Sbohem pane docente Skálo

Ráno, když jsme vystupovali z autobusu, říkal jsem Ireně, že docent Skála je na tom špatně. Dostal jsem zprávu, že je v krizi. To jsem netušil, že už nežije. Dozvěděl jsem se onu zprávu odpoledne.

Ráno, když jsme vystupovali z autobusu, říkal jsem Ireně, že docent Skála je na tom špatně. Dostal jsem zprávu, že je v krizi. To jsem netušil, že už nežije. Dozvěděl jsem se onu zprávu odpoledne. Nebudu tu psát o svých setkáních a za jakých okolností jsem se s ním setkal. To není důležité. Důležité je že jsem ho potkal a znal. Nebyl jsem jeho pacient spíš jsem byl jeho žák. Kdysi na jednom semináři, kdy jsem se necítil dobře mezi profesionály, kteří tam byli, zatímco já jsem byl nikdo, jen začínající terapeut a abstinující alkoholik, na mě docent Skála ukázal a řekl. „Podívejte se na něj, jestli vydrží, bude z něj soliter mezi terapeuty.” V tom okamžiku jsem to z jeho strany vzal jako profesionální pomoc. Ovšem jen do chvíle, kdy ke mě přišla jedna psycholožka, prohlédla si mě a řekla. „Jestli na vás něco vidí Skála, tak ve vás něco je.” Doufám, že měl pravdu a něco ve mě je. Po celou dobu co jsem ho znal mi byl z nějakého důvodu nakloněn. Byl mi prospěšný a jsem mu za to vděčný. Nemusel a přesto byl.

Tak vám děkuji pane docente. Stále jste mě žádal abych vám tykal a říkal Jaroslave. Nikdy jsem nemohl. Nešlo to. Nejde to ani dnes. V posledních letech jste pro mne byl jedinou mužskou autoritou již jsem byl ochoten uznat. Teď už jsem úplně bez autorit. Ale pokud budu dělat co dělám, říkám jedno. Terapeutická pravidla v režimové terapii pořád platí a jsou nezbytná. To jsem si od vás vzal do svého terapeutického života. Držím se těch pravidel a hodlám se jich držet i nadále.

Dopřej mi Pane,
abych v boji, který jde životem,
našel odvahu riskovat.
A mám-li vyhrát dej:
Aby to bylo vždy podle pravidel,
pravda a čest ať u toho zůstanou vysoko.

A mám-li prohrát dej:
Ať vždy najdu sílu postavit se u cesty,
a pozdravit vítěze, až půjde okolo.
Karel Poláček.