Dorazila má dcera Babeta. Domlouvali jsme se v týdnu, že by se mohla stavit. Takže se stavila.
Dorazila má dcera Babeta. Domlouvali jsme se v týdnu, že by se mohla stavit. Takže se stavila. Asi půl hodiny po ní se stavil Martin, který také hovořil v týdnu o tom, že by se mohl stavit, takže jsme byli tři a to už je společnost. Rita chyběla, neb „dřela za přepážkou v bance.” Bylo to moc příjemné odpoledne, i přesto, že jsem lehce nachcípaný. Ale zas to není nic hrozného. Vylovil jsme z mrazáku zmražená jídla, která tam Rita naskládala, rozmrazil a měli jsme se dobře. Otestoval jsem Babetu, zda bude namítat něco proti tomu, když dostane jídlo do hlubokého talíře a lžíci k tomu. Nic nenamítala. Snědla co dostala. Je v tomhle asi po mě. Taky si moc nevybírám, když mi někde dávají. A hluboký, plně, vrchovatě žrádlem naložený talíř rozhodně nepovažuji za urážku.
Prohlíželi jsme fotky z mých cest, vyprávěl jsem historky, jak a kde se ke mě lidé chovali, většinou samé hezké historky, protože se ke mě lidé ve všech koutech světa hezky chovali a těch pár negativních zkušeností nestojí za řeč. Martin také zkouší cestovat pěšky po světě, zatím preferuje Španělsko, což je krásná země, on španělsky mluví, tak nemá celkem problém. Trochu litoval, když jsem ukazoval fotky z Chile, že Chile je tak daleko a není to zas tak laciná zábava, protože to by mu asi jen tak doma neprošlo. Přeji mu aby se tam podíval. Ta země stojí za návštěvu.
Pak Martin odešel a povídali jsme s Babetou postupně o jejím dětství, o mém životě během těch dvaceti let, co jsme neměli možnost se stýkat. Postupně se dozvídám různé informace. Třeba tu, že její máma si našla svého času mladšího partnera. Původně jsem myslel, že byl mladší o několik let, ale ukázalo se, že „těch několik let” reprezentovalo 19 let. Chápu, chlapci bylo dvacet, potřeboval mamku, takže Petra se uvolila mu ji dělat, pak se jim narodilo dítě, tím se změnil jeho přístup k Babetě a nakonec skončil a šel hledat štěstí jinam. Petra to prý těžko nesla. Nedivím se ji, pro její ženskou hrdost to musela být rána. Vždy se s muži rozcházela ona a najednou byla opuštěna někým, koho podporovala.Dokonce s ním měla i dítě. A měla ho ráda a on si ji dovolil pro jinou opustit. Ani se z toho nijak neraduji, že došlo na slova, která jsem ji kdysi řekl. „Naše skutky se k nám vracejí.”
Jen je mi líto, že jsem se k ní choval roky slušně a stejně z ničeho neustoupila. Babeta mohla mít tátu, mohla mít sestry už v dětství, sestry, které by ji měly rády.Ukazoval jsem Babetě část „Vyvolávače emocí.” Část jen proto, že jak jsem to zkopíroval z DVD na harddisk jedné části zvuk jde, druhé ne. Nepřišel jsem zatím z jakého důvodu. Ale pořád to ještě není plně definitivní verze, to co viděla ji zaujalo. Poznamenala, že máma ještě neví, kolik jsem toho už v televizi natočil. Prý bude asi překvapená. Myslím, že bude. Konečně podceňovala mě dost dlouho.
Tak se pomalu dozvídám, o svém dítěti důležité věci. Nikam nechvátám, prostě poslouchám, občas se zeptám, moc nemusím pátrat. Babeta je celkem sdílná. Pochopitelně mi vyprávěla jak ten mámin milenec se k ni choval odlišně před narozením vlastního syna a po narození.Poznamenal se, že toho jsem se bál, když jsem se dozvěděl, že si máma pořídila další dítě a že bych se divil bych se kdyby to bylo jinak. Jakmile se narodí vlastní dítě, muži mění přístup k dětem co nejsou jejich vlastní. Tohle je většinou běžné a matky, které si pořídí děti s dalším mužem najednou zjistí, že ta láska muže k jejím dětem je pryč a většinou zbude jen jakési trpění toho dítěte, nebo dětí. Navíc, když je tam ještě takový obrovský věkový rozdíl.
