Vždy tohle beru vážně

Volal mi ráno bývalý klient. Že se mnou potřebuje mluvit. Prý je v lehké depresi a tak. Domluvili jsme se, že přijde zítra. Tím to v tu chvíli skončilo, protože jsem měl dalšího klienta, a musel jsem se věnovat jemu.

Ovšem, o něco později mi volala klientova žena. Celá uplakaná. Že od včerejška její muž leží, dnes že chtěl skočit pod vlak, protože prý to bude pro něj i všechny kolem lepší. A co má dělat? Ptala se. Řekl jsem ji, co vždycky v takovém případě říkám.

Zavolejte záchranku, musí ho vidět doktor a rozhodnout, co s ním!!!

Občas mi různí chytráci vyčítají, že jsem nekompromisní, moc neberu ohled na city jak toho potenciálního sebevraha, tak lidí kolem. No, nevím, jestli je lepší živý člověk, nebo možná zraněné city jeho, či těch kolem. Nikdy nedumám, jestli je to něco demonstrativního, či nikoliv, tyhle věci beru zcela vážně. Myslím, že jsem takhle pár lidí naživu udržel a žádný z nich mi potom nikdy nevyčítal přehnanou opatrnost.

Osobně jsem v blázinci za dvacet pět let „pár” lidí, co přežili sebevraždu viděl, mluvil s nimi a vždy byli rádi, že přežili, že je někdo zachránil, dřív než umřeli.Takže pokud se mnou někdo zeptá na radu či názor v tomhle směru, vždy říkám: „Napřed udělat všechno aby přežil o city jeho i okolí se budeme starat později.” Už jsem slyšel a četl názory, že když se někdo chce zabít, stejně to udělá. Možná ano, ale ať se mu to povede, až o tom nebudu vědět.

Z mého hlediska nějaká ostuda rodiny, hněv, zloba, toho, co se pokouší zabít, na toho kdo nechal toho člověka odvézt, nehrají roli. Život je pro mne důležitější. No a jak vše dopadlo? Udělala paní jak jsem řekl, před chvíli mi volala, že muže odvezli a že mi děkuje, protože by jí tohle nenapadlo. Evidentně se ji ulevilo. Takže mám docela radost, že se něco pro tuhle chvíli povedlo. Deprese je sajrajt a z deprese lidé umírají. Jo jo.

Napsat komentář