Díval jsem v noci na internetu na záznam pořadi „Máte slovo,”na téma porozvodová péče o děti. Těch důvodů, proč jsem v noci sledoval zrovna tenhle pořad bylo několik.
Díval jsem v noci na internetu na záznam pořadi „Máte slovo,”na téma porozvodová péče o děti. Těch důvodů, proč jsem v noci sledoval zrovna tenhle pořad bylo několik. Jeden z nich byl ten, že mě tohle téma bytostně zajímá, druhý, že v něm vystupoval Kryštov Janek, který je můj kamarád a i se mnou jednou v televizi byl a příští týden budeme spolu točit další díl pořadu „Rodina a já.” A ten další důvod?
Byl jsem zvědavý na průběh a atmosferu.
Kryštov byl dobrý, jeho kolegyně Horká také. Psycholog byl erudovaný a jeho kolegyně občas mimo mísu, jak už dost často psycholožky bývají. Ne všechny, ale dost velká část. Další účastníci diskuse byli přímo „postižení.” Dvě matky jeden otec a jedno dítě, které bylo za pomoci předběžného opatření umístěno do zařízení, dokud se rodiče nerozhodnou a nebo dokud soud nerozhodne. Konečně kdo má zájem podívá se tady a udělá si svůj závěr. Dokonce mi ani nebude vadit bude-li odlišný od mého.
Tady kliknout
Co mě tam velmi zaujalo, debata o použití instrumentu trestního stíhání pro sexuální zneužívaní dítě otcem. Především informace doktora Fiedlera, že vyšetřoval jako znalec asi sto případů a jen jeden z nich byl skutečně prokázán. Navíc mě ani nepobavila jeho informace o tom, že matky zcela houfně používají obvinění otců z chronického alkoholismu. Ne proto, že bych si myslel, že pan doktor lže, ale spíš proto, že to je naprostý evergreen, který manželky při rozvodu používají, i když jejich tvrzení se ukazuje jako lživé a velmi těžko prokazatelné.
Stejně jako ty obvinění ze sexuálního zneužívání Přemýšlel jsem jestli vím o případu, kdy byla otcem obviněna matka ze sexuálního zneužívání a kolik je případů, že se otcové domáhají svěření výchovy dětí do své péče právě pro závislost matek na alkoholu. Samozřejmě, protože jsem roky pracoval i na ženském oddělení závislosti vím o matkách jimž byl z důvodu závislosti na drogách nebo alkoholu odebrány děti a svěřeny do péče někoho jiného. Ovšem většinou na upozornění někoho jiného než jejich manželů. Pak tam zasahovala sociálka. Ale možná jsem jen málo informován. Je zvláštní, že ne vždy to byli děti svěřeni do péče otcům, ačkoliv prokazovali, ti otcové docela slušnou schopnost se postarat.
Pokud někdo má pocit, že pijící matka je vždy lepší rodič, jak nepijící otec, musel by občas vidět ženskou komunitu závislých. Když jsem poprvé vstoupil do skupiny, žen léčících se ze závislosti, byl jsem šokován. Šokován téměř naprostou absencí ženskosti, erotické přitažlivosti, přítomností velké citové vyprahlosti (nutno podotknout, že citová vyprahlost je obecným problémem závislosti) ačkoliv se většinou jednalo o poměrně mladé ženy. Tyto ženy většinou měly problémy právě třeba ve vztahu k dětem.
Nezvládaly péči, nebyly si ochotny připustit, že míra jejich péče je zcela nedostatečná, žily v představě že sice trochu pily, fetovaly, ale jako matky byly poměrně bezproblémové. Chovaly se jako závislé, myslely jako závislé a závislými také byly. Podle toho většinou ta péče vypadala. Pro tyhle ženy bylo připuštění, že selhávaly jako matky velmi obtížné přijmout. I ty co později dlouhodobě abstinovaly bylo velmi obtížné a traumatické toto své selhání připustit. Trvalo a trvá jim to léta než se zbaví těch naučených výkřiků o abstinenci a začnou myslet jako matky, které se chovaly sobecky vůči svým dětem a jestli se mají vyrovnat se svojí minulostí musí se především přestat chovat sobecky a začít se chovat jako milující matky.
Bylo zajímavé sledovat chování především rodičů, kteří se diskuse zúčastnili. Obě matky na otce svých dětí podaly trestní oznámení. Jedna pro sexuální zneužívání, druhá pro fyzické napadení. Ta co podala trestní oznámení pro zneužívání se chovala přesně jako žena, která používá ono oznámení jako instrument. Nic neprokázala, přesto o svém muži hovořila jako deviantovi, kterým z jejího hlediska je. Ta druhá sice byla úspěšná, jenže jak poznamenal onen učinkující otec. „To že napadal vás, neznamená, že se musí nutně chovat špatně k dětem.” Konečně syn oné ženy si ve 14 letech zvolil otce jako pečujícího a rozhodl se žít s ním.Zřejmě měl důvod. Což pochopitelně ona matka těžce nese. Cítí se pravděpodobně odmítnutá.
