Tak jsem se dozvěděl v americkém dokumentu „Červená pilulka,” který se se zabýval utlačovanými muži z pohledu feministky. Že existují lidé a ženy. Nakonec v mém mládí existovala říkanka: „Lidí tam moc nebylo, jen samý ženský.“
To, že má ona feministka, díky natočení onoho dokumentu problém se svým feminismem, se ani nedivím. Je to drsný dokument, dlouhý dokument a hodně vypovídající dokument. Stál mi za to abych si ho shlédl.
Abych se vrátil k oné říkance. Zjistil jsem, že když se to hodí, tak bylo zabito tolik a tolik a tolik lidí, vesničanů a uneseno Boko Haram tolik a tolik žen. Ti zabití byli chlapci v pubertálním věku, tedy ti lidé, nebo dospělí muži vesničané a ženy byly uneseny na převýchovu. O těch se mluvilo ve zprávách jako o lidech, vesničanech, nikoliv jako o mužích. Vydedukoval jsem tedy, že jsou opravdu lidé a ženy.
Zabití chlapci ve světě feministek nic neznamenají. Zajímavé pro feministicky naladěnou veřejnost, jsou jen unesené ženy. Ty je třeba chránit, chlapce ne. Inu, jak je vidět, lidová tvořivost, moudrost se většinou, sice nechtěně, nemýlí.
To že muži jsou postradatelní se ví od pradávna. Umírají mnohem více v zaměstnání, ve válkách, dožívají se nižšího průměrného věku. Na moři se zachraňují především ženy. Atd atd. Kdo si dal práci shlédnout ten dokument uvidí jasná fakta, jasná čísla. O tom kdo bude vychovávat děti se zas tolik ani v Americe nediskutuje. Ženy jasně vedou.
Mluví se v tom dokumentu o mylných a podvodných otcovstvích, o násilí žen na mužích, o tom jak jsou vlastně muži proti tomu domácímu násilí bezbranní, díky zákonům a další a další věci. A je tam vidět feministkou zachycená ona „proslavená,” ochota feministek a genderových aktivistek k dialogu. Tak kdo se podívá,zajímá se, neprohloupí. Jo jo.