Sice se ještě někteří blogeři, televize, noviny a jiná pochybná média zabývají volbou presidenta, fiskálním paktem, svržením vlády a jinými nepodstatnými záležitostmi, ale já jsem si všiml, že slezl s
Sice se ještě někteří blogeři, televize, noviny a jiná pochybná média zabývají volbou presidenta, fiskálním paktem, svržením vlády a jinými nepodstatnými záležitostmi, ale já jsem si všiml, že slezl sníh, oteplilo se, brzy budou děvčata chodit nalehko a svůdně houpat a vlnit, čím houpat a vlnit mají, aby upoutaly zrak nás mužů, některé i žen, ale těch je naštěstí méně. Inu zřejmě jsem sexistický, nekorektní a málo genderový.
Také jsou pro mne důležité palačinky na sádle, ovesná kaše a včera jsem
si dal moc dobrýho lososa. Na skupině, která je taková hodně podnikatelsky
založená,( mám těch skupin sedm a každá je jinak profilovaná, i když všechny
se zabývají závislostí a spoluzávislostí, tak některé jsou jakoby ekonomicky
založené, i v některých vládne spíš některé tak spíš zaměstnanecký duch, v
jiných podnikatelský, další tíhne
spíš k humanitním vědám a intelektualismu, ) se probíraly právě napřed
kuchařské záležitosti jednoho klienta, který vaří v jedné dobré pražské
restauraci a má pocit, že mu platí méně, než si zaslouží.
Tedy napřed se debatovalo jak si má říci o peníze, kolik? Pak ještě o
tom, jestli by mohl podnikat, jak podnikat atd. Poslouchal jsem, sem tam si
ohřál svou polívčičku, protože podnikání a různé způsoby mě zajímají.
Líbilo se mi, že se místní odborníci, kteří se většinou vypracovali od píky,
začali od nuly a přes chlast a fetování se udrželi nad vodou tomu chlapci
opravdu kvalifikovaně a fundovaně poskytli informace, které bych nikde jinde
tak snadno nezískal. Jo, terapeutická skupina je zdroj informací, co mají
cenu zlata. Nejen o podnikání, nejen jak zvládnou chlast, drogy, nebo
gambling, ale jak žít, jaké mít vztahy atd.
Před chvílí, jsem se dozvěděl, kdy a kde bude setkání naší výcvikové komunity,
kdo přijde, kdo nepřijde. Vypadá to, že to zase bude domácké setkání po
mnoha letech, stárnoucích mladíků a mladic. Vždy, když si pustím tuhle
písničku od Pavla Bobka,Stárnoucí mladík
vzpomínám na ten čas, kdy sem ji slyšel poprvé.
Čtyřicítka se teprve blížila, měl jsem pocit, že už jsem děsně starý,
mladé dívky jsem nesváděl, ty sváděly spíš mě, takže jsem se dost divil, o
čem že to ten Bobek zpívá. No pochopil jsem to až mnohem později.
Dnes,když už jsem prudce stárnoucí mladík, vím o čem, že Pavel Bobek
zpíval. I ta kdysi nebetyčně krásná mladá děvčata, co mě jako čtyřicátníka
balily zestárly, trochu jim ta krása povadla,
Mnohé si barví vlasy, aby je
ve čtyřiceti neměly bílé, jako jsem už šedivěl ve čtyřiceti já, jenže já byl
ve výhodě, ony na mě ty šedivé vlasy tehdy obdivovaly. Má bývalá láska
Markéta, o nás říkala. „Černá klisna a bílý hřebec.” Měla krásné
dlouhé, tmavé, vlnité vlasy do pasu. Taky už je jí přes čtyřicet.
Onehdy se mě krásná Gabriela ptala, jestli by se mnou mohla na Nový
Zéland. Pravil jsem že mohla. Pokud to myslí vážně, mohlo by to být
zajímavé. Nový Zéland za vidění stojí. V roce 2003 v prosinci a lednu 2004
jsem ho prošel celý pěšky ze severu na jih. Fotky z mých pěších cest“ Z
jihu na Sever jsem ho během deseti dnů projel stopem. Chvátal jsem na
letiště a bolela mě noha. Vrátit se po deseti letech, znovu procestovat Nový
Zéland v doprovodu krásné ženy, by nemuselo být to nejhorší, co by mě mohlo letos
potkat.
Jak tak píši, pořád si uvědomuji, že zaobírat se politikou, místo
cestování, děvčat a jídla, je zhůvěřilost.Pokud není diktatura, jsou
otevřené hranice a je možnost se někam vydat, otázka zní: „Proč
váhat?” Na světě jsem jen jednou. Možná na věčnosti, jak mi křesťané
věříme, bude dobře, ale věčnost je zatím nejistá.Zatím jsme zde na tomto
světě a chodíme po něm, tak není žádný zvláštní důvod ke smutku. A k otálení.
Tak musím říct Gabriele. „Gabrielo, neváhej, moc se nerozmýšlej,
protože věčně tu nebudeme a Nový Zéland za vidění stojí.”. Je daleko a je
krásný. Nasedneme na letadlo, víc jak den poletíme, tedy i s přestupy, lodí
by to asi bylo ještě romantičtější, jenže tolik času není. Někde na Novém
Zélandu vystoupíme a pak už můžeme, do všech světových stran. Na východ,
západ, sever i jih. Všechny cesty někam vedou.