Byl jsem zvědavý včera na to, jak Alan nastříhal pořad „ten kluk se neseznámí.” Jako vždy dobře. Zaznělo tam vše důležité co zaznít mělo.
Byl jsem zvědavý včera na to, jak Alan nastříhal pořad „ten kluk se neseznámí.” Jako vždy dobře. Zaznělo tam vše důležité co zaznít mělo. Marcel řekl, že se lidé musí naučit mluvit, cože je pravda, seznámení by neměl být úkol, což je také pravda, ale stále si myslím, že jestli je něco důležité? Tak především si uvědomit, že odmítnutí ne vždy, a v takových případech jen málokdy je o našich kvalitách, ale spíš o potřebách toho druhého.
Pokud jsem kdy odmítal někdy nějakou ženu, tak snad jen jednou z toho důvodu, že skutečně jsem byl přesvědčen o jejích menších morálních kvalitách. Opravdu nemusím mít ženskou, která je skoro pro všechny snadno dostupná. Jinak vždy odmítnutí bylo z toho důvodu, že preferuji určitý typ. Což není o jejich nižší nebo vyšší kvalitě, ale jen o mé preferenci. Preferenci žen vyšší postavy, modrých očí a brunetek. Mám-li si vybrat mezi krásnou vysokou brunetkou a krásnou blondýnkou, vítězí brunetka.
Lidé, muži i ženy se domnívají, že potřebují nějakou zvláštní výřečnost a dovednost při seznamování. Já bych řekl, že potřebují především všímavost a schopnost odhadnout, jestli ta dáma, či muž projevují zájem. Jak se to dá naučit? Pozorováním druhých dvojic, sledováním toho jak se třeba žena přibližuje k muži. Uvědomit si, že jsme si jako lidé podobní, používáme stejné nebo podobné strategie. Rád sleduji ženy jakéhokoliv věku při jejich pokusech se přiblížit k muži.
Stejně jako muži, i ženy si vybírají partnery a používají při tom zcela odlišné strategie. Nezkušení muži, většinou neodhadnou, že jsou loveni a to slovo nepoužívám nijak v pejorativním smyslu, neboť léčky žen jsou velmi důmyslné, dobře ukryté před nezkušeným okem. Jenže stopařské oko, cvičené ve sledování stop, velmi snadno odhalí léčku. Ony ženy se zas až tolik neskrývají. Jen se myslím bojí víc neúspěchu a odmítnutí, než muži.
Jejich strach je pochopitelnější. Na dobrém výběru jim záleží více než mužům. Takže používají rafinovanější taktiky, více skrývají, více si hlídají konkurenci. Proto má nejzákladnější dovednost při seznamování nespočívá ani tak v tom, že to ukecám, jak tvrdí Marcelův kamarád, ale v tom, že se dívám jestli je ona dáma vstřícná, jestli hodí očko víc jak jednou mým směrem, jestli na můj následný pokus se přiblížit, reaguje pozitivně. Třeba úsměvem. Atd.
Takhle a podobně se chovají ženy, které dávají najevo svůj zájem. Zájem, který sice nezaručuje hned postel, jak se někteří nedočkavci domnívají, ale zájem o kontakt, kdy jí i jemu umožní jakýsi průzkum zblízka. Až při něm je dobrá ona ukecávací vlastnost. Muž, který vzbudil zájem a chová se přiměřeně, nemusí vypouštět nijak zvlášť sofistikované věty, stačí, když dává přiměřeným způsobem zájem o ženu i nadále a pak nic nebrání seznámení.
Je to krásná hra, kde se oba dva předvádějí v tom nejlepším světle, ale pokud ono předvádění udrží v mezích mají tu hru na hezky dlouhou dobu. Zpočátku je strašně nebezpečné ono:„Jen vážně!” protože to blokuje onu nutnou hru, při níž se lidé seznamují, ukazují si svoje dobré stránky, slovně i beze slov předvádějí svoje priority, a hra na „Vážně, tomuhle zabrání a vyvolá jen úzkost ze závazku k někomu, koho vůbec neznám a mám mu sdělit, že můj zájem je na věky. Seznamujeme se, sledujeme, jak se druhý chová, vážíme zda nám vyhovuje. Máme v tu chvíli oba stejnou cenu. Samozřejmě ti co ukryjí více svůj zájem, dostávají se do výhody. Zároveň dost často tím ukrýváním zájmu, ukazují svůj strach. Strach z odmítnutí, strach z ovládání tím druhým.
