Musím říct, že tak pernou sobotu jsem už dlouho nezažil.
Musím říct, že tak pernou sobotu jsem už dlouho nezažil. Po půlnoci, když jsem napsal své mínění o některých lidech z abíčka a spokojeně ulehl s tím, že sobotu strávím nicneděláním, pouze si půjdu koupit něco pěkného na sebe, pár knížek a projdu se na čumendu po Praze, tak ani jedno z toho nevyšlo.
Probudil jsem se, podíval se mobil, kam mám nasměrované pracovní záležitosti a zjistil jsem, že mám několik nečtených SMS. Začal jsem číst a nestačil se divit. Těžko srozumitelné, leč přesto z nich vysvitlo, že člověk, který mi píše z mě neznámého čísla se podle vlastních slov záměrně předávkoval pervitinem. Nebylo z těch SMS plně srozumitelné, jestli jsou adresovány mě, nebo nějaké ženě, o které tam psal. Nevěděl jsem jestli je ještě naživu, takže jsem zkusil zavolat zpátky, nezvedl. Napsal jsem tedy dotaz „kdo a komu vlastně píše?” Neodpověděl. Takže pak jsem použil svůj osvědčený postup, který mám nacvičený.
Vytočil jsem číslo 158 a ohlásil pokus o sebevraždu.
Dal jsem policii číslo z něhož jsem obdržel SMS.
Prohlédl jsem oba telefony, zda neznámé číslo nemám.
Vzhledem k tomu, že sice šlo o patologického hráče, ale pokus podle SMS byl za pomoci předávkování drogami, vzpomínal jsem kdo by to mohl být.
Zbyli mi dva. Obvolal jsem své klienty, kteří by mohli ono číslo znát.
Pokus byl úspěšný, tedy jsem informoval policii o jeho totožnosti.
Policie mezitím lokalizovala přibližné místo pobytu díky tomu, že nechal mobil zapnutý.
Spojil jsem se z jeho rodinou a informoval je.
Předal jsem SMS policii a a byl se mnou sepsán protokol.
Nakonec se onen člověk se mnou ještě spojil, jeho pokus byl neúspěšný, naštěstí se málo předávkoval. Odmítl se setkat s bratrem, ale komunikuje se mnou. Zatím nevím, jestli ho už policie nechala odvézt do PL, ale v každém případě jsem i jeho informoval o krocích, které jsem podnikl. Vysvětlil jsem mu své důvody. Přijal je.
Jsem rád, že přežil. Myslím, že nejrozumnější věc, pokud se tohle stane, je neřešit takovou věc sám, nenechat si ji pro sebe, z lidského hlediska a zároveň se tím vyhnout možným potížím pro neposkytnutí pomoci, či jiného opomenutí. Dobré je spojit se s policií, ta má prostředky jak zařídit další. Ten kdo chce být hrdinou, co vše zvládne sám, riskuje především život člověka, který možná tímhle způsobem volá o pomoc.
Pokud se s vámi spojí, nevytýkat, nemanipulovat, spíše vyslechnout, netlačit, nevyhrožovat. Dát najevo, že vám není lhostejný, nevyčítat, že jste měli s ním problémy. Hlavně ho informovat o tom co jste podnikli v jeho prospěch. Aby věděl, že nekujete pikle za jeho zády. Člověk, který přežije pokus o sebevraždu, většinou tohle vezme jako projev zájmu a přízně. Chce-li být sám, nechce-li komunikovat akceptovat jeho přání, ale pokusit se k němu dostat lékaře a policii. Ti mají své prostředky, své metody a měli by být školeni v navázání kontaktu a zařízení dalších potřebných věcí.
Moje zásada je. Lepší, když člověk stráví pár dní v blázinci a živý, než věčnost na hřbitově. Nebát se toho zavolat sanitku, lékaře, který se rozhodne co dál. To v případě, že vám někdo vyhrožuje sebevraždou. Také se pokusit udržet kontakt, nenechat ho odejít (je-li to ve vaší moci) dát najevo, že vám bude líto, že chce skončit se životem. Vám osobně, že to bude líto. Projevená emoce je lepší než tuny pouček.