Začínám zjišťovat, že, čím víc čtu o Judaismu, tím více potřebuji číst a čím víc čtu tím více si uvědomuji, jak pozdě jsem začal a jak málo toho vím, kdy vědět budu, protože to je tak něco obrovského,
Začínám zjišťovat, že, čím víc čtu o Judaismu, tím více potřebuji číst a čím víc čtu tím více si uvědomuji, jak pozdě jsem začal a jak málo toho vím, kdy vědět budu, protože to je tak něco obrovského, že je to naprosto neuvěřitelné svým rozsahem a obsahem. Podle Bubera podle Langra, či ještě jiných pramenů, židovští muži začali studovat v dětství, studovali Tóru a Talmud celoživotně, přesto měli ještě pocit, že lze něco v těch textech objevit, něco, co jim uniklo, co nedomysleli.
Myslím, že z toho jasně plyne ona pověstná židovská inteligence. Nejen z toho že byli pronásledovaní, ale z toho, že jim Tóra a tradice přikazovala, studovat, logicky myslet, hledat souvislosti, objevovat skryté. Víra je založena na rozumu, říká jedno pravidlo. Pokud člověk zapojí svůj rozum, pak pochopí, proč třeba Frankl měl velmi rychlý úspěch, když položil svou slavnou otázku po smyslu.
Co má smysl, co nemá smysl, co ode mne ten život vyžaduje? Nikoliv co mi dá. Stejně tak se asi i ptali ti moudří rabíni, co od nich Nejvyšší vyžaduje, co je v Toře vlastně řečeno? Jakmile se začne kdokoliv takhle ptát, pak najednou zjistí, že nemusí nijak hloubat na otázkami po smyslu života, protože v těch otázkách samých je ona odpověď obsažena.
To jen tak na okraj. Koupil jsem si včera knihu od Petra Slámy, „Tanu Rabanu,” která se zabývá rabínskou literaturou, jen takový „malý” přehled, pokud bych chtěl vše prostudovat důkladně, musel bych jít do důchodu, nedělat nic jiného, než studovat, naučit se hebrejsky, abych si mohl Tóru přečíst v originále a stejně tak ty židovské učence, protože pokud je něco přeloženo, pak jen právě takové výběry. Výběry jsou dobré, ale originály jsou originály.
Pročetl jsem docela dost náboženské literatury. Ať křesťanské, východní, z buddhismu, hinduismu, různé náboženské legendy a mýty, ale ta židovská mi přijde naprosto nejhlubší. Ale je docela možné, že jsem jen nenarazil díky své laxnosti a lenosti na ty skutečně hluboká křesťanská nebo buddhistická díla. Nebo jsem propadl fascinaci, která občas zaslepuje.
Tak jsem dnes, po kolika letech vyučoval Jógu mimo blázinec. Dalo se dohromady deset lidí, kteří přišli, protože mají problémy se zády a zkusili jsme si zacvičit. Vešli se tak akorát, hodinku jsme cvičili, za měsíc budeme pokračovat. Dostal jsem nabídku od jedné cvičitelky, jestli bych nechtěl vést nějaký kurs pro veřejnost. Promyslel jsem tu nabídku a souhlasil, pokud se dá dohromady parta lidí, kteří chtějí absolvovat výukovou hodinu, tak aby do příští lekce pokračovali doma sami a po týdnu se zase naučili něco nového, neočekávali by zázraky, a byli ochotni pomalu postupně cvičit od jednoduchého ke složitějšímu, pak klidně.
Čisté jógové techniky, autoritativní vedení, dotazy a diskuse až po cvičení. Takové je moje krédo. Žák přichází, že chce něco změnit, já jsem ten, který má určitý návod, lety vyzkoušený, na sobě i na druhých. Jestliže bude chtít něco jiného, půjde jinam. Zastávám názor, že demokracie do těch věcí nijak nepatří. Tedy v tom smyslu, „dnes si odhlasujeme, co budeme cvičit a ty nám naše přání splníš.” Spíš zastávám názor, stejně jako u výuky asertivity. „Žák přinese problém, dostane nabídku techniky, jak problém řešit, buď bere, nebo nechá ležet.”
Jsem zvyklý pracovat s lidmi, kteří jsou skutečně hodně poškození, mám zpracovanou metodiku, která se osvědčuje, jestliže mi žák nezatajuje potíže, hledám nejlepší přístup jak je řešit. Nejsem lékař, tedy neslibuji zázračná uzdravení, ale vím, že mnohé techniky skutečně poskytují úlevu a snížení potíží. Rozhodně nikoho nebudu zrazovat aby nebral léky, nebo nenavštěvoval lékaře a riskoval tím samotné uzdravení, jen za pomoci jógových technik. Praktikuji Hathajogu dostatečně dlouho, abych si byl vědom účinků i omezení. Roky práce v psychoterapeutických týmech mě naučila opatrnosti, než bych dával sliby, které se ukáží jako liché.
Ale nabídka mě potěšila, to ano. Jak se zdá, bez práce a hlady zřejmě nebudu. Pak jsme šli ještě na kafe s Martinem. Poklábosili jsme o jeho závěrečné práci pro PPF. Docela pilný den, z ničeho nic, sobota je pryč. Ale lehnu si, vezmu knížky, co mám a budu si číst. Jen jsem si tak odpoledne vzpomněl na dobu, kdy jsem začínal jako cvičitel, jak jsem se tehdy připravoval na své první cvičení, jako vedoucí, nebo přednášku na PPF. Jak jsem si dělal poznámky, rozvrh toho cvičení, konzultoval s Honzou Luterou. Dnes jsem skončil individuální konzultaci, klientka šla také cvičit, vzala mě autem, přijel jsem na místo, převlékl a to byla celá příprava.
Jo, člověk když se stoprocentně připraví, pak může stoprocentně improvizovat, jak mi připomněl Martin výrok docenta Skály. Skála měl vždycky recht. Dlouhá léta jsem se učil, co a jak, připravoval se, byl nervozní. Dnes už je to jiná. Za pár let, když budu mít čas a důvod, budu také trochu umět ty texty, jak jsem psal v začátku blogu, interpretovat, rozumět jim a vykládat. Chce to cvik a čas. Nakonec i ten, kdysi zcela nesrozumitelný Linux, BSD, se pro mne staly poměrně srozumitelnými, abych věděl, co od nich mohu čekat, co asi ne a jak s nimi zacházet. Potřeboval jsem k tomu pár let času.
Pár let času, vytrvalost, kterou jsem získal právě cvičením jógových technik, ze začátku po malých krocích, pak se vytrvalost prohlubovala, zlepšovalo se soustředění, získal jsem díky nácviku i sebeovládání, protože jógové techniky mě zklidnily, začaly mít tedy smysl, jež jsem postupně objevoval. A hlavně, byl jsem víc poslušný, než neposlušný a nechal jsem se v to cvičení vést, protože kdykoliv jsem byl neposlušný, přeskakoval jsem lekce, což jsem udělal asi dvakrát, vždy jsem na svou pýchu doplatil. On takový spěch ujistit se že jsem dál, než mi učitel říká, vždycky pyšného jedince potrestá.
Použil jsem své svobodné rozhodnutí k tomu, že budu věřit svému učiteli, protože jsem se přesvědčoval, že po tom, když dělám, co mě učí, tak je mi vždy lépe, když to dělám jak mám a nevnáším do toho improvizaci, na kterou jsem nebyl připravený. Techniku se musí žák naučit čistou, a až ji umí, pak může se ji pokusit vylepšit, tak aby mu prospěla ještě víc. Jo jo.