Tak jsem se včera radoval, že budu mít o něco víc volna dnes, ale nebudu. Klient mi oznámil, že dá přednost mě, nikoliv nějakému pracovnímu jednání.
Tak jsem se včera radoval, že budu mít o něco víc volna dnes, ale nebudu. Klient mi oznámil, že dá přednost mě, nikoliv nějakému pracovnímu jednání. Což mě na jednu stranu těší, protože jak si uvědomuji, má mimo jiné problém právě s tím, že práci dává přednost přede vším, takže mírně nahlédl na svou situaci. Plus udělal malé rozhodnutí. Ve svůj prospěch.
Tedy jsem se nevyspal do půl jedenácté, kdy je podle mého skromného mínění, čas ke vstávání. V životě jsem se nastával časně v noci, kolem páté ranní a někdy i dříve dost a dost. Od mládí. Přesto se ze mne nestalo ranní ptáče, co dál doskáče. Ale pravdou je, že se občas sám probudím časně. To potom vylezu, uvařím kafe, chvíli tupě zírám, dopiji kafe a jdu cvičit. Abych něco pro sebe udělal. Dnes jsem se vzbudil v půl sedmé, šel jsem spát o půlnoci a mé tělo mi v půl sedmé nahlásilo, že je vyspalé.
Pročetl jsem nějaké „důležité zprávy,” jako že jedněm politikům se nelíbí chování druhých politiků a jaké zase nás čekají katastrofy, když se tihle politici nedostanou k moci, ale dostanou se nějací jiní. Nějak to přestávám sledovat. Tedy aspoň natolik, abych si dělal starosti. Zvolili jsme si presidentem člověka, který evidentně dal najevo, jak si vše představuje. Už jenom jeho chování v parlamentu ukázalo, co můžeme čekat, o virose ani nemluvím.
Tak, politice jsem věnoval přesně jeden odstavec, to úplně stačí, víc si nezaslouží. A pojďme k lahodnější věci, jak praví klasik. Dorazil stan, nový. Zkusil jsem ho postavit v obýváku. Jen jedna kytka to odnesla, než jsem zjistil jak na stavění a díky tomu, že jsem koupil dobře. Bude mi v něm dobře. Aspoň doufám, že bude. Lehce se staví, je prostorný a lehký.
Dobrý stan, to je terno. Dokud lidé žili ve stanech, žili dobře. Jak praví ta indiánská moudrost, že bílý muž nemohl ten systém nijak vylepšit. Když Indián chytají ryby, loví zvěř, jejich ženy pracuji, muži odpočívají, celou noc souloží. To všechno ve stanu. A takhle nám tu civilizaci pracovití workoholici zkazili.
Nebudu plakat za rozlitým mlékem, prostě si udělám soukromý život ve stanu, abych užil něco z těch idylických dob. Mají to ty kočovné komunity opravdu dobré. Je fakt, že mají asi minimální příjem na hlavu, sbírají a loví a přesto vedou blahobytný život. Protože, co vlastně potřebuje člověk ke štěstí? Většina lidí, aby je měl někdo rád, nebylo jim zima a neměli hlad, případně spali na pohodlné trávě, nebo kožešině. Nic víc nakonec jak zjistí nepotřebují. Všechno ostatní jsou hračky pro mysl i tělo.
Jo, jak ale není láska a chleba, není nic. Obojí musí být dohromady. Protože opravdu jen z lásky se žít nedá a nejen samých chlebem živ je člověk. Nevěřím tomu, že aby byl člověk šťastný, musí být chudý, jak se někteří intoši domnívají, ale zase na druhou stranu, bohatí nemusí být nešťastní, jak se domnívají jiní intoši. Bohatství nebo chudoba není zárukou ani jednoho.
Jsem si zafilozofoval. Tohle mě taky baví, dokonce je ono filozofování zadarmo. K tomu člověk nic nepotřebuje. Jen se natáhnout na gauč, sednout pod širé nebe a už může začít. Sednout, nechat volně plynout myšlenky a čumět v úžasu nad tím životem. Takhle nějak asi začínali všichni ti filozofové starověku.
Žádné nákladné vzdělání, žádné hory knih, pouhé myšlení a pouhá polemika. Sedět na agoře, na kopci, v jeskyni, nebo sudu a dumat nad vesmírem, nebo ženským rozkrokem. Ten je pro mnohé z nás moudrých gentlemanů celým vesmírem.
Ani se tomu nedivím, protože voňavé ženské se žádné jiné potěšení nevyrovná a pokud je chlap nenažraný, pak chce víc a víc. A udělá pro to, co by jinak z čiré lenosti pro nic jiného neudělal. Třeba vymyslí dvojkovou soustavu, aby mohl samičku ohromit a naučit ji počítat jinak. A doufá, jak říká jedna má čtenářka, že mu dá. Jenže, ženské stejně raději počítají na prstech. Takže dvojkovou soustavou neohromí.
Za chvíli se oholím, pojedu do Kbel, udělám přednášku s Kryštofem, vyinkasujeme penízky aby bylo na hračky a botičky a knížky pro Jeníčka a šatičky, botičky a hračky pro vnuky a pak na skupinu. Ještě jednou do blázince a pak se už je vyspím a bude skoro volno. V sobotu v poledne to na měsíc zabalím a budu se věnovat zábavě. Jo jo.