Jsou Vánoce a měl bych napsat asi něco tklivého, něco dojemného, něco co rozechvěje všechna srdce. Jenže jsem na chvíli usnul, Štědrý večer končí.
Jsou Vánoce a měl bych napsat asi něco tklivého, něco dojemného, něco co rozechvěje všechna srdce. Jenže jsem na chvíli usnul, Štědrý večer končí. Navštívil jsem vnuka, zavolal Markétě, která je z tradice v nemocnici. Už jsou to naše třetí Vánoce, kdy nejsme spolu. Smutné a nepříjemné. Vnuk se smál, bude mu půl roku, tak se zatím na svět směje. Mě je padesát devět a ne vždy je mi svět k smíchu. Ani na Vánoce. Ale nemáme ztrácet naději. Bůh miluje vytrvalé.
Ani nějak nepřemýšlím o stavu světa. Ani o životě. Oboje je takové jaké je a nebude lepší. Snad nebude horší. Včera jsem si koupil nového iMaca. Byla s tím menší potíž, ale když jsem ho vybalil doma, postavil, zapojil, kochal jsem se tou krásou. Ano měla pravdu jedna dáma v obchodě, když viděla krabici, pravila. „je to srdeční záležitost, viďte?” Přikývl jsem. Vlastně loni, když jsem si koupil iPhone, pak Macbook, a když jsem nakonec uviděl iMac, věděl jsem že ho chci. Drahý a krásný. Vydělal jsem si na něj. Pro mnohé je to zbytečný luxus, pro mne před několika lety by byl taky, ale nějak si říkám, že hezké věci jsou aspoň minimálně pro radost, smutku je na světě dost.
Tak mě nic jiného nenapadá. Skončím. Obvykle píši blog na sto řádek a někdy o něco více. Myslím, že tohle stačí. Vánoce jsou o naději, která přišla na svět narozením Krista, jak říká Zachariáš … a vzbudil nám mocného Spasitele z rodu Davida, svého služebníka jak slíbil od pradávna ústy svých svatých protoků, že nás zachrání od našich nepřátel a z rukou všech, kdo nás nenávidí…
Chvála Bohu Na výsostech, pokoj lidem a dobrá vůle na zemi. Amen.