Dorazil jsem k Drážďanům. Langsam aberl sicher. Tedy hezky česky: Pomalu ale jistě. Žadný kalup. Sedim v jedné nobl se tváříci restauraci, kde dokonce rozumí ..
Dorazil jsem k Drážďanům. Langsam aberl sicher. Tedy hezky česky: Pomalu ale jistě. Žadný kalup. Sedim v jedné nobl se tváříci restauraci, kde dokonce rozumí .. Občas si vypomáhám angličtinou, takže v tomhle bodě jsem OK. Inu ty časy, kdy jsem bezproblemově hovořil s děvčaty jsou pryč a jen pomalu doluji slova. Dost používám slovník.
Líbí se mi tady. Inu východní Němci jen potřebovali se zbavit bolševika a už je zde vidět pravý německý pořádek. Čisto, všechno opravené, všechno funkční. Nebyl jsem v bývalé DDR 23 let. Pamatoval jsem si tu starou, šedivou, oprýskanou zemi, tak smutně podobnou tehdejšímu Československu. Naštěstí přes veškeré výhrady, které mám k současné i minulé politické reprezentaci, jedno je jasné. Už nikdy bolševismus do střední Evropy! Komunisté měli vźcný dar zkurvit co fungovalo a vyrobit a „úspěšně řesit“ problémy, které normální země nemá.
Nejsem žádný zvláštní fanda Němců, Anglosasové jsou mi svým přístupem k životu bližší, ale myslím si, že naučit se od Němců organizaci a smyslu pro pořádek by nám neuškodilo. Ale je pravda, že smysl pro imrovizaci není německou silnou stránkou. V tom jsme ke své občasné škodě lepší. Přeci jen, spoléhat pořád na to, že to nějak dopadne, není nejvýhodnější chováni
Spal jsem ze včerejška na dnešek na břehu Labe pŕimo v centru Pirny. Šikovné místo, stačilo si jen vyšlat prostor v býlí a kopřivách, a krasně v klidu nikým neviděn, nikým nerušen jsem spinkal až se hory zelenaly. Jestli jsem chrápal netuším. Pak jsem objevil Lidl, (zlatá globalizace) nakoupil vše co jsem potřeboval a v mírném mrholení mazal dál. Zlaté pončo, co jsem si koupil před pěti lety. Čas od času ho naimpregnuji a slouži jako nové. Na parádu sice není, jenže paráda před deštěm nechrání a frajeřina nezebe, jak se říkávalo za mého mládí.
Na cestování si kupuji zásadně drahé boty, drahé spacáky, co važí půl kila a přitom hřejí i v dvacetistupňovém mrazu. Pohodlný stan, co se do něj vejdou všechny věci a ješte je v něm dost místa. Lehký a bytelný. Experimentů s lacinými věcmi jsem nadělal dost a dost. Žádná laciná věc se neosvědčila. Laciné věci mohu používat, když na nich nevisí můj život. A mé zdraví. Při cestování pěšky jsou maličkosti rozhodující.
Mám dilema, buď se pokusit do večera projít Drážďany, nebo si říc stejně prši, počkat na suchém a přijemném místě a nechat si na Dražďany zítřek. No uvidím. Nikam nechvátám, kolenům odpočinek prospěje. Ješě mám před sebou 14 dní putování a pak „zu hause.“ Vypadá to při tomhle tempu dojdu někam k Tangermunde. Hamburg nestíhám, to už je jasné. Už jsem se rozhodl, prohledl jsem si trochu zamek v Pilnitz, roky jsem jezdil kolem něj a zůstanu kousek na jednom šikovnem mistě před Dražďanami. Zítra dál a dál. No a zpíváme.
…já nemohu nemohu spát, musím se na cestu dát. V žilách mi zvoní, krev divokých koní a do uší hučí jak vodopád…