Život je zábava, praví v knize Medvídek Pu a Tao, medvídek Pu. Něco na tom bude. Hlavně když sleduji MS ve fotbalu. A vidím, jak spolu se mnou se jedni baví. A druzí také pláčou.
Berou ten fotbal moc vážně. I když jde o velké peníze. Jak se bere něco moc vážně, znamená to, že ten člověk je tou věcí ovládán. Fotbal je krásná hra, klidně dokáži sledovat dva zápasy za odpoledne a večer a předtím a potom dělat něco jiného.
Včera jsem pochopitelně sledoval ty dva zápasy. Šlo o hodně, ale jak ptá Prasátko medvídka Pu:
„Na co myslíš, když se ráno probudíš?” „Na snídani a ty Prasátko?” „Na to, co mě čeká ten den zajímavého.” „To je totéž,“ řekne Pu.
Jo, snídaně a fotbal, obojí je zdrojem potěšení. Obojí se konzumuje, ale když se nežije jen pro snídani, a fotbal, pak je život zábava.
Si tady tak filozofuji. Jsou lidé, co žijí pro dokonalost. Trénují, cvičí, životosprávu dodržují, každé deko hlídají, spánek, měří si počet vypitých tekutin, aby všechno bylo správně, když něco poruší, pak mají pocit viny. Na životě je zajímavé, že poskytuje lekce. Jedna z lekcí, co jsem pochopil, když jsem ji prošel byla ta, že se nic nemá brát moc vážně. Život není jen samé utrpení, jak praví Buddha, ale život je i utrpení, jak říká Kristus.
Což je, jak se zdá zásadní rozdíl. Podle Buddhy bychom měli vše opustit, všeho se vzdát, po ničem netoužit, abychom dosáhli osvobození. Kristus říká, že máme hledat Království nebeské, dokonce říká je mezi námi, ale přitom neříká nic o tom, že nemáme toužit třeba po štěstí, které nám to Království nebeské přinese. Taky říká, aby člověk rozdal, co má, vzal kříž a následoval Krista. Jinými slovy, „Bude to dřina, ale dřina nevylučuje zábavu.”
Tak nějak ten život beru. Není všechno růžové, ne vždy moji favoriti vyhrávají, projdu si zklamáním, neusiluji o to abych nebyl zklamán, neb nelze nebýt zklamán a neštasten, spíš abych ho snášel. Napsat blog, vymáchat nohy v kaluži, snídat na lavičce na náměstí, umýt se v kašně, když se potuluji světem jen tak s ruksakem na zádech, cestovat ráno MHD se stejně rozespalými a lehce otrávenými lidmi, jako jsem já.
Lidé, co jsou stále rozhořčení nad nespravedlností světa, utrpením svým a druhých, (ačkoliv někdy žasnu, co všechno je utrpením,) ti lidé jen žijí pro svou spravedlnost a rozhořčení nad nepravostí světa. Stále očekávají zhroucení systému. I když většinou, pokud se systém zhroutí, je čas na očistu a nový systém. To jen tak na okraj. Člověku se zhroutí finanční rovnováha, může lamentovat, nebo se může poučit. Rozvede se, což pochopitelně není žádná kor zábava, ale zase může s toho debaklu vyvodit něco užitečného.
Ale, musím se přiznat, že některé chvíle a události mých rozvodů a rozchodů, mi dnes, když ta tragedie pominula, připadají komické. Podobně jako mi připadají komičtí politici, kteří jednou s vážnou tváří varují před katastrofou, aby do té samé katastrofy zamířili plnu parou. Nebudu je jmenovat, každý kdo čte tento blog, může si představit svého ”komika,” s tragickými rysy a pobavit se či rozhořčit.
Většina lidí nedosáhne toho, co si přeje, jen z toho důvodu, že si to příliš přejí a jdou na věc příliš chytře. Povídal jsem nedávno s jednou svou moudrou známou, o tom, že mnoho lidí zůstane samo jen z toho důvodu, že se domnívají, že muži či ženy jeden od druhého očekávají nějaké závratné kvality. Tím trpí hlavně muži. Jasně ženy chtějí toho hodně, ale ze všeho nejvíc zájem a slušnost. Muži toho také chtějí hodně, ale většinou se spokojí s tím, co je, protože je jen málo nepřitažlivých žen.
Úvahy, že se ode mne očekává úžasná výmluvnost, neobyčejná chytrost, parádní vzhled, jsou úvahy liché. Tyhle myšlenky někdy mají zastřít jen neochotu čekat, být trpělivý a netlačit. Platí tohle pro ženy i muže. Stejně tak platí, že na získání mnoha dovedností, jako je třeba sebeovládání, zlepšený zdravotní stav není potřebná nějak extra vytrvalost, nebo chytrost, ale malé kroky, které vedou k úspěchu.
Piju rád po ránu kafe. Takže abych se lépe probral, než se voda začne vařit, varná konvice se vypne, klidně udělám několik málo protahovacích cviků, co uvolní páteř. Uvolněná páteř, záruka snížení stresu. Zřejmě tak nedosáhnu Nirvány, nevyhnu se denním strastím, ale lépe je snáším. A s uvolněnou páteří a myslí, i to kafe chutná nějak lépe.
Nějak mám pocit, že tohle měl a mysli Lao ‚c, když psal ten svůj slavný traktát Tao te ting. Člověk nemusí mít nějaký extra důvod něco dělat, než ten, aby se pobavil. A ulevil si. Někteří lidé mají za to, že ulevit si znamená projevit slabost. Oni musí mít patřičně naleženo. Podezírám je, že chtějí ukázat jací jsou pašáci. Jasně vzpěrači zvedají těžká břemena, aby ukázali, kdo je skutečný silák. Ale pochybuji, že si ty činky nosí domů.
Mít pořád naloženo, nepovažuji za moudré. Odpočinout, do trávy lehnout, pokud není tráva, tak na gauč, či postel, taky dobré, a koukat do nebe a zpívat si, mazlit se s partnerkou, nebo partnerem, abych nediskriminoval, číst si, a nebo i jen tak uvažovat, než se nasnídá člověk, co dnes nemusí nic dělat jako já, může se flákat a snít si jen tak. Jo jo.