Musel jsem se kvůli lijáku uchýlit do hospody, na kterou jsem naštěstí narazil u kanálu. Počasí se strašně rychle střídá.
Musel jsem se kvůli lijáku uchýlit do hospody, na kterou jsem naštěstí narazil u kanálu. Počasí se strašně rychle střídá. Sice za starých časů kdy jsem si myslel že jsem nezničitelný bych pokračoval dál, pouze bych natáhl pončo, které se mi šiklo včera abych došel do sucha, ale už nemám nějak náladu jen proto, abych ušel o tři kilometry dál a pak seděl pod stromem a zase ve vlhku. Holt stárnu. Ale jinak je to pořád zábava.
V předchozím takeaway mi odmítli vzít padesétilibrovku. Ukázali mi na kasu, kde měli napsáno, že je nepřijímají. Měl jsem chuť jim říct že jiný peníze nemám. Ale ta snídaně byla fakt dobrá, tak sem vyndal kartu a zaplatil kartou. Ale napřed jsem vynesl tu starou neplatnou a tvářil se jako že já nic. No ta nakonec jsem dal tu správnou. Tu co jsem si ji měnil v den odletu. Jako malej kluk.
Jinak musím říct, že ty hospody mají krásný, je vidět ta tradice. Včera mě pobavilo jak hostinská, která klabosila u pípy s chlapama, zavelela a všichni co stáli u pultu se sebrali i s hostinskou a šli kouřit před hospodu. Panečku tomu se říká úcta k zákonu. I domácí paní, prostě v hospodě se nekouří.
Zavedli nekouření v hospodě, dodržují zákon a žádný hostinský proto nezkrachoval. Tohle bylo první čeho jsem si jako znalec putyk všiml. Hospody tu nesmrdi. Alespoň ty ve kterých jsem byl.
No jsem v polovině dovolený, začínám se dostávat do kondice. Ten puchýř a ty naražený žebra to zpomalují. Sice v té psychické kondici jsem byl jak jsem vyrazil podle kanálu. Ani se nějak nestarám kde jsem. Vím že jdu na sever, k Leedsu. Kam dojdu, dojdu. V polovině příštího týdne to otočim a pomašíruji do Norwiche k Lukášovi.
Hodlám tam dorazit patřičně zpustlý, aby Lukásovi kámoši viděli s kým se přátelí. Až do Norwiche se neholím. Musím zjistit na Facebooku v jakém stavu je má místnost „Dnes se neholím.“ Budu ji muset oživit. V Norwichi se oholim, aby mě pustili přes hranice. I když vlastně kdyby mě viděli tak zpustlýho, tak by asi dohlídli abych Británii řádně opustil.
Ještě k té hospodě včera. Byla na rozcestí, tak sem musel vyndat mapu a podivat se kam vlastně půjdu, abych nešel někam pár kilometrů a pak se musel vracet. Jak jsou Angličané ochotní, tak celá ta kuřácko-pivní parta se okamžitě začala zajímat kam ze mám namířeno, odkud jsem.
Tak jsem jim to sdělil, okamžitě přehodnotili můj vzhled z pobudy na cestovní eleganci, a už jako po mnohokráte jsem se přesvědčil, že pokud lidé přehodnotí vaše společenské postaveni, přehodnotí i vaše ošacení. Pak z hospody mě slušně, leč nekompromisně vyhodili. Prý mají do šesti zavřeno, tedy dopisuji na lavičce před hospodou. Uložím a jdu dál. Rita zase velkoryse opraví chyby a překlepy. Není to psaní na iphonu zas tak luxusní.