Kdo hledá najde. Se říká už od dob biblických. Hledal jsem a našel jsem.
Kdo hledá najde. Se říká už od dob biblických. Hledal jsem a našel jsem. Napřed tašku, včera v Kotvě na náměstí Republiky, když jsem si po procházce do vsi z Barrandova na Mariánské náměstí ještě předtím odskočil do knihkupectví v Celetné, kde jsem našel velmi zajímavou knížečku jménem „Filokalia.” Soubor textů Východní Církve. Po něčem takovém jsem se pídil už delší dobu. A do třetice všeho dobrého, objevil jsem možnost jak svou starou televizní kartu na PC, s níž jsem byl velmi dlouho a náramně spokojený provozovat i nadále.
Časem už jsem začínal věřit, že je vadná, neboť u všech nových linuxových distribucí, šel náramně obraz, ale už mnohem hůře zvuk. Pátral jsem po nové televizní kartě na Internetu a našel jsem jen tak mimochodem možnost, jak svou kartu provozovat dále. Stačí prý jen dopsat 14 znaků do konfiguráku a už to bude chodit. Jak psali, tak jsem udělal. A chodilo. Samosebou musí to být ty správné znaky. Jo jo, kdyby si mě někdo objednal na opravu PC a já mu dopsal čtrnáct znaků i2c_udelay=128 asi by se divil, kdybych si mu řekl o peníze. Jen napsat pár písmenek. Ani to není celý řádek a „tolik peněz” by říkala ta dobrá duše. Peněz bych si řekl dost, neboť se platí za to, co člověk oproti tomu druhému umí.
Onehdy na skupině jeden klient se ptal kde že skončí ono zdražování nájmů. Obrátil se s tou otázkou i na mě. Chápu, že mu dělá starosti, kde a za kolik bude bydlet, jen jsem plně nerozuměl a nerozumím tomu, proč bych měl ze svých daní přispívat průměrně vydělávajícímu člověku na jeho bydlení. Je hezké že touží po tom aby stát přispíval na bydlení, ale myslím, že jen těm opravdu chudým. Těch je zatím u nás docela málo. A s přístupem socanů se ovšem povede, že jich bude víc a víc. Když budou chtít „všem potřebným” přispět na jejich potřeby.
Škoda jen, že mi všichni ti co bydlí v bytech stejné kategorie jako já, za podstatně menší náklady než mám já, protože musím ten byt co jsem si koupil splatit, něco málo nepřispějí. Mohl bych také mít menší starosti. Vypočítal jsem mu co mě v současnosti mé bydlení stojí. Divil se. Kde prý na to beru, když nekradu? Kupodivu, uspokojilo ho moje vysvětlení, že pracuji. Hodně pracuji.
Bohužel, stejně jako on chci bydlet v Praze, stejně jako on nejsem milionář a stejně jako on si na vše musím vydělat. Nekradu, nepodvádím a starám se. Nejsem nejmladší a pokud umřu dřív, než to splatím, moje dcery budou muset byt prodat a doplatit co zbývá. Zbytek pokud nějaký bude a já doufám, že bude, si mezi sebou rozdělí a nepoperou se.
Tak asi tak. Jednoduše všichni máme starosti jak uhájit živobytí a pokud očekáváme, že nám někdo dá něco jen tak a nebude nás to nic stát, plete se. Pravdou je, že jistě by se dalo zacházet z penězi daňových poplatníků lépe, politici by mohli být lepší, lidi k sobě slušnější a třeba se neokrádat a nepodvádět. Možná, že jsou jinde lidé vychovanější, ale bohužel nejsou, a jestli nezačne každý sám u sebe, nezmění se nic. Zase stará pravda. Otřepaná, mravokárná, mentorující a nezměnitelná. Změn sám sebe a uvidíš, že už nemusíš nic jiného kolem sebe měnit. Bál se ten člověk, kam že to vše půjde, kde se ceny zastaví, kdo dostane rozum aby to změnil? Obávám se že vše změní jen ta skutečnost, jestli vše bude mít správnou prodejní cenu. V dobách kdy jsem byl chudý a to bez uvozovek, to jest, když jsem začínal terapeutickou kariéru, tak mobilní telefon byl luxus i pro ty movitější.
Dlouho vypadalo, že pro mne tahle služba nebude dostupná. Najednou ceny mobilů zůstaly na místě a platy rostly. Tak jsem si pořídil taky jeden. Nic drahého, nic luxusního. Ale sloužil a měl jsem, najednou díky němu víc možností jak být v kontaktu s lidmi. Dnes po letech užívání, kdy prý naše ceny jsou oproti světu vyšší si těžko dovedu představit, že jej nemám a Markétě chodím volat do veřejné budky, nebo z pevné domácí linky a platím nehorázné peníze za telefon, protože na ten má monopol jedna firma. Konečně toho jsem si užil víc než dost a dost, když jsem měl ADSL od Telecomu. Drahý, omezený. Jedna firma ztratila monopol a najednou ceny zůstaly stát, nebo šly dolů. Dnes mám kabelovku za směšně nízké ceny.