Jako otec dvou dětí, kterým matky vymyly mozek, (jiný vhodný příměr mě nenapadá) a dcery se se mnou nestýkají, jsem docela té sitaci rozuměl. Sledoval jsem pořad bez zvláštních emocí. Prostě jsem si jen uvědomoval, čeho jsem svoje děti uchránil, když jsem se jich vzdal. Bez boje. Nebyly třeba v zařízení, kde by čekaly na to až se dohodnu s matkami. Tedy jestli by s nimi jákákoliv dohoda byla možná.
Zazněl tam další dobrý nápad, že ne děti, ale rodiče by měli napřed absolvovat nějakou terapii, která by jim poskytla určitou možnost náhledu, zlepšení komunikace. Nakonec může si se mnou kdokoliv vyplachovat hubu pro mou neúčast na jejich výchově, jak onehdy poznamenala jedna má známa, ale výsledek? Netraumatizované děti, které jsem já svým požadavkem nepoškodil, je pro mne uspokojující. Mé děti mě nebudou sice znát, ale aspoň jsem jim neudělal zlé věci v onom pořadu zmíněné.
Nebojoval jsem o ně, neuspokojil jsem v tomhle případě svou ješitnost, nenutil jsem matky do odvetných akcí, které by poškodily ty děti mnohem víc, než je poškodily ony samy tím, že jim upřely právo na druhého rodiče a lásku z jeho strany. Pochybuji, že se situace v dohledné době nějak zlepší. Většina takto jednajících žen prostě neumí zacházet se svou svobodou, se svou emancipací a svá partnerská selhání si vyřizuje tímto způsobem.
Ke škodě svých dětí a své. Není zatím moci ani síly, která by tohle dokázala rozlousknout a vyřešit. Smířil jsme se s tím, stejně jako jsem se smířil s tím, že lidé pijí, fetují a hazardně hrají a že jsem jim sice nápomocen v tom, když přestanou zvládat své drogy ale rozhodně nemám sílu ani chuť na to abych jim dával recepty jak žít, jak se chovat.
Pokud veřejnost nepochopí, že jedině tlak nesouhlasu s chováním takto uvažujících matek a otců může způsobit změnu, je zbytečné apelovat na rozum.
Potřeba pomsty, potřeba zadostiučinění je u těchto labilních lidí značná. Žádný zákon jim momentálně není schopen nařídit partnerskou terapii, která by byla ani ne tak k záchraně manželství, ale k záchraně toho aby dítě mělo oba rodiče, protože děti chtějí mít vždy oba rodiče, nechtějí být rukojmími jednotlivých rodičů. Zatím všem takto jednajícím jde o vítězství. Já sám za sebe jsem se toho pokusu o vítězství vzdal a jsem rád.
Naučil jsem se jednomu, pro mne výhodnému chování. Pokud nejsem v terapeutické interakci s klientem, pak všechny další spory, které nevedou ke věcné diskusi mohu ukončit. Mohu dávat druhému informaci, že zastávám názor, že s teroristy se nevyjednává, pád do recese se dá řešit opatřeními tohoto a tohoto druhu, mohu dát informaci, že vidím jako problém nezaměstnanost jak z ekonomického, tak z terapeutického pohledu. Mohu mluvit o tom, že rozvod je krajně nevýhodné řešení.
Jestliže druzí se domnívají, že chovám se jako ten co je neomylný. Mohu jejich názor vzít v potaz, ale také nemusím. Potřebuji jasný, srozumitelný důkaz že existuje výhodnější řešení než to moje. Dát se přesvědčit jen proto abych byl milován, považován za hodného, není můj způsob existence. Tvrzení nepovažuji za důkaz Jestliže mi někdo předloží důkaz, že existuje jiné výhodnější řešení, ochotně ho přijmu. Mám li se bavit o víře, kde důkaz zastupuje tvrzení, pak setrvávám na svých názorech bez nepřátelského postoje k druhým. O víře nediskutuji a nepředkládám argumenty, jež mají druhého přesvědčit o správnosti víry.
Stejně tak moc nediskutuji o chybách jednotlivých řešení. Každé řešení má své nedokonalosti a jestli jsem zjistil, že jedno řešení je z mého pohledu výhodnější než druhé, pak jej zvolím. Bez ohledu na mínění druhých lidí. Rozvod je málokdy výhodné řešení pro dítě. Pokud se nejedná o rozvod z nutnosti záchrany před násilníkem, opilcem a nebo hazardérem.
Jestliže střídavá péče je nejméně mizerné řešení, proč ho v zájmu dítěte nezvolit? Má své úskalí a svá omezení. Jestliže dospívající dítě chce žít stabilně u jednoho z rodičů a s druhým se stýkat jen občas, i to je možné řešení. Také má své chyby, ale je možné a dost výhodné. Není dokonalé. Spousta věcí se nakonec ukáže jako průchodných, pokud lidé opustí svá tvrzení o správnosti postojů, požadavku na dokonalost a soustředí se na praktickou stránku věci. A míru výhodnosti, nebo nevýhodnosti.
PS: Jen mě mate, že ty dámy, co křivě obvinily své muže ze zneužívání, nesedí až zčernají za křivé svědectví a pomlouvání. A když ne zavřít, tak na pranýř a nebo v koši vykoupat ve Vltavě, či jiné podobné řece. V Čechách ana Moravě to k pořádné řece není tak daleko odnikud.