Slyšel jsem v oblasti závislosti a terapie závislosti už dost, ale co jsem slyšel včera, překonalo i mé nejsmělejší očekávání.
Slyšel jsem v oblasti závislosti a terapie závislosti už dost, ale co jsem slyšel včera, překonalo i mé nejsmělejší očekávání. Jeden klient, který minulý týden před skupinou nadýchal, ještě s jedním, (oba byli pochopitelně ze skupiny okamžitě vykázáni. Bylo jim řečeno, že mohou za týden dorazit, střízliví a dozví se co dál.) Ten jeden, co dorazil, na rozdíl od toho druhého, co nedorazil, ač i on byl zván, mi včera tvrdil, že ono dvojité nadýchání, protože jsme jim pro jistotu, abychom vyloučili omyl, dali dýchnout dvakrát po deseti minutách, bylo způsobeno indickým čajem a rybičkami.
Tohle mi do očí tvrdil šedesátiletý lékař, kdysi primář, který má za sebou několik ústavních léčeb. Nebral jsem mu jeho tvrzení. Oznámil jsem mu, že v téhle skupině končí, pokud má zájem, může chodit ke mě do jiné a bude každou skupinu foukat. Pokud nadýchá ještě jednou, už se ho ani nebudu ptát, jestli byly napřed rybičky a potom indický čaj, nebo obráceně, už skončí. U mne tedy definitivně. Netvářil se pan doktor nadšeně. Ale zná mě, takže ví, že mu jeho zklamání a uražený výraz, z toho jak si vůbec dovoluji mu nevěřit není k ničemu. Ordinace AT, terapeutické komunity a kriminály mají společné jedno. Oba typy zařízení jsou plné „nevinných, slušných, nijak zvlášť ze života nevybočujících jedinců. .”
Tak, mě už dávno nerozčilují lži a podobné výmluvy závislých. K popisu závislosti lež, podvod a zlodějna patří, takže by bylo divné, kdyby se nepokusili z toho vylhat. Ten druhý, co nedorazil, se zřejmě rozjel parádně, protože mi poslal SMS, kde mi mimo jiné říká, cituji: „Pane Jílku, jste měl pravdu s tou nepřiznanou recidivou, teď kryzuju a příští týden se přijdu čistý rozloučit.” Zlatý voči, co ho příští týden uvidí střízlivého. Toho tipuji, tak za půl roku na detoxu. Přikurtovaného v delírce. Bývá v těch smutných příbězích trochu humoru.
Nakonec, jak tak sleduji dění, doktoři jako lháři nebývají nijak nápadití. A jak se ukazuje, žít ve lži není nijak pohodlný život, i když si mnozí myslí, že ano. Nakonec podvod a lež dostihne každého. A ten lhář, zloděj a podvodník je nakonec trablech. Pořádných trablech. Nezávidím nikomu jejich pády i jejich předchozí zisky. Takový pád z tak vysoké společenské pozice, ten musí sakra bolet.
Zažil jsem pár pádů v životě, nebyly z takové výšky, leč bolely řádně. Ale pokud se člověk z takového pádu poučí, pak vydělá. Jenže kolik je těch, co se skutečně poučí? Nejen v závislosti, nebo ve vztazích. Musel jsem v životě přijít o hodně, abych pochopil, že mohu přijít o všechno. Musel jsem se začít bát. Jsou tací, co už je závislost chytila, a oni překročili Rubikon a jak říká sv apoštol Petr: …pes se vrátil k vlastnímu vývratku a umytá svině se opět válí v bahništi. Jsou takoví závislí, kriminálníci, lidé, kteří žijí v pyšné představě o své výjimečnosti, aby s e nakonec ujistili o jednom. Jsou jen lidé a nic nadpřirozeného a jedinečného na nich není.
Tak si tak hezky mezi prací hraji. Zkouším si dva různé OS, které střídavě konfiguruji, čtu si od Bakaláře také chytré povídání o tom, co muži nevědí a v čem jsou ženy lepší a jak vždy doběhnou naivní muže. Jo myslí, že má v mnohém pravdu, ale také zase existují muži, kteří tohle alespoň trochu prohlídli a naučili se orientovat trochu v tom ženském myšlení. Tedy Bakalář se alespoň podle toho , co píše, v tom ženském chování a myšlení vyzná.
Musel jsem přerušit psaní, neboť jsem si uvědomil, že musím mazat k očnímu. Tam jsem dopadl nadmíru dobře. Dělali mi „perimetr,” což je prý vyšetření periferního vidění a vůbec jestli nejsou v očích nějaké zrady. U mne nejsou. Jsem nadšený, dobré zprávy se dobře poslouchají. Cestou ze Kbel jsem se stavil na obědě, udělal jsem si směs v italském bufetu. Podnikám různé kombinace, jako salát, pečené brambory a k tomu třeba kuře. Vždy mi moc chutná. Jsem si vzpomněl, jak jsem jednou na Novém Zélandu u Číňana, také udělal takový pokus, Číňanka na mě hleděla vyjeveně, protože tam jsou všichni konzervativní a k něčemu dávají si jen něco. Já neznaje místní zvyky, jsem si k něčemu dal úplně něco jiného.
Dal a přežil. Dokonce jsem ještě to odpoledne ušel třicet kilometrů. Takže jsem zřejmě zvolil dobře. Jen si nepamatuji, co jsem si to tehdy dal. Myslím nějakou rybu se zeleninou. Místní si ji dávali s hranolky. Vůbec jsem tam jedl občas dobrá jídla. Dobrá jídla a dobří lidé tam byli. Nejvíc sem obdivoval dvě věci. Chodili zcela klidně bosi a a jedli fish&chips, které jim balili na cestu na napřed do bílého papíru a pak třeba i do novin. Obdivoval jsem tuhle metodu. Jen jsem nepochopil, proč si to za stejnou cenu nesnědli přímo na místě. Nebo možná jsem jako pěší, měl stejnou cenu a neúčtovali mi posezení a dobíjení mobilu.
Tak dokoukal jsem poslední část hokeje, kupodivu naši postupují, proti Švédům to nebývá zvykem. Zdá se, že se naši chytli. Ovšem se Slováky v sobotu, to bude perla. Tak uvidíme. Pochopitelně Slováci, se už vidí ve finále, protože si jako vždy na nás věří. Doufám, že tradice zůstane zachována a zůstane jim jen ta víra. Není vůbec na škodu postoupit, pak třeba proti Rusům ve finále a zase jim trochu tu chuť a radost z hokeje pokazit. Ale to se ukáže v sobotu večer.
Objevil jsem krásný western s Burt Lancasterem. „Lawman.” Už dlouho jsem neviděl tak dobrý western. Holt i jiní než John Wayne uměli westerny, Burt Lancaster speciálně. S ním jsem viděl několik skutečně dobrých filmů, třeba „Valdez is coming” Nebo klasiku „From here to eternity.” Tohoto herce jsem z nějakého důvodu dost ve svých oblíbencích neměl, až v posledních letech. Takže si sháním s ním filmy a docela se u nich bavím.
Tak, zítra ráno do blázince a v sobotu než v neděli odletí, jdu nejstarší dcerou na oběd. Chce jít na oběd, tak tedy se vydáme na oběd. Dominika – Válečníka vezme sebou, bude třeba veselo. Dost se těším. Jo jo.