Musel jsem už uklidit kytky z balkonu, neb docela mrzne. Balkon, i když je zasklený, tak teplo z pracovny už nestačí, neb kytkám teplota na balkoně svědčí, ale mě v pracovně už ne.
Musel jsem už uklidit kytky z balkonu, neb docela mrzne. Balkon, i když je zasklený, tak teplo z pracovny už nestačí, neb kytkám teplota na balkoně svědčí, ale mě v pracovně už ne. Začalo při otevřených dveřích na balkon táhnout na nohy. Nemám moc rád, když mi táhne na nohy. I proto, jsem vyměnil okna a dal zasklít balkon, abych měl neprůvanový byt. Sice se krásně ještě loni samovětral, ale tolik v zimě větrat nemusím. Takhle kytky vytvoří dostatek kyslíku a teplo domova je teplo domova.
Jak jsem kytky přestěhoval, zavřel dveře, okamžité teplíčko. Jo, nevadí mi být celý den venku, ale přeci jen, doma vyžaduji pohodlí. Musel jsem sice udělal malou reorganizaci, jenže trochu přeorganizovat byt neškodí. Změna je život a každá dobrá změna prý prodlužuje život. A dokonce se tohle týká nejen partnerek. V dobách mého mládí, změnit loď a ženskou čas od času, se považovalo mezi plavci občas žádoucí. Tedy mezi některými plavci.
A protože změna je život, rozhodl jsem se, že nejen stáhnu kytky z balkonu, ale i přepracuji knížku. „Ze závislosti do nezávislosti.” Doprodám zbytek, co ještě je na skladě a příští rok ji vydám jako přepracované vydání. Mám dost textů, které jsem běhen tří let napsal ohledně závislosti a spoluzávislosti, takže vyhodím některé blogy z druhé části a něco nechám a zbytek dám nové. Nechám obálku, ta je přímo skvostná. Mírně změním obsah. Myslím, že to bude velmi zajímavá práce. Výběr nových textů nesvěřím nikomu. Tuhle radost si nechám pro sebe.
Dnes by měl mimo tří klientů dorazit i režisér Pavel Hejma, se kterým bych měl točit „Vyvolávač emocí.” S ním i nějaká slečna scénáristka, se kterou bych měl spolupracovat na jednotlivých dílech. Jsem skutečně zvědavý s jakými nápady přijdou. Nechám se překvapit tím, co si Pavel vymyslel. Doufám, že nebude chtít dělat umění, protože na umění v tomhle směru moc nejsem.
A také se těším na volno, které budu mít vlastně od zítřka, protože je státní svátek, nebudou zítra skupiny a budu mít jen vždy jednoho klienta dopoledne do soboty, což je svým způsobem brnkačka. I když, někdy jeden individuál také dá zabrat, ale budu mít podstatně méně práce, než ještě k tomu skupiny. Vzal jsem si v pátek poslední den dovolené. Každý den se projdu, zacvičím, něco pěkného přečtu, kouknu se na nějaký dobrý film. Jednoduše si udělám takový rekreačně vzdělávací týden. Hodí se mi ten státní svátek.
Spousta lidí si sice myslí, že není co slavit, ale já s nimi nejsem stejného názoru. Pořád to vidím podstatně lepší, než před dva a dvaceti lety. Mohu číst knížky jaké se mi zachce, dívat se na filmy jaké si koupím nebo stáhnu, vést řeči podle libosti, hlad nemám a zima mi také není. Takže na co naříkat? Možná přijde někomu, že jsem skromný, ale pokud mi tohle dělá dobře na duši, nepotřebuji žádné extra silné zážitky. Bylo jich v mém životě dost a dost a už si klidně dávám pokoj. Občas mi nějaká ta kráska mírně zkomplikuje život, ale to jsou docela příjemné starosti.
Nějak nemusím ty věčné fňukny, co pořád fňukají na život naříkají. Nic jim není dobré, jen vidí svět v černých barvách. Ti by skutečně potřebovali zažít trochu hladu a zimy, aby si vážili. Je fakt, že by několik lidí v politice potřebovalo pár dobře mířených ran, aby se vzpamatovali. Doufám, že už ta levicová generace vůdců v EU půjde brzo od válu, a přijdou lidé, kteří uvažují racionálně, nikoliv ideologicky a mají trochu představu o tom, co je ekonomika a nikoliv jejich zbožná přání a sny o blahobytu pro všechny. I pro ty co se jim nechce dělat. Natož myslet. .
Také, mimo jiné, sleduji také debatu o sexuální výchově dětí ve školách. Moc by mě zajímalo, kdo ji bude vyučovat. Protože když si představím některé ty herečky, orgasmus předstírající, jak vykládají o sexu dětem školou povinným, jdu do vývrtky. Prý v rodinně se dětem nedostane dobrého poučení, vykládají ty genderové zmatkařky.
Co se má stát co plést do toho, co se dětem v rodině dostane, nebo nedostane? Státu zhola nic není do toho o čem se doma rodiče s dětmi baví. Když už má takovou starost „milovaný stát,” tak může udělat kampaň pro proškolení rodičů o tom jak mají s dětmi doma o takových věcech mluvit. Jenže by se skutečně do toho neměly plést ty feministické nedošukny, co ani nevědí, jak pořádně sex probíhá.
Myslím si, že se stát skutečně plete do věcí, do kterých mu nic není a my to ještě platíme. Platíme „znalce” rodinného života, co nikdy rodinu neměli, platíme výchovné poradce, co nenají vlastní děti a jen rozdávají rozumy, jak se máme chovat k dětem, jak je „sexuálně” nezneužívat, protože se jim zdá, že když pohladíme dítě, políbíme, tak už to některé ty zachránkyně vnímají jako sexuální zneužívání. Podobné jako když supervisor jedné mé kolegyni doporučoval neztišovat hlas na komunitě, protože by mohl vzniknout dojem, sexuální výzvy z její strany. To jsem tehdy čuměl a dal jsem sním debatu na téma sexuální harašení, sexismus atd. Moc se mu ta debata nelíbila.
Jo, některým těmhle „znalcům” skutečně v té bedně haraší. Tak jsou zahleděni do těch rizik, co všude číhají, že jsou schopni otrávit těm, co nemají žádné sexuální potíže i tu radost ze sexu. Radost ze seznamování. Radost z těch namlouvacích her, co se hrají. Hrají, aby mohlo dojít nejen k sexu, ale i ke společnému životu. Protože lidé, kteří neovládají rituály vlastně ani nežijí. Oni živoří, protože jejich život spočívá právě jen v holém ukájení hladu a sexu. Žádný duchovní rozměr.
Nedostatek rituálů je jeden z důvodů proč si nikdy nic nezačínám s prostitutkami. Přijít, zaplatit, bez řečí a bez mazlení jen holý sex, to je skutečně smutná historka. Pokud tam není právě ta hra, hra, která přináší to sbližování, vyvolává určitou nejistotu třeba v tom jak ta hra mezi těmi dvěma lidmi dopadne, sbližování i vlastně umění si říci o to co chci a umění si říci, co skutečně nechci, to když není, pak jsou to jen smutné pohyby při šukání. Dámy prominou.
Tak tak, snědl jsem kaši, předtím jsem hodinu cvičil, chodím užírat kyselé okurky a v devět přijde klient. Budu mít dnes ještě perný a dlouhý den. Ale včera dopadl dobře fotbal, tak vlastně jsem připravený na všechno, co mě dnes čeká. Jo jo.