Koukám z okna a sleduji ono „globální oteplení.” Oteplení způsobené CO2, nestačím se divit.
Koukám z okna a sleduji ono „globální oteplení.” Oteplení způsobené CO2, nestačím se divit. Zima jak v Rusku, asi -7 stupňu Celsia, a v Kodani se vede svatá válka za snížení CO2, já si mezitím čtu už skoro protistátní články Tohoto typu, a nestačím se divit. Inu zřejmě nějak těm oteplovačům nevoní zcela jiná fakta, Třeba tohoto druhu. Případně tyhle petice, které podepisují zajímaví lidé. Petice vědců. Fakta, která nevoní se jednoduše, když nejdou vyvrátit, zatají a nebo ignorují. Kšeft je kšeft. Skutečně, jestli vlády budou z našich peněz dotovat ty nesmysly, pak se prohneme. Ne nebude nic zakázáno, ale na všechno jen bude taková úplně malá daň. Tedy daň, kterou zaplatíte vy i já. Mála daň na tohle, a tamto, zdánlivě nic moc, opravdu jen taková úplně malá daň a v konečném důsledku zjistíme, že platíme na něco obrovské peníze, co je jen taková, (no řeknu to slovo) Předposranost.
Za totáče se tak říkalo všem těm zákazům oněch předposraných malých fízlíků. Malý tajemníček, úředníček, referentíček, byl ze zásady předposraný a zakázal pro jistotu všechno co mohlo smrdět průserem. Dnes vědí, že něco nám zakázat nejde jen tak. Konečně ona připitomělá policie se ještě nestačila zkondolisovat aby ony zákazy realizovala, ale strašit ti lidé umí. Na základě představ a předpokladů, které jsou ve fázi modelů už chtějí hrabat prachy. Naše prachy. Aby nás ochránili před malérem, který ještě ani zdaleka nenastal.
Amerika se bouří. Hlavně Kongres. Zfalšovaná fakta, presidentuv poradce do toho namočený a Kongres se ptá jak to tedy je? Bodejť by se nebouřila. Chtějí na ni aby ekonomicky táhla svět a ohledně světového teploučka se ji pokoušejí sypat písek do ložisek kol. Každý mechanik s výučním listem ví, že písek a ložiska nejde dohromady.
Jen rudočerný Obama to asi neví. Nakonec jak to vypadá, bude si muset stejně vzpomenout. Tenhle president USA, asi nakonec nebude ten mesiáš, co ho všichni čekali. Ono zřejmě nestačí být členem minority, stát se členem elity za pomoci pozitivní diskriminace kdy se příslušník menšiny, který jen z toho důvodu, že se umí podepsat na žádost o přijetí na školu, na školu dostane. Ona vysoce oceňovaná schopnost podpisu, tak zřejmě sama k vedení supervelmoci nestačí.
Tenhle černý Dhemostenes, který je prý jako jeho starověký předchůdce, skvělým řečníkem, zřejmě ještě nepřišel na onu biblickou skutečnost, která říká „Víra a skutky. V češtině je to pregnantněji vyjádřeno. „Kecy jsou kecy, ale ukázaná platí.” Zdá se, že se dříve než multikulturalisti a politicky korektní čekali, ukazuje, že existují jaksi hranice, kde nestačí se jen politicky korektně tvářit, ale je nutné rozumět stavu světa, lidem a reálným možnostem. Nestačí být skvělým řečníkem, být mladý a dobře vypadat.
Churchill v dobách své největší slávy, byl jen tím skvělým řečníkem. Nebyl mladý, nijak extra nevypadal, jenže strčil do kapsy všechny politiky kolem sebe. Jako mesiáše ho nevítali. Tím se stal dvakrát až poté, co vyhrál válku a zachránil Británii před potupou kapitulace..
Ať před první světovou válkou, kdy dokázal připravit Royal Navy na válku, že neměla konkurenci, tak za druhé, kdy Británie sama pod jeho vedením čelila náckům, když Evropa sražená na kolena nácky, díky bolševikům a žabožroutům, kteří kapitulovali ještě dřív než opravdu válka o Francii začala. Zřejmě to v tom vzhledu a řeči nebude. Bolševici Brity podtrhli a žabožrouti to zabalili aniž by opravdu museli.
Bush mladší, moc mluvit neuměl, ale byl ten kdo pochopil odkud vítr vane a dal těm frajerům v burnusech přes prsty. I když levicoví magoři mu nemohou přijít na jméno. Konečně Reganovi na něj nemohli taky přijít. A povalil ten komunismus, za kterým někteří tak krásně pláčou.
