Edit Article
Edit Article
Dorazil jsem do Budyně. Původně jsem zde měl být zde předevčírem. Jenže předevčirem ve Zlonicích se mi strašně, ale strašně nikam nechtělo. Jak se nechce, je to horši jak když se nemůže. Jak říkával jedeb učitel na učilišti.
Jednoduše řečeno předevčirem jsem ušel celých pět kilometrů, pak jsem se utábořil u jedné chmelnice, když jsem předtím strávil celé odpoledne ve Zlonicích. Částečně v hospodě, kde jsem se najedl, častečně v samotném městě, což nebyl tak hluboký zážitek. Ale odpočíval jsem, nepršelo, hlady jsem nebyl, tedy mi nic nescházelo.
Nechtělo se mi po hlavní silnici, šel jsem postraními okreskami, hospoda nikde. Byl jsem bez jakéhokoliv připojení. Ale nestýskal jsem si. Pak jsem za Mšené lázně narazil na zelenou značku. Dostal jsem nápad, že zcela určitě vede do Budyně. Půjdu po ní hezky v chládku lesem. V chládku jsem šel. Pouze ne do Budyně, ale do Brníků. Což je mírně stranou. Asi šest sedm km stranou.
Inu, život chodce je pestrý. Někam jdeš, občas dojdeš jinam, vezmeš to na vědomí. Přespal jsem v kukuřičném poli. Spalo se mi hezky, v noci mírně pršelo. Ráno jsem čekal než mi uschne stan. Dorazil do Budyně, trochu dobíjím iPade a iPhone. Přemýšlím že bych potřeboval sprchu. Jenže sprcha není. Umyji se v nějakém rybníku, nebo v potoce. Už jsem vlastně třetí týden na cestě . Letí to, letí
Tak jsem sám zvědavý kam se a kdy vlastně dostanu. Mám dovolenou a určený cíl, který na mě čeká. Tam asi dojdu, jen nevím kdy. Pokud se budu chovat jak se chovám dosud. Tak nejdříve příští týden. Konec příštiho týdne. Pak směr Praha. Asi pro mne někdo přijede. Pokud se nerozhodnu a nepojedu vlakem. Vlakem jsem už nejel dlouho.
Sedím, natažené nohy na lavici, nade mnou v televizi probíha Tour de France. Mají to hoši těžší než já. Nechtěl bych být profi cyklistou. Ale vybrali si to sami. Myslím, že není tolik sportů, co jsou tak namáhavé jako cyklistika. Ale lidi baví jezdit na kole. Potkávám docela dost cyklistů. Každý skvěle vybaven. Jo jako byznis to asi nemá chybu.
Jo ještě si dám nějaký čas voraz. Ušel jsem zatím osm km, do Roudnice je to dvanáct, třináct km. Uvidime. Možná si zítřek opět jako udělám volný den. Jak se budu cítit. Uvidime. Jo jo.