Dnes mi Aleš Koňařík přivezl vytištěné příručky „Průvodce životem v abstinenci.” Za což jemu a dalším sponsorům děkuji.
Dnes mi Aleš Koňařík přivezl vytištěné příručky „Průvodce životem v abstinenci.” Za což jemu a dalším sponsorům děkuji. Aleš zajistil zdarma sazbu a Martin Vojvoda zaplatil tiskárnu a Miluška Skalská udělala obálku. Psycholog Jarda Vacek udělal redakci a korekturu. Všichni čtyři se zasloužili o vydání tohoto dílka, které je na zdejším webu ke stažení ve složce „knihy” ve formátu PDF a výtisky mám na občasné obdarování potřebných. Jo jo, když není člověk líný se zeptat, požádat o laskavost a nebát se odmítnutí, pak dostane, co chce a potřebuje.
Dal jsem ono dílko k přečtení i kolegyním, kterým se práce líbila, takže jsem usoudil, že jsem udělal něco málo užitečného. Inu jak praví Písmo. „…po ovoci poznáte je.” Všichni jsou nějak křesťansky zaměřeni, nebo aspoň se mi tak zdá. O Martinovi a Alešovi to vím zcela bezpečně. Ale i tak se všichni čtyři projevili jako prospěšní lidé pro druhé. Když už jsem v tom citování Písma, tak přidám ještě jeden. „Cokoliv jste pro toho nejmenšího učinili, pro mne jste učinili..” Jo jo, v tomhle Kristus hovoří zcela jasně. Možná jsem už o tom psal a děkoval. Ale lepší dvakrát poděkovat, než jednou zapomenout, jak říkala teta Božena. U ní jsem tohle pravidlo slyšel poprvé
Příručka jak je vyvedená se mi moc líbí. Mám z ní skutečně radost a potěšení. Také jsem ji s potěšením psal. Už když jsem ji psal jako blogy, věděl jsem, že píši něco, co hodlám opravdu nechat volně dostupné pro veřejnost. Nečiním si v ní nárok na vyčerpávající informace, ale je v ní dost, aby lidé, kteří začínají se životem v abstinenci od drog, se orientovali a některé většinou neznámé věci a děje se v ní dočetli, nebo je motivovala k přemýšlení a doplnění vlastních poznatků.
Včera jsem měl napínavý den. Přibylo mi v poslední době hodně klientů, kteří stojí o individuální konzultaci a tak pracuji, až se ze mě kouří a zároveň mi volala Ivana, že má pro mne špatné zprávy. Aby večer mi zase psala, že vše je jinak a má dobré zprávy. Tedy jsem byl jak na houpačce. Pochopitelně se špatnými zprávami jsem se vyrovnal, prošel jsem se do Řeporyjí, trošíčku mrholilo, což mi docela svědčilo, a večer jsem dobré zprávy přijal jako muž, což znamená měl jsem radost, ale samou radostí jsem se z toho nezbláznil. I to je určité umění, vzít věci s jistou mírou, jak v radosti tak v starosti.
O tom jsem dnes mluvil s jednou klientkou, která si přišla dát ke mě opravit manžela, aby nakonec se rozplakala nad sebou. Byla u mne podruhé a pořád si nemůže zvyknout, že problém má ona, nikoliv manžel. Toho vyhnala, on sice dává najevo zájem se vrátit, leč už mnohem menší zájem se změnit podle jejích požadavků. Což je její největší trápení. Zdůrazňuje jaký má bez něj klid, ovšem pláče protože je sama. A naivně očekává, že ho nechá tak dlouho v tom jiném bytě, dokud se nezměnní. Moc jsem ji nepotěšil, když jsem ji vysvětlil, že se chová jako člověk co ladí kytaru a napíná struny a nedbá ani tak moc na to aby kytara ladila, ale aby struny napnul. No a napíná a napíná, tady mě přerušila a doplnila: „Až mu struna vyrazí oko.” Jo pochválil jsem ji za pohotovost.
Pochválil a hned rozplakal, protože jsem ji vysvětlil, že každým dnem, co ho nechává o samotě ho přibližuje k náručí nějaké jiné. Takže začala zase tu starou písničku o tom klidu, co má. Nechal jsem ji dozpívat, abych se ji zeptal jaký je tedy smysl její návštěvy. Odpověděla, že přeci už mi řekla, že přišla z toho důvodu, abych si vzal jejího muže do prádla. Jenže její muž tu není, nemá problém a nechápe, že se musí změnit. Což mě pobavilo, neb ji zřejmě žádná kámoška neprozradila, že sice se může změnit, má šanci se změnit, ale až bude cítit potřebu. Zatím ji necítí. Pokračovala ta diskuse docela zajímavým způsobem, protože je od té jeho změny zatím neodklonitelná. Sice jsem ji řekl, že změnit se může ona, pokud má zájem, a ta změna ji poskytne třeba rovnováhu k unesení některých charakterových vlastností jejího muže.
Tohle sdělení pro ni byla novinka. Jako ostatně pro většinu klientů přicházejících s požadavkem změny partnerů. Kolik já už takových viděl, co chtěli změnit muže, či ženu. Aby nakonec, v tom lepším případě, zjistili, že změnit se musí oni sami a pak až to svedou, už nemusí měnit nikoho jiného. A velmi často, ti, co se pokoušejí změnit své partnery/ky hrozbou odloučení a nebo rozchodu, případně rozvodu, nakonec zjistí, že se stejně musí změnit a nebo se jen rozcházejí. Jako včera ona klientka, velice krásná žena, která je stále ve svých čtyřiceti letech svobodná. Nebude totiž nic měnit, raději se rozejde. Zeptal jsem se ji, jak se jí s těmi rozchody žije? Nebyla ta její odpověď nijak radostná.
Jo, lidé mají představy o změně těch druhých, pořád se točí ve smyčkách, které nepovolují a nikam je nepouštějí. Místo toho aby se měnili oni, což je sice namáhavé, leč účinné volí neúčinnou a pohodlnou metodu změny druhých. Nakonec stejně dojdou k bodu, když nastane debaklová situace, že zjistí, že změna musí přijít u nich samých, že žádná výměna partnera nefunguje při hledání dokonalého partnera, dlouhodobě, bez vlastní změny. Takový je život. Lidé mění partnery v naději, že změnou si polepší.
Nakonec s údivem jistí, že našli podobného, jako předchozího a začínají znova. Vstoupili do situace, kterou znají, kterou vyhledávají, protože třeba jako se ukázalo na dnešní skupině nesou si své břímě a doufají, že ten druhý jim to břímě pomůže nést. Zjistí, že vlastně vyhledávají podobné lidi, jako jeden klient, co si vždy spolehlivě najde ženu, která nakonec z něj udělá idiota. A on ji vyžene, aby v příštím vztahu našel podobnou. Ženu s určitou patologii, protože pak se nemusí stydět za svou minulost. Jo, až je mi někdy mrazivo z toho, co slyším a vidím.
Sám sebe opakovaně přesvědčuje, že žena s jistou patologií je schopna unést jeho závislost a jeho kriminální minulost. Přitom vůbec netuší, že si vůbec nemusí hledat takové ženy, že zcela určitě by potkal ženu, která není patologická a která nehledá člověka, nad kterým by měla morální převahu. Takhle někdy lidé opakují stejný výběr, dokonce i vědí, co je čeká a přesto to „bezpečí a jistota,” které takový vztah skýtá je neodradí od dalekosáhlých plánů, které v konečné fázi ztroskotají na stejném motivu. Opakování v jistých případech není vždy matka moudrosti.