Udělal jsem si radost a koupil si terabajtový disk. Abych měl dost prostoru na své experimenty s počítačem a daty.
Udělal jsem si radost a koupil si terabajtový disk. Abych měl dost prostoru na své experimenty s počítačem a daty. Aby mi nebylo líto, tak jsem ten starý na návrh Honzy, dal prověřit, zjistili jsem že je bez chyby. Tedy budu mít přenosný jako externí na data. Což je bezva. Vzmáhám se. Tedy po téhle stránce. Jinak jsem si na nový hard disk nainstaloval dva starší operační systémy. Solaris 10 a Linux Centos 5.8. Zdají se mi dostatečně prověřené, obtížné k administraci a spolehlivé. O zábavu tedy postaráno.
Vnučka Elenka, necelý týden stará, jak mi mi bylo sděleno, hezky jí, hezky spí, takže z ní třeba vyroste hezké a hodné děvče. Tedy alespoň doufám. U dětí jeden nikdy neví. Nakonec, vidím to nejvíc na svých klientech. Občas se vloudí chybička. U klientů i u jejich příbuzných. Včera jsem měl takovou diskusi s jednou manželkou klienta, která na mě chtěla abych kvůli jejímu nápadu, změnil pravidla skupiny, nebo je alespoň obešel. Nedala si vysvětlit, že pravidla pro závislého jsou jistota, stejně jako mě nenechala ani domluvit.
Známý, co onu debatu telefonickou sledoval, měl jen poznámku. „Asertivita v praxi.” Inu, někdy se nepovede podebatovat a musím pro naprostou absenci příjmu a nenaslouchání hovor ukončit. Pokoušel jsem si ji několikrát přerušit, nabídnout osobní setkání, což odmítla s tím, že když ji nehodlám poslouchat v telefonu, jak bych se asi choval při osobním setkání. Jo jo, čím jsou lidi méně asertivní, tím více druhé obviňují z nenaslouchání a arogance. její křik vůči své osobě jsem skutečně nechtěl poslouchat. Nemyslím, že mám povinnost nechat na sebe křičet.
Zaujal mě komentář J.B, který uveřejnila pod předchozím blogem. Zrovna dneska jsem to tu řešila se sociální pracovnicí co tu byla na pravidelné kontrole. Jak je „teoreticky“ pěkné, že jsou si otec i matka v péči o dítě rovni, ovšem v praxi např. při nemoci dítěte, jak je na hlavu postavené táhnout nemocné dítě, které chce být v tu dobu nejvíc s mámou k otci, protože to tak podle zákona má být. Co na tom, že otec se o něj od mala nestaral, v noci k němu nevstává, když je dítěti špatně ani o tom neví, jak tvrdě chrápe…..co na tom, že nemocné dítě v teplotách nemá právo ani na tu postel a mámu u sebe….hlavně že je rovnoprávnost ne 🙂
Zdá se, že řeší střídavou péči, se kterou mám také dost potíže přijmout. Nikoliv proto, že bych plně souhlasil s tím, že dítě má být u mámy, protože ta k němu vstávala, ale spíše proto, že si myslím, že dítě má mít jeden domov a z něho mít možnost jít kdykoliv k druhému rodiči, bez nějakého zvláštního bránění rodičem, který má dítě svěřené do péče. Ovšem, tohle předpokládá jistou zralost rodičů, kteří dávají přednost zájmům dítěte, před vlastním „štěstím.”
Myslím, že tohle je alfou a omegou nejen vztahů mezi rodiči a dětmi, ale mezi partnery, kdy partnerka naléhá abych změnil pravidla, ačkoliv pravidla jsou k tomu aby klientovi zajišťovala jistotu, nikoliv spokojenost a pohodu.Jistotu terapie a tím i vlastně jistotu zvládání zátěžových situací v manželství klientem. Ani dítěti nejsem schopni zajistit nic víc než jistotu, nikoliv spokojenost a pohodu. Protože není v našich silách zajistit spokojenost dítěte, ale poskytnout mu jistotu o naší lásce, třeba tím, že se v jeho prospěch vzdáme na nějaký čas svých „nutných” potřeb.
