Tak jsem konečně vykoumal, jak na Solaris 11. Hlavně na grafiku. Jo, není to pírko. Jak zpíval Michal Tučný. Člověk musí hledat.
Ale o tom hledání tu moudrost opakuji. Nakonec, opakování je matka moudrosti a člověk si natluče do hlavy, že se nedá nic dělat a zadarmo nic není. I když by rád zadarmo něco měl.
Pohrál jsem si a jsem spokojený. „Učení hrou” pravil Jan Amos Komenský. Budu si muset někdy ty jeho pedagogické příručky přečíst. Mám v tom mezery. Já tedy moc na příručky nedám. Kdekdo se cítí povolaný a má dojem, že spasí svět. Ale na tom Amosovým tvrzení něco bude. Vždycky, když jsem něco dělal zcela dobrovolně, hrál jsem si, naučil jsem se jen tak sám od sebe spoustu věcí. Dokonce jsem si je i pamatoval a pamatuji. Což v mém věku je co říci.
Včera mě trochu vyděsili Angličané, když to v prosloužení a pak na penalty vypadalo, že nepostoupí. Jsem fanda anglického fotbalu a přeji jim konečně úspěch. Přestože jak se zdá, nejsou tak dobří, jak si myslí. Uvidíme. Přeji jim a Brazilcům, jen nevím, komu budu fandit, kdyby se náhodou setkali v semifinále, nebo ve finále. Bohužel nejsou ani Italové, ani Argentinci. Je to škoda, italský a argentinský fotbal se mi také líbí.
Vzpomínám na rok 1982, kdy se utkali Italové s Brazilci a byla to tedy bitva. Brazilci hráli tehdy nádherný fotbal. Jenže narazili na Italy a Rossi měl den. 3:2 pro Italy. Pak mi udělali radost ve finále, když spráskali Italové Němce. Jo, to byl hezký slunečný den. Němci se viděli už jako mistři světa. Seděli jsme v Akenu v hospodě a fandili Italům. Němci nás neměli rádi. Leč to bylo jediné, co jim zbývalo. Bylo nás tam dost šífrů, než aby si něco začali.
Pak si mi ze žalu sedla na klín mladá dáma, tak kolem dvaceti, říkala si myslím, Marion. Přišel dederon a pravil, že je jeho. „Si ji vem, jestli tě chce.” jsem pravil. Nechtěla. Dederon napřáh´, byl jsem v nevýhodné situaci, ale kovboj Veselý, kormidelník ze člunu ho sestřelil. Kovboj jsme mu říkali, protože nosil parádní kovbojské boty, džíny a klobouk, za patnáct let, co jsem byl u plavby jsem ho v ničem jiném neviděl. Takže v Akenu, jako mnohokrát předtím a pak ještě mnohokrát potom, byla zachráněna čest parníku. Uhájili jsme dámy a dederon dostal přes hubu. Já to naštěstí nebyl.
Jo, jakmile bylo zle, plavci se spojili a už to jelo. Inu mladost, radost. Povídají dnes ženský, že prý chlapi nejsou. Už prý ti chlapi ani ty ženský nechrání. Nevím, skoro nikam nechodím, za mých mladých let nechat fackovat ženskou, by byla veliká ostuda přítomných chlapů. Párkrát jsem se za ženskou, když ji někdo otravoval a ona nechtěla, popral. Dnes mají ženský #me/too a chlapi se třesou strachy, aby se na ně neprovalilo, že nějakou chtěli položit na záda. Nebo opřít o stůl, či lavičku.
Nevím, jestli se ještě smí zpívat písnička: Holka neznámá, dej mi na dráma, bych si zakouřit moh’, až si zakouřím, tak tě položím, bych tě milovat moh. Tohle někde zazpívat, tak mě vedou za sexuální harašení. Tohle už se smí říkat, jak se zdá, jen potichu a neveřejně. Jak říkají latiníci: o tempora, o mores. Tak si tak říkám, jak asi budou podepisovat tu smlouvu o dobrovolném sexu, někde u lavičky. Ona nadržená, on nadržený a teď ona řekne: „Počkej, ještě se musíš podepsat, tady do tý kolonky.” A on chudák, nic zlého netuše, třeba tam bude nějaký dodatek malými písmeny, podepíše a má na malér zaděláno.
Naštěstí už nejsem mladý, na lavičkách nesouložím a nemusím podepisovat nějaké pitomé souhlasy. Nepochybuji, že časem to i zde dojde tak daleko, jako ve Švédsku a budou se takové souhlasy vyžadovat. Budou mít ti lidé smutný život. Chlap ženský neřekne: „Líbíš se mi, chci tě!” Ze strachu aby neměl malér. A ona neuslyší, že o ni někdo stojí, chce ji a bude namíchnutá. Jak jen ženský, když si myslí, že o ně chlap nestojí, umí být namíchnuté. Smutná historka a smutný výhled do budoucnosti. Pro ženský i chlapy. Jo jo.
Tenhle hit je jen pro starší ročníky. Mladší by to nemuseli vydejchat.