A za zlatého totáče bych nic takového neměl, protože soudruzi nebyli schopni obstarat lidem ani tak luxusní potřeby jako byl toaletní papír a světe div se i takové základní věci jako bylo maso. Ještě si pořád pamatuji jak se stály fronty na maso, na játra a občas chyběl i ocet, protože soudruzi plánovali i takové věci jako je spotřeba octa. Telefon byl dlouh jen pro ty vyvolené a co měli správné známosti.
Někteří lidé ještě nepochopili, že žádné „ONI” neexistuje. Politiky si volíme ze svého středu a vybíráme si je sami. Jestli naletím na jejich sliby a jestli nejdu volit, pak mám jen co jsem chtěl a nebo jsem oběť vlastní naivity. Strejda Paroubek a Filip se může zaklínat mým blahem a štěstím, ale ať mu věří ti „potřební.” Ti co jim svěří moc v zájmu svých regulovaných nájmů a víry, že nějaká vláda zařídí aby se lidi měli pořád lépe.
Mohou tomu věřit. Víra prý pomáhá a uzdravuje. Což je sice i moje zkušenost, ale další zkušenost mi říká, že přílišná důvěra plodí jen škodu pro naivku, co věří bez omezení. Vláda je na dodržování pravidel. To jo, ale pokud my sami pravidla nedodržujeme, nemá smysl plakat, že je nedodržují politici námi zvolení. Nemají důvod. Nikomu nepřijde divné, že kradou, podvádějí, když vycházejí z prostředí kde krádež a podvod je považována za umění uživit rodinu. Stále a pořád.
Pokud si totiž musím natáhnout ruku u pokladny aby mi pokladní vrátila korunu, což se některým pokladním zrovna hned nechce, neboť mají za to, že jim ta koruna patří. Jsou totiž zhýčkaní našim „to je dobrý.” Nebo na přechodu, kde má chodec přednost, se musí důkladně rozhlédnout jestli zrovna nejede dáma co nevidí pro telefon, ze kterého volá. Pokud se něco stane chodci, dáma má za to, že měl se dívat, ona přeci má něco důležitějšího, než je sledovat přechod zrovna když odbočuje. Tohle a další jestli se nezmění v nás, nezmění se nic mimo nás.
Je-li tomu tak, pak ani politici nebudou mít potřebu se chovat jinak. Policajt, který nedodržuje zákon a vynáší pro noviny věci, které mají zůstat na policejní stanici, protože se týkají privátních věcí celebrit. Viz případ Svoboda, kdy policajt prodal fotky mrtvého. A jiné podobné lahůdky, potom je ztrátou času si stěžovat. V tom případě se raději věnuji Solarisu a nebo Unixu. A nechovat se jako ti více peněz lační policajti a politici.
Proč by mě pokladní neokradla o korunu, když je vychovaná, že když udělá svojí práci za níž je placená dostane automaticky dýško? Ze svého hlediska má skoro pravdu, když ji nenechat k dobru korunu a nebo více je téměř společenským prohřeškem a potupou. Neboť mnozí z těch chudých se chovají jako ti, u kterých musí být vidět, že na to mají, že nejsou žádná žebrota co se handrkuje o korunu. Tím to začíná. Že to není zlodějna? Když tu korunu nevrátí? Je. Normální obyčejná zlodějna. Rozdíl je jen v množství. Ne ve skutku. Malým porušováním pravidel začínají velké maléry. Celospolečensky. I ty osobní a privátní.
Já si nestěžuji, klidně nechám pokladní a nebo i další dumat nad mou neomaleností, když natáhnu ruku pro peníze co mi patří. Jsou moje nikoliv pokladní, číšníka, prodavače v butiku, opraváře. Nezměním společenský úzus, to si ani náhodou nemyslím, ale zbudou mi moje peníze. Jsem méně chudý. A ti co si stěžují, že málo vydělávají mají možnost svou situaci změnit.
Od pravěku k dnešku platí ovšem zásada, že ne každému je stejně dáno a tedy ne každý má řečeno dnešním jazykem stejnou životní úroveň. Ti bohatší a tedy schopnější víc vydělávat se dělí. Někdy. Pokud se dělí, jsou považováni za skoro slušné lidi. Pokud se nedělí, jsou to nezdvořáci. Podle mínění mnohých. Přesto ti méně schopní musejí počkat až jim ti více schopní dají. Pokud si vezmou sami, je to jen a jen krádež.
Bez ohledu na množství. A nemusí se nikomu líbit, že takové chování tak nazývám. A žádné ušlechtilé kecy o sociální spravedlnosti tenhle můj postoj nezmění. Potřeboval jsem, řekl jsem si a dostal jsem. Kupodivu od těch bohatých. Nemusel jsem na ně mířit pistolí, mlátit je po hlavě, vloupat se do jejich domu. Chudí nejsou všichni ctnostní, stejně jako bohatí nejsou všichni svině bez srdce.