Padá sníh. V lednu. Tomu se říká událost. Cestáři samozřejmě na sníh nejsou připraveni, jako nebyli, co pamatuji.
Padá sníh. V lednu. Tomu se říká událost. Cestáři samozřejmě na sníh nejsou připraveni, jako nebyli, co pamatuji. Pokud někdo ví, že padá sníh, že ho napadne hodě a mermomocí, chce cestovat autem, nechť se připraví na potíže. Pokud se nepřipraví, má jen co si zaslouží. Všechny noviny, všechna media jsou z toho vykulení. Na světě jsem padesát devět let. Už jsem zažil, že z teploty deset nad nulou, najednou bylo patnáct pod nulou. Během noci. Dokonce to bylo ze Silvestra na Nový rok. V roce 1978. Mrzlo a padal sníh. Mrznout přestalo. Sněhové kalamity, že musela vytáhnout armáda. Tedy v dobách, kdy jsme ještě armádu měli. Sníh roztál. Párkrát pamatuji takové mrazy, že Labe zamrzlo celý. Konečně párkrát jsem „stál zimu” jak se mezi plavci říkalo. Bundeswer musel vytáhnout těžkou techniku aby uvolnil silnice v Německu. Zimu jsem stál někde v Bohem zapomenutém přístavu. Domu jsem, ale nakonec po čase také dorazil.
Není to tak dlouho, co se klimaktologové předháněli v líčení nadprůměrných teplot v zimě. Jsem zvědavý, co si vymyslí teď. Prostě počasí si dělá co chce. Co pamatuji. Přijde mi normální, že ve Střední Evropě v lednu sněží. Stejně jako že v létě prší. Nebo je horko. Tak už to chodí. Nevidím v tom žádnou zvláštní katastrofu. Občas vypadne někde proud. V mém dětství vypadl klidně třikrát do týdna. V ložnici se netopilo. Tedy u nás doma. Vlezly jsme si do postele my děti a hrály jsme si na Eskymáky.
Ráno, pokud nebyly uhelné prázdniny jsme šly do školy a cestou jsme se koulovaly. Tak nevím. Zdají se mi ti lidé čím dál tím víc zblblí propagandou médii, protože se děje něco hrozného. Nechají znervoznit informací, že bude sněžit. Prý napadne hodně sněhu. No a? A co se stane?
Zřejmě jim nikdo neřekl, že jednou přestane a dokonce sníh i roztaje. Nic horšího nás nepotkalo. Jen napadl sníh. Doma na mě nepadá. Pokud se v pondělí dostanu do práce, nic se neděje. Pokud se do práce nedostanu, také se nic neděje.