Určitý čas se hrají taktické hry, které postupně mizí a najednou se oba přestanou jede druhého bát, stydět a nechají jeden druhého vstoupit do svého prostoru, do svého teritoria. Tím vstoupením se vlastně vydávají jeden druhému a jeden druhého ujišťují o svém citu, o své lásce. Zde je zase dobrá ona všímavost a pozorování toho druhého, protože pak se dozvídám velmi rychle a velmi snadnou, co ten druhý snáší a nesnáší. S tím je dobré se samozřejmě i zeptat a mluvit o různých zájmech, chování, nebo chuti toho druhého stejně jako vlastních zájmech, chování či chutích.
Kdyby se mě někdo ptal na radu, řekl bych mu. „Pozoruj svoje úspěšné známé, pozoruj cizí lidí všude, kde jsou muži a ženy, pokládej si otázku z jakého důvodu ta dívka provokuje toho muže, z jakého důvodu onen muž mlčí a nereaguje na ženy kolem sebe. Nebo z jakého důvodu se chová takhle a ne tak jak by sis představoval, že by se chovat měl. Pozoruj, klaď si otázky a hledej na ně odpovědi. Zkus si uvědomit, že vždy vzbudíš něčí zájem. Pokud je onen protějšek, co zájem projevuje pro tebe přitažlivý, pak není důvod se domnívat, že máš v jeho očích menší cenu. Naopak, jsi díky jeho zájmu pro něj cenný a můžeš víc chtít, víc očekávat. Z jeho hlediska se zatím jevíš jako ten, co má jemu co nabídnout.”
Ten chlapec v onom příběhu řekl větu. „Kdybych ji pozval a ona odmítla, tak to nedám.” Zřejmě chtěl říci, že by neunesl tíhu odmítnutí. Pokud by tohle řekl mě, zeptal bych se ho. „A co se stane, když budeš odmítnutý? Umřeš? Nebo se zhroutíš natolik, že budeš neschopný pohybu? Většinou se nestane ani jedno. Lidé se bojí svých pocitů, jedině svých pocitů. Jenže na pocit se neumírá. Takže jediné, co můžeme pro sebe udělat, je že si opět uvědomíme, že jediné, co se stane je, že se chvíli budeme cítit nepříjemně. Emoce se dají zvládat. Nedají se odstranit, ale dají se zvládat a pokud se při nich použije rozum, právě tou větou, že mimo nepříjemných emocí, na které se neumírá, a že většinou odmítnutí není o našich kvalitách, ale o prioritách odmítajícího, pak si většina lidí troufne druhý pokus někde jinde, s někým jiným.
Jedno z pravidel, které učím svoje klienty, je pravidlo, že výběr je obrovský. Konečně na světě je zhruba tři miliardy mužů a víc než tři miliardy žen. Pak pravděpodobnost, že budu všemi odmítnut je celkem mizivá. Dokážu-li je přesvědčit, že se jedná jen o to unést něčí rozhodnutí, plus všímavost a naučit se sledovat chování lidí. Vědomě, cíleně, což se dá v klidu a postupně trénovat, pak je úspěch v této oblasti nemůže minout. Někdy je daleko větší problém se zbavit člověka projevujícího zájem, než jej získat. Protože během té seznamovací hry, dávám ještě důraz na to, abych opravdu nepřehlédl žádnou skrytou negativní vlastnost. Proto je dobré sledovat nejen co říká, co preferuje, ale také jak se neverbálně dotyčný, dotyčná chová. Jaké emoce jeho neverbální projevy ve mě vyvolávají.
Sledovat svoje pocity, radost, úzkost, smutek, hněv a další, jež ve mě onen člověk, kterého takzvaně balím, vyvolává je dost důležité rozeznat. Protože tyhle pocity pravděpodobně ve mě bude vyvolávat i nadále. Jestliže cítím při některých jeho automatický projevech neklid, pak je něco, na co bych si měl dát pozor. Nikoliv oko do duše okno, ale pohyb těla, způsob držení těla, způsob doteku, jeho chování, kdy si myslí, že není sledován atd nás poučí víc, než všechny slova a všechny příručky jež učí techniky seznamování.
Existuje jedna technika, která je celkem účinná. Mám-li zájem o další setkání, dám dámě svou vizitku s tím, že pokud se rozhodne mi zavolat, udělá mi radost. Dost často zabere, ale a to je důležité, než se rozhodnu té dámě onu vizitku dát, sleduji jak se ke mě staví, jak se projevuje pohledem, jestli je ke mě natočená stabilně a nebo jestli se při každém mém slovu odvrací. Podle toho se rozhodnu jestli vizitku vytáhnu z kapsy a nebo jestli pozdravím a odejdu.