjímání se většinou nekonalo. Na to bylo u té plavby příliš mnoho materialistů. Bylo nás tam pár, co jsme nebyli ani komunisté, ani práskači, dokonce jsme byli někteří i věřící a dostali jsme se tam, protože jsme měli dělnický původ. Jako třeba já. Což jsem si pochvaloval, ale jako dělník jsem tušil, že slušný dělník nemůže vstoupit do komunistické strany, protože ta rozhodně nejedná v jeho zájmu.
No nic, už je to dávno, z většiny těch které si pamatuji jako „kované komunisty,” jsou buď starci, nebo po smrti. Má tehdejší mladá generace, už ten socialismus nebrala vážně.
Pochopitelně kariéristé byli, a nebylo jich málo, kteří vstoupili aby se měli o něco lépe. Nijak jim to nevyčítám. Mě nikdy žádná kariéra nelákala. Touha po kariéře svazuje. Člověk musí dělat věci, co se mu moc nelíbí a nakonec zjistí, že o tolik se zas lépe nemá, jen se strachuje o to koryto, které je o něco víc plné.
Mělo to pro mne jednu z největších výhod, že jsem viděl na tehdejší dobu kus světa, naučil se jiný jazyk, hlavně díky děvčatům, naštěstí na mě nikdo nikdy nic nechtěl, co bych musel odmítnout a dělat si potíže. Takže šlo jezdit do světa, nemusel být člověk práskač a bolševik, jen musel mít štěstí. Asi jsem ho v tomhle směru měl.
Jestli mi komunisté v něčem otevřeli oči, tak přesně v tom, jak se to dělat nemá. Já vím, že dnes lidé pláčou nad mnohým, co se děje, jenže na rozdíl od tehdejších dob, je ona svoboda mnohem širší, je mnohem snadnější život než byl. Ono by se asi dnes, ani komunistům nelíbilo, kdyby měli chodit od krámu ke krámu a než budou nakupovat, ale shánět. Pamatuji si, jak tohle ve mě zůstávalo ještě dost dlouhou dobu po pádu bolševika. Ten pocit, že se shání, nikoliv, že se nakupuje.
Dnes shánějí prodejci zákazníka, nikoliv zákazník prodejce a vláda nemusí slibovat, že zajistí dostatek spotřebního zboží. Tohle platí i v těch primitivních komunitách, že většinou bývá víc zboží, než je kupujících. Nikoliv naopak. Tohle a mnohé další věci. Jo, potřebují ti co tak horují pro ty „staré zlaté časy,” nějaký ten čas zažít, aby prohlédli a vzpamatovali se.” Jen socialismus svede řešit problémy, které v běžné společnosti nikdy ani nenastanou.
Takže píši blog, telefonuji s klienty a zároveň vyřizuji agendu kolem knížek a divadla. Jo, pak že jen ženské svedou dělat několik věcí najednou. Chlapi to umí také, jen mají raději jedno po druhém, pěkně po řadě. Udělá se jedno, začne se druhé. Občas se ovšem musí několik záležitostí dělat najednou. Moc to nemám rád, ale někdy není zbytí. Dnes si spíš jen tak s tím blogem hraji a píši, co mě zrovna napadne.
Je po volbách, jak jsem tak četl, žádný zvláštní jásot nikde. Nakonec proč taky? Nemyslím, že je dobře, že lidé rezignovali na tyhle volby, protože EU, má a bude mít vliv na naše životy a někdy alespoň malá změna k dobru, je lepší než nic. Inu, jsem asi opravdu „nějak mimo,” protože celkem nepovažuji za nutné žádat zásadní změny. Jako terapeut vím, že zásadní změny jsou na léta a po malých krocích. Jo jo.