Docela je chápu. Moc myslet nemuseli, nemuseli vymýšlet a hledat příležitosti, stačilo když sehnali něco na chatu, nebo do obýváku. Museli dávat bacha aby neřekli něco co se nemá, a nikdy je nenapadlo, že společný majetek je utopie, protože společné hospodaření nefunguje s takovou efektivitou jako privátní.
Na budování si jen hráli, jen troškařili, a po pádu totáče se nestačili divit, co se dá udělat, když to do rukou vezmou soukromníci. Jak vypadají města, že se většinou nemusí člověk bát jít po chodníku protože mu na hlavu spadne omítka nebo střecha. nejsem žádný obdivovatel zdejších pořádků, ale jedno vím. Za posledních šedesát let, nikdy nevypadaly města tak dobře, nikdy nebylo tolik bytů k mání.
Nikdy se neměli lidé a to i v ekonomické krizi tak dobře. Pravda, byty nejsou laciné a nejsou vždy pro každého. To vůbec nepopírám. Ale jsou. Každý, kdo má zájem si může opatřit bydlení podle své chuti a kapsy. Za totáče jednoduše nebyly. Jako nebylo maso, vložky, pomeranče banány a další. Prý vyspělá ekonomika? Vyspělá a nedokázala tyhle nijak zvlášť luxusní věci zajistit. Na zbraně muselo být, abychom ten socialismus, před tím západem uhájili. Nakonec i v těch zbraních zaostal socialismus. Jako ve všem. Podniky odevzdávaly do státní kasy 94 procent zisku, tedy, když nějaký byl. Zisk nebyl důležitý, důležitý bylo plnění plánu. Ať byl sebenesmyslnější.
V čekárnách u doktora se čekalo celé hodiny. Nakonec poslední relikt socialismu, dráhy a zdravotnictví pěkně ukazují jak ten socialismus vypadal. Stačí se svézt vlakem a nebo zajít do čekárny ambulance státní nemocnice, nebo jiného zdravotnického zařízení. Daně prý jsou státní zlodějna, píše jeden ekonom. Nechci zde dávat odkaz na celý článek, dám ho nakonec, jen kousek citace z článku na Neviditelném psu.
K čemu vede současný model, ve kterém žijeme, je dnes jasné úplně všem: morální hazard, stagnující nebo klesající reálné příjmy, závratné veřejné dluhy, důchodové systémy, které stojí před nevyhnutelným krachem, rozvrat rodiny (no, vždyť se někdo postará), rostoucí hrubost, morální degenerace a zločin. A na tomhle se podílely svoji činností akademické elity: rezignovaly na hledání vědeckých pravd a věnují se pochlebování etatistům všech barev. Jejich živobytí je závislé na daních, dotacích, subvencích – zkrátka a dobře na podílu z lupu. Víc než kdy jindy platí slova L. von Misese: „Univerzity dláždily diktátorům cesty.“ Obskurní panel OSN o „globálním oteplování“ je ukázkou „intelektuálního debaklu akademického establishmentu“ (Hans Hermann Hoppe).
Moc hezký že? Jakoby ona citace potvrzovalo slova bolševických štváčů. Ale chce si přečíst ten článek celý. Je těžký, dost místy nesrozumitelný, musel jsem ho číst třikrát. Moc se mi líbí ta věta o universitách, co dláždí diktátorům cesty.
Ano, s tím se dá souhlasit. Nejen souhlasit, ale uvědomit si její pravdivost, hlavně, když si přečtete některé nehorázné kydy genderistů, feministek, intošů, klimatologů, ekologů, rudozelených bolševických kreténů, těch všech, co zakrývají svou touhu po moci a kontrole politickou korektností, a snahou nás přesvědčit o svých dobrých úmyslech.
Třeba starostí o lidská práva, kdy někteří akademičtí vzdělanci vnímají ztišení hlasu kolegyně na ranní komunitě při supervizi, a hodnotí ono ztišení hlasu jako erotizující chování, atd. I takovéhle nápady a názory někteří mají. Tomuhle, a mnohým dalším když se nebudeme bránit, zjistíme, že se nás pokoušejí omezovat, okřikovat a třeba i zavírat. Tohle si nemusíme dát líbit a je třeba abychom je řádně a pečlivě zametli. Hezky na hromadu a do vody s nimi. Zlehka ochladit. Kdo umí plavat, se neutopí. Ono je totiž vzdělání a vzdělání, bádání a bádání.
PS: Tady je ten odkaz na onen článek, Ekonomický nepravidelník. Je vážně dlouhý, ale zajímavý.