Nikdy trvá i týden

„Nic už od tebe nechci!” Nejobávanější věta pro všechny citové vyděrače, nevěrníky, nevěrnice, politiky, nebo ty kteří vyhrožují ztrátou lásky, odchodem, nepřízní.

„Nic už od tebe nechci!” Nejobávanější věta pro všechny citové vyděrače, nevěrníky, nevěrnice, politiky, nebo ty kteří vyhrožují ztrátou lásky, odchodem, nepřízní. Vyslovením a dodržením téhle věty, najednou ztratí ti výše jmenovaní veškeré páky a maximálně jim zbude jen hrubé násilí, nadávky, vyhrůžky. Toho všeho se většinou nemusíme jako dospělí lidé bát. Nic víc. Mnohokrát ověřeno, mnohokrát vyzkoušeno. Vždy když mi někdo vyhrožoval, že mě nebude mít rád, opustí mě, nechá mě sobě samému, manipuloval za pomoci vyvolávání pocitu viny, vyvolávání strachu, že bez něj nebudu nic, nikam to nedotáhnu, umřu hlady, ve špíně, nebo ještě přilezu a budu rád, když mi on projeví svou velkomyslnou přízeň. Tak se mýlil. Zbyla mu jen bezmoc. Já se o sebe postaral, našel novou ženskou, jiné kamarády, jiné partnery. Nikdy jsem nezůstal odkázaný jen na jednoho člověka.

Funguje ona věta na ženy, Nic už od tebe nechci, na muže, ženy, na všechny, kteří se pokoušejí přesvědčit mne, nebo mé okolí, že bez jejich přízně ze mne bude jen prach ve větru. Funguje přesně v momentě, když si člověk uvědomí, že je svobodný, dospělý, že se do téhle chvíle o sebe uměl postarat, uměl si najít jinou partnerku, jiného kamaráda. Stejně tak funguje v politických volbách, kdy se nás většinou politici pokoušejí přesvědčit, že pokud nezvolíme je, nastane neodvratná katastrofa, kterou svět nepřežije. Nezvolíme je a svět tu katastrofu přečká, politici odejdou do zapomnění za pár týdnů si většina lidí ani nevzpomene, kdo byl kde ministrem, jak se jmenoval, natož jak vypadal.

Tak jsem si o téhle větě přemýšlel, když jsem dnes měl klienta, který ještě před týdnem říkal. „Když ona to nádobí neumyje. Nikdy ho neumyje.” Poslouchal jsem ho a zeptal jsem se: „A co se stane, když na ní nic nebudete chtít, nic, vůbec nic?” Zeptal se: „Jak nic, to mám nechat to nádobí neumyté, smrad a špínu?” Pochválil jsem ho, že si správně odpověděl na položenou otázku. Protože když onu svou správnou odpověď aplikoval, ono „Nikdy ho neumyje” vydrželo přesně dva dny a během týdne ho prý umyla třikrát.

Sice se ještě rozčiloval, že ho neumyla úplně tak jak si představoval, ale upozornil jsem ho, že ho umyla. Stál jí za to, aby ho umyla a neodešla, jak se obávál, také zjistil tím umytým nádobím, že má pro ni cenu. Sice o tom ještě nedávno pochyboval, ale umyté nádobí ho přesvědčilo. Holt už nevaří, neuklízí a nemyje sám nádobí. Prý i vařila. Malý pokrok, leč přesto pokrok.

Inu, jsem z jejího hlediska hrozný, prý má tu chytrost od Jílka. Z její strany hezký pokus o manipulaci. Protože podle manipulantů, každý musí být chytrý bez přispění těch druhých a když se jde poradit jinam, je slaboch. Ovšem, pokud na to ten dotyčný nedá, uvědomí si své právo nevědět všechno. Protože nikdo nejsme chytrý jen sám od sebe. Učíme se jeden od druhého. 🙂