Žena, která je pro dvacetiletého muže zajímavá těsně před čtyřicítkou, zákonitě dřív nebo později ztrácí svou přitažlivost před padesátkou. Možná to některým za to stojí, ale padne otázka. „A co ty děti?” Znám několik žen, co si pořídily ve svých čtyřiceti manžela o dvacet let mladšího, pak si s ním pořídily dítě, měly v manželovi jedno velké dítě, později, když přišlo společné dítě, chtěly aby se choval jako dospělý, jenže on nemohl, neuměl to. Neuměl a odešel. Jí zbylo to dítě. Tady se stalo něco podobného. Nakonec Babeta si s tím zřejmě poradila. Naštěstí.
Lidé nedospějí jen proto, že jim druzí říkají že by měli být dospělí. Takový chlapec, co si hledá místo manželky matku se jednoduše nezmění. Je nezralý, nedospělý. Velké dítě. Ona je také nezralá a nedospělá.Klasický rodič, který se nestal dospělým, Vždycky se potkají lidé, kteří jsou na stejné úrovni nebo se doplňují. Kdybych to chtěl říct jazykem transakční analýzy, tak matka si našla nedospělého syna, který ji poskytoval v té hře pocit, že je silná, zvládající, opatrující a přitažlivá i ve čtyřiceti pro mladého muže. Dokonce natolik, že na něm ani nevyžaduje aby ji finančně podpořil. Takže, když potom chce aby se choval jinak, chlapec sbalí svých pět švestek a jde tam, kde je poskytnuto podobné pohodlí. Jak jsem se dozvěděl, onen hoch si opět našel o něco starší a opět s dítětem. Zopakoval stejný scénář. Až jednoho dne zjistí, že už není vizáží chlapec, starší ženy mu nebudou chtít poskytovat servis, mladší budou chtít odpovědnost, pak se bude divit. I takových „stárnoucích věčných mladíků” pár znám.
Chlapecké kouzlo je fuč, Mladých, krásných a ještě k tomu pečujících žen, zas tolik není, a pokud jsou, chtějí reciprocitu. Konečně jsou krásné a mladé. Většinou nemají na rozdíl od těch starších žen, mimo té krásy a mládí nic jiného. A nastává prozření. Pár jsem jich v terapii potkal. On starší muž, pokud má co mladé ženě nabídnout, nemá většinou problém, ale starší muž, který je zvyklý na bezvýhradnou péči starší ženy, neustálý obdiv, najednou zjistí, že sice padesátileté mají zájem, mají zájem i šedesátileté, ale chtějí víc, než kdysi, když byl mladý. Ty starší už jsou nepřitažlivé z jeho hlediska. Už se musí příliš přemáhat. Dostává se najednou do potíží.
Roky hrozně rychle letí. A na některých ženách jsou roky dlouho neznatelné a až najednou zjistí, že má doma stařenku, lidé se ho ptají, z jakého důvodu ho babička doprovází, nebo maminka a on to přestává unášet. A ta starší žena si dělá větší nároky, víc sekýruje. Na to není zvyklý. Nakonec vždy, když se objeví takový vztah, je tam něco divného. Doktor Prokeš, psychiatr, tvrdí, že se u těchto věčných chlapců, co hledají matky a pečovatelky vždy objeví nějaká osobnostní porucha.
S tím se dá souhlasit a já bych doplnil, že tito hoši nikdy na sebe nechtějí vzít žádnou odpovědnost. Oni chtějí příjemný život, bez potíží. Což je z lidského hlediska poměrně pochopitelné, ale ti, co se potížím zásadně vyhýbají, vždy vykazují nějaký deficit. Deficit, který dost dlouho úspěšně maskují. Třeba morální. Najdou si starší ženu a tu bez jakýchkoliv skrupulí vysávají, využívají.Ty ženy, mají pocit přitažlivosti, což z ženského hlediska je základ. Být přitažlivá. Za pocit své přitažlivosti, pocitu mládí, kterou jim ten hoch poskytuje, jsou ochotny platit libovolnou cenu. Až do hořkého konce. Bohužel, jen málokterá se poučí.