Tak tak, není nad to, udělat občas rodinnou sešlost, třeba v porodnici. Včera jsem se tam sešel s Katkou, Babetou a Romanem. Na pořadu byla malá Elen.
Tak tak, není nad to, udělat občas rodinnou sešlost, třeba v porodnici. Včera jsem se tam sešel s Katkou, Babetou a Romanem. Na pořadu byla malá Elen. Dnes pro změnu s Vojtěchem, Katkou a Romanem a na pořadu byla opět Elen. Vojtěch koukal. Inu, najednou není sám a není veškerá pozornost upřená jen na něj. Bude si muset zvykat. Ale zase nesl to mužně. Elenku pohladil, pravil, že je malá a koukal na ni jako na hračku. Jo, bude si muset ještě nějaký čas počkat, než si bude hrát se sestřičkou.
Měl jsem štěstí, že jsem také nebyl sám, také jsem měl a mám dodnes sestru, ale moc jsem si s ní v dětství nehrál. Přeci jen, bylo nás kluků v ulici dost, takže ona měla svoje dívčí spolky a já svoje klukovský. Naše klukovský zájmy se neshodovaly s těmi dívčími, konečně, myslím, že ani dnes se moc neshodují, to jen genderové aktivistky mají pocit, že je to otázka výchovy. Možná je, jen se vtírá otázka, k čemu ta výchova povede, když se holky nebudou učit si hrát s panenkami?
Ale nechám feminismus, feminismem, beztak je to záležitost pár poblouzněných ženských, co si myslí, že se domohou spravedlnosti. Nedomohou, jen pokud se jim podaří prosadit své myšlenky ještě víc, tahle civilizace skončí mnohem dříve než musí a ony budou ve větším ponížení, než si dnes umí představit.
Naštěstí v tomhle směru, už je mi dost let, takže by mě ta nová civilizace mohla minout. Nemíním měnit zcela návyky. I přesto, že jsem muž, tedy bych těch privilegií v tomto směru měl asi dost. Leč netoužím po tom aby moje žena, dcery chodily s rouškou na tváři a někdo je kamenoval za domnělé, nebo skutečné cizoložství. Možná není ideální tahle kultura, jenže čekat, že bude na této zemi, něco mimo Království Božího ideální je zhůvěřilost. A Království Boží je mezi námi, jak říká Kristus.
Nevypadalo to ještě nedávno s těmi vnuky nijak nadějně a hele, najednou jsou tu tři. Takže člověk nemá zoufat a jsou věci, kde je nutné čekat a doufat. Trpělivost je v takovém případě na místě. Jsem rád, že jsem se dočkal. Jak své nejmladší dcery, se kterou jsem se dvacet let nesetkal, tak těch vnuků. Nakonec bylo to právě hezké, že šla také, bylo krásné ji sledovat, s jakým potěšením houpala miminko. Inu, ženský, jak vidí malé dítě, roztají. Spolehlivě. Většinou i feministky.
Znám pár žen, které děti mít nemohou. Musím říct, že bych nechtěl zažit tohle trápení. Vědět, že není žádné pokračování, nikdy si nepochovat jak vlastní děti, tak vnuky. Se dvěma jsem měl poměrně dlouhý vztah a občas své trápení pustily. Nebylo k tomu co říct, navíc, když obě věděly, že mám svoje děti. Vnímaly tuhle skutečnost jako nespravedlnost a trest. Asi by z nich byly dobré mámy.
Tak, zítra zase do blázince. Víkend jsem měl nezvykle nabitý, neodpočíval jsem způsobem jaký mi v posledních letech velmi vyhovuje, ale změna neškodí. Nakonec, čas ztrávený s dětmi a vnuky je hodně příjemný.