Má série televizních příběhů včera pokračovala a vlastně pokračuje až do dnes. Včera jsem točil další díl „Rodina a já.” Dnes se jeden na ČT 2 vysílá. Jenže musím říci, že i když téma bylo zajímavé.
Má série televizních příběhů včera pokračovala a vlastně pokračuje až do dnes. Včera jsem točil další díl „Rodina a já.” Dnes se jeden na ČT 2 vysílá. Jenže musím říci, že i když téma bylo zajímavé. Tak ve včerejším natáčení jsem byl velmi, ale velmi zklamaný výkony herců. Sledoval jsem příběh a nemohl jsem se dostat do tempa. Nebyl jsem se sebou jednoduše spokojený. Chyběl mi odpich.
Sledoval jsem ty postavy a říkal si, že ta postava toho chlapa lempla, stála za podstatně lepší ztvárnění. Přišlo mi až komicky symbolické, že postavu lempla, herec předvedl lemplovsky. Dáma hrající sebeobelhávající matku, také nic moc. Ivana sice tvrdila, že je to těžké téma, ale i tak. Trochu snahy, aspoň tolik snahy, co my diskutující jsme do toho vkládali, ti herci mohli vložit.
Jinak byl v televizi dobrý den. Probrali jsme na schůzce s paní Millerovou pokračování natáčení. Co se termínů vysílání Ze závislosti do nezávislosti týče, jediné co je jisté, že to bude v osm hodin večer, bud na jedničce nebo dvojce, ale kdy? Nikdo ještě přesně neví. Jsem už netrpělivý. Sice jsem dostal další dva díly, co se točily v listopadu, měly být poslední, pak se ukazuje že poslední nebudou, což je dobře, ale první se točily skoro před rokem. Chápu, že není jen tak dát do programu hned všechno, jenže moje ješitnost je netrpělivá.
Musím si zvyknout, že i tady není všechno hned a musí se hezky čekat. Stejně jako jsem čekal na nalezení a obnovení sdíleného připojení, neboli „tethering”svého iPhone. Upgradem na vyšší verzi jsem samozřejmě zrušil předchozí odemčení telefonu, neboli „jailbreak” který mi umožnil používat ono sdílené připojení u iPhone jako modem pro Macbook. Vyšší verze potřebovala jinou konfiguraci.
Hledal jsem, pátral jsem a našel jsem. Včera večer. Mezi chatováním jsem si pročítal anglické návody, které moc nefungovaly, až jsem našel český, který mě sice odkázal na anglický, ale postupně jsem vše nastavil a připojil. Jak jsem byl v ráži, nastavil jsem i posílání a přijímání MMS. To iPhone 3G sice má, ale musí se to nastavit, něco malinko přepsat a potom jde jak tethering, tak MMS. Hurá.
Opět se ukázalo, že některé nepříjemné věci, když se z nich člověk poučí, mohou být díky onomu poučení ještě výhodnější, než když vše jde zcela bez chyby. Mám díky své neopatrnosti, a zároveň ochotě se z neopatrnosti poučit, vyšší verzi firmwaru tetheringu, díky tomu i kvalitnější připojení, mohu odesílat a přijímat MMS, které bych asi předtím také mohl posílat a přijímat, jenže po několika nezdarech, jsem usoudil, že posílání obrázku přes e-mail je stejně lepší, neb je lacinější, protože je zadarmo, ale nemám rád když mi něco, co by mohlo fungovat, i přesto že to nijak nevyužívám, nefunguje. Nakonec mi to nedalo a zprovoznil jsem vše.
Napadl zase sníh, globální oteplovači přemýšlí jak z toho ven. Líbil se mi Neffa úvodník na dnešním ”Neviditelném psu. Ano není čemu věřit, protože včera alarmisté proti ochlazování, dnes proti oteplování a zítra proti nadměrnému pocení. Nebo něčemu jinému. Alarmy čtu a sleduji od té chvíle, co rozum beru.
