Dnes je Velký Pátek, tedy Velikonoce. Deset procent obyvatel této země, tedy křesťanů, zhruba ví, o co se jedná, ti zbylí buď matně tuší, nebo nevědí.
Dnes je Velký Pátek, tedy Velikonoce. Deset procent obyvatel této země, tedy křesťanů, zhruba ví, o co se jedná, ti zbylí buď matně tuší, nebo nevědí. Ani se mi nechce dělat nějaký apoštolát, protože těm, co slyšet nechtějí, se Evangelium snad ani hlásat nemá.
A když vejdete do kteréhokoliv města nebo do kterékoli vesnice, vyptejte se, kdo je tam hoden; a tam zůstaňte, dokud neodejdete. 12 Když vstoupíte do domu, pozdravte ho! 13 A bude-li ten dům hoden, váš pokoj přijde na něj; nebude-li však hoden, vrátí se váš pokoj k vám. 14 A když vás někdo nepřijme a nebude poslouchat vaše řeči, setřeste si prach s nohou, až budete odcházet z onoho domu nebo z toho města. 15 Vpravdě vám pravím: Snesitelněji bude zemi sodomské a gomorské v den soudu než onomu městu. Mk 6,8-11;“
I když Evangelium se hlásat má, tak zřejmě jen těm, kteří jsou ochotni naslouchat. Ono je to tak se vším. Čas od času je dobré zmlknout, nehlásat všechny možné pravdy, pouze se jen snažit rozumět. Tohle jsem se naučil, už v prvním psychoterapeutickém výcviku a během své dvacetileté praxe se závislými. Mám tuhle zásadu, kterou praktikuji.
<→>Máš-li pocit, že žiješ dobře, nikomu ani sobě neubližuješ, v pořádku. Já si sice myslím něco jiného, ale nejsem správcem tvého života, ani tvé náboženské víry, či napravovatel tvé nevíry.
Vždy řeknu jen. „Já počkám.” Počkám a klidně se věnuji těm, kteří mají zájem něco slyšet, něco změnit, případně něco konkrétního udělat. Ti ostatní se můžou dívat. Taky nemusí. Klidně si mohou myslet, že se jich to netýká. Čas ukáže, jestli se týká, nebo netýká. Klidně si říkám různé názory, píši je a někteří lidé je čtou, někteří nečtou, někteří o nich přemýšlí, jiní je mají za blábol.
Myslím, že podobně se chovají i křesťanská společenství, tedy ve své většině. Jsou otevřeny každému, kdo chce vejít a nikomu proti jeho vůli necpou, co nechce slyšet. Ano, Evropa dlouho i severní Afrika a Malá Asie byly tyhle regiony křesťanské, tedy i náboženství bylo spojeno se státem. Dnes, a myslím si že je to tak správně je to jen otázka osobní volby jednotlivce.
Velikonoce a nimi ta dobrá zpráva, že sice Kristus byl ukřižován, ale vstal mrtvých, jak se modlíme v Credu:
…Byl za nás ukřižován, za dnů
Poncia Piláta
byl umučen a pohřben.
Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma.
Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce.
A znovu přijde, ve slávě, soudit živé i mrtvé
a jeho království bude bez konce…
Přidám ještě tu latinskou část, protože v latině to obzvlášť krásně zní.
…Crucifixus etiam pro nobis sub Pontio Pilato;
passus et sepultus est,
et resurrexit tertia die secundum Scripturas,
et ascendit in caelum, sedet ad dexteram Patris.
Et iterum venturus est cum gloria iudicare vivos et mortuos,
cuius regni non erit finis…
A protože Velikonoce jsou svátky naděje, největší křesťanské svátky, kterými oplakáváme a zároveň oslavujeme jak Ukřižování, tak Zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Svátky, na kterých je vlastně založeno, cele křesťanství a potažmo, celá evropská tradice a kultura.
Tak, požehnané Velikonoce a hezky si je v klidu užijte.