Vyrazil jsem dnes do města, lépe řečeno na Smíchov, kde jsem si dal
schůzku se svou nejmladší dcerou. Chtěl jsem si koupit něco na sebe, boty a
Vyrazil jsem dnes do města, lépe řečeno na Smíchov, kde jsem si dal
schůzku se svou nejmladší dcerou. Chtěl jsem si koupit něco na sebe, boty a
potřeboval jsem novou peněženku. Ta stará pod návalem velkých příjmů,
jednoduše nevydržela. Pro závistivce bych řekl, že jsem ji měl opravdu
dlouho, byla kdysi drahá, pěkná, jenže se už postupně rozpadala. Babeta
přišla na čas, napřed jsme dali něco malého do žaludku, abychom po nákupním
středisku nelítali s kručícím břichem. Předal jsem ji knížku „Paradox
abstinence,” na které dělala korekturu. Nebyla na prezentaci, protože
jela do Chotěboře na nějaký festival, já vyrazil na dovolenou a setkali jsme
se nad hotovou knížkou až vlastně dnes.
Překvapila mě, tím, jak knížku prohlížela, dokonce říkala, že z ní má
stejnou radost jakoby ji napsala sama. Pak dala na Facebook fotku tiráže,
kde je pochopitelně její jméno, na důkaz svého počinu v oblasti korektorské
práce. Také jsem kdysi měl takovou radost, když mi vyšla první knížka,
knížka s mým jménem. Těší mě pochopitelně, že je na tu moji knížku tak hrdá.
Ten pocit, když se něco dodělá, udělané vypadá dobře, tomu se máloco
vyrovná. Nikdy v minulosti mě nenapadlo, že bych psal knížky a už vůbec ne,
že bych na nich spolupracoval se svou nejmladší dcerou. Tak jsme si
popovídali, prošli se trochu po krámech, abychom si vyzkoušeli společné
nakupování, pak jsem si dali ještě kafe, zase povídali, prolezli na závěr
knihkupectví a rozešli se. K peněžence jsem si koupil ještě novou džísku,
stará, kterou jsem před pěti lety koupil v Kanadě, pomalu chátrá, nějak
nemusím chodit ani v roztřepených džínách nebo bundách. Na pěší cestě je to
jiná věc, tam nemám potřebu vypadat jako nějak extra playboy, ale ve městě,
to už je jiná.
Jak zpíval kdysi Mirek Hofman: …chodit špinavej v městě, když je v
cestě ženskejch dvěstě, pěkně pěstěných, to je hřích.Hej Joe, musíš dbát na
svou parádu, nečisti boty vo trávu a nesmrkej do rukávu, před dámou!
Přeci jen, ono se to mnohým nezdá, ale být dobře oblečený, přeci jen má
něco do sebe, co se osobního pocitu týče. Jak mám ruksak na zádech, nebo na
vozejku, to je jiná, tam se opravdu nedá vypadat jak seladon, pokud si chci
udělat pohodlí, někde pod stromem, což dost často chci, ale doma mám na sebe
jiné nároky.
Pracně jsem se včera oholil, nešlo to tak snadno, jak jsem předpokládal,
vybalil dnes ruksak. V pátek jsem si opravdu dal relax od všeho, co se jen
vzdáleně podobalo práci. Pomaloučku se blíží pracovní povinnosti, klienti se
už ozývají, naštěstí na skupinu půjdu až ve čtvrtek. Tedy se vypravím v
úterý za malou Elenkou a větším Vojtou.
Abych přišel na jiné myšlenky, když si tak čtu komická prohlášení
jednotlivých politiků, kteří prokazují ze všech stran nejen politickou, ale
především lidskou nezralost. Baví mě, že tito lidé o sobě uvažují jako o
elitě. Zřejmě se velmi málo poslouchají a dívají na sebe, když jsou
zachyceni v médiích.
Tak ono se není čemu divit. Zvolili jsme si do svého čela alkoholika, aby
hrál „primus inter pares.” Podle toho to vypadá. Nakonec, dočetl
jsem se, že jsme skutečně národ opilců. Bohužel, pokud statistika nekecá,
pak Masaryk se obrací v hrobě, protože jeho heslo: „Národ opilců, je
národ slabochů,” se naplňuje. Navíc, mnozí jsou na tuhle skutečnost
hrdí. No, ať si svou „hrdost” užijí. Opilec a dvě stě osmdesát
jeden kašpárků. Co se mají za elitu národa a majitele pravdy.
Stává se z toho fraška. Fraška je dobrý divadelní útvar, když se umí,
ale tihle ochotníci, co by chtěli vypadat jak národní umělci ji hrají blbě,
bez vtipu a bez nápadu. Jeden se chce stát prodavačem motocyklů,
předpokládám, že by zcela určitě chtěl prodávat Harleye, jenže jak to vidím,
tak maximálně mopedy a ještě tak z druhý ruky. Další zase vykřikují, že u něj
si nekoupí ani kolo Ukrajina, co se o něm tradovalo: „Chceš-li poznat,
co je dřina, kup si kolo Ukrajina.”
Jo, jeden se nenudí, když ne s klienty, tak s politiky. Ale klienti jsou
zábavnější a u některých je aspoň naděje, že tam bude nějaký výsledek k
lepšímu. Inu u některých našich elitních nadlidí, platí víc jak sto let
stará Hašková básnička.
Já hojně piji, to je moje politika,
nechť želva na Karla si zvyká.
Náš národ, toť velká svíce.
Ta svíce, nese jméno—Velké Popovice.