Tak tohle jsem neměl možnost oné dámě vysvětlit už jen z toho důvodu, že se mi pokoušela vnutit svou představu o terapii. Chápu ji, že si může přečíst příručku a získat dojem, že ví co potřebuje, dokonce vím, že ví co potřebuje ona sama, lépe než já, ale rozhodně neví lépe než já, jak má být vedena terapie závislých. V takových případech, i když mě osobně bývá nepříjemné odmítat docela rozumné požadavky, ovšem rozumné za předpokladu, že nenarušují terapii.
Stejně tak hovořím s rodiči, pokud stojí o můj názor o střídavé péči. Protože mnozí moji klienti se v průběhu terapie rozvádějí, ačkoliv tohle asi málokterý terapeut vidí rád. Pamatuji se, když jsem byl sám v terapii, doporučovali nám jak neuzavírat třeba v průběhu terapie sňatek, případně rozvod. Terapie sama o sobe je zátěžová situace, kdy lidé prožívají obtížné situace, učí se jim rozumět, rozumět svému chování v nich, chování druhých lidí ke své osobě.
Tedy kombinovat rozvod ještě třeba s jinými terapeutickými aktivitami je dost rizikové. Konečně vím jak se mnou mávaly dva psychoterapeutické výcviky, plus rozvod které jsem absolvoval souběžně jeden rok, než jsem ten dokončil, jak výcvik, tak rozvod. Jak se mi ulevilo. Jo, občas jsem si nedal říct a musel jsem si tu hubu namlátit, abych pochopil, že pravidla jsou na prvním místě, nikoliv na posledním. I Desaterem začíná náboženství, i život, mravnost je podklad, nikoliv cíl náboženství. Podobně fotbalu, nebo terapie. Když umřel docent Skála, napsal jsem blog, kde jsem na rozloučenou napsal, „…že pravidla stále platí.” Dodal bych a mají svůj smysl a bez nich není možná terapie závislosti ani jiná terapie. Pravidly se řídí jak terapeut, tak klient. Nikdo z nich není nad pravidly, pouze jsou rozdílná.
Klientka/klient si může dělat chutě na terapeuta/terapeutku, dokonce ho může i milovat a uhánět, leč obráceně je takové chování od terapeuta naprostý podvod na klientovi, nebo klientce. Stejně tak, může klient neříkat vše, zatajovat. Ale terapeut nesmí zatajovat rizika, dávat nepřesné informace, sice může jen po kapkách limitovaně, tak aby klienta nepoškodil, ale nesmí je zatajovat, případně se chovat jako nevědoucí a doufat, že to nějak dopadne. To se potom nejedná o terapii ale hazard. Klient si dohodne pravidla o scházení s terapeutem o způsobu placení, pokud není terapie hrazena jinak.
Terapeut/terapeutka si musí rozmyslet jestli vezme do terapie někoho, kde si není jistý/á svým lege artis přístupem ke klientovi. Jednou jako začínající jsem řekl klientce. „Tak a tím, že ses posadila na tuhle židli, jsem se vzdal jakékoliv možnosti s tebou navázat nějaký jiný vztah, než terapeutický.” měl jsem oprávněný pocit, že ona má především zájem o něco jiného, než je terapie. Ukázalo s, že se nemýlím. Ovšem i jako terapeut, nenechám třeba manželku klienta se ke mě chovat stejným způsobem jako se chová k manželovi. Pokud to zkusí, odkáži ji v rámci pravidel, přesně do jasně stanovených mezí. Jo jo, občas je v tom terapeutickém životě rušno. A pak přijde k chuti Solaris nebo Linux. Případně jiné odpočinkové a relaxační aktivity.