Jednou to bylo v rámci záchrany zvířat, pamatuji na sugestivní název „Přežijí rok dva tisíce.” Potom zase běsnění kolem nemoci šílených krav, až měl člověk pocit, že ty články píše šílený dobytek, nikoliv lidé, potom ptačí chřipka. Jeden Armagedon za druhým. A pořád nic. Strčte si ty předvídané katastrofy někam. ony stačí co přijdou jen tak.
Už mě ty všechny poplašné „vědeckéé teorie” unavují. Mám pocit, že náboženští blouznivci, co prorokují konec světa jsou daleko snesitelnější. Ti se aspoň nezaštitují vědeckými fakty.
Nedávno na jedné mé skupině byla zajímavá kauza, která jakoby vypadla z mého blogu, který jsem nedávno uveřejnil pod názvem, „Ženy prosebnice.” Dáma, která se několik týdnů chovala podivně, nechala otevřený mail a manžel si mohl přečíst její poštu. Což také učinil. Nebyl rád z toho co se dočetl. Ta manželka asi také nebyla ráda. Psala svému milenci a dožadovala se jeho lásky.
Milenec její lásku neopětoval, ačkoliv zcela evidentně opětoval její svody. Tělesné sblížení mu šlo, převzít odpovědnost už méně. Manželka se odstěhovala ke kamarádce a milenec zavolal manželovi, že nemá chuť někomu rozbíjet rodinu. Skupina makala na řešení a souzení, já jsem poslouchal a jen tak jsem podotknul, že sice mají pravdu, že onen podvedený se asi právem cítí ponížen, ale aby nepřehlídli, jak se rychle někdy naše skutky k nám vracejí, protože minimálně ponížení jsou tam dva.
Podvedený a podvádějící. Ta to slízla naplno od svého milence, kterého si nárokovala jako stálého partnera a najednou zjistila, že je ta druhá až vlastně jen poslední, protože pobavila a může se zase vrátit k manželovi. Velkorysý milenec, vskutku. Velkorysý, jenže nejsem si jistý, že ona dáma jeho velkorysost ocenila. Navíc, když si ještě její milenec telefonuje s manželem.
Samozřejmě skupina nebyla zas až tak naivní aby milému kolegovi nepřipomněla určitá selhání. Nejednalo se o recidivy, ale o chyby, kterých se v onom vztahu dopustil. Nakonec převládl hluboký soucit z oběma, protože na svou nezralost doplatili oba. Ukázalo se pro něj, že on ještě ne tolik protože je v pořádku, má šanci se z toho díky svému ekonomickému a společenskému stavu z toho dostat podstatně z menšími škodami než ona.
Samozřejmě, zamilovala se, tomu se dá zabránit ztěžka pokud vůbec, věřila, že si vybrala podstatně lépe než předtím, ale ukázala se stará pravda. Lidé si nacházejí vždy partnery na té samé úrovni jako jsou oni sami. V tomhle případě šlo o muže stejně nezralého, riskujícího nadmíru jak svůj vlastní vztah, tak ve vztahu s onou ženou.
Ona se zamilovala, nevzala v úvahu že milenec nemusí v žádném případě opětovat její city, prožila si a prožívá i nadále, hořkost zklamání a ponížení plynouci z objevu, že ona sama, která shledala svého muže jako nespolehlivého, ne dost pro ni dobrého, je sama shledána jiným mužem, stejně ne dost dobrá a nespolehlivá jako její muž. Jen někým jiným. Tím, kterému mylně věřila a na kterého se mylně spoléhala. Zbavila se opory, šla za hlasem srdce a srdce ji na rozdíl od rozumu podvedlo. Ono je potřeba udržet rozum a srdce v souladu. Pak onen soulad obojího, jak srdce i rozumu nás většinou uchrání před tím, že u kamarádky spí na nepohodlném gauči a dcera na zemi.
Nelze se nezamilovat, ale lze mít jistou míru sebekázně, kdy zkoumám, zda ten druhý, za kterým mě srdce táhne má podobné pocity a podobné odhodlání tu záležitost zvládnout bez totální katastrofy pro všechny účastníky. Ovšem tohle je možné jen při jisté míře zralosti. Byla to skupina natvrdo. A on se naštěstí zatím nenapil. Drží se skupiny a toho, co se v ní naučil. A dobře dělá.