Ve čtvrtek jsem odeslal pilotní díl seriálu se kterým chci ohromit svět, na místo určení. Pokud se někdo diví výrazu „ohromit” nechť se nijak nevzrušuje.
Ve čtvrtek jsem odeslal pilotní díl seriálu se kterým chci ohromit svět, na místo určení. Pokud se někdo diví výrazu „ohromit” nechť se nijak nevzrušuje. Všichni autoři libovolného druhu umění, chtějí ohromit a všichni doufají, že jejich dílo nezapadne a stane se tím, čemu se dnes říká: „kultovní” Zřejmě podle toho, že se stalo kultem, kterému je třeba se obdivovat, klanět a vzývat.” Tedy mě by stačilo, kdyby se líbilo, někdo by o něm přemýšlel a to jen díky tomu, že se vysílalo v televizi. Inu nejsem skromný. Skromnost prý zdobí muže, praví stará moudrost, leč ještě ta starší říká: „Muž se nezdobí.” Sice dnes už to není zas až tolik pravda. Pokud to někdy pravda byla.
V dávné literatuře, ano i tam, jsou popisováni hejsci našňoření, kteří svým zjevem upoutávali samičky, které se zalíbením na ně hleděli a vzteklí chudí spisovatelé, co neměli na tu parádu, zdůrazňovali ctnost chudoby. Ovšem, jakmile se stali „kultovními,” nebo klasiky, pokud možno žijícími, většinou i bohatými, pak na ctnost chudoby sice nezapomněli, ale jen ve svých dílech, jinak žili naplno. Jak dnes každý zdůrazňuje.
Jo, žít naplno. Vždycky, když tak slýchám tato slova, přemýšlím o tom, co ti lidé chtějí vlastně říci. Pokud je jim přes šedesát jako mě, jestli se chtějí vrátit do věku dvaceti let, kdy sice mohli skoro všechno, co jim tělo dovolilo. Rozum moc nepoužívali. V té době u mužů rozum není tou nejsilnější stránkou věci. Se ženami je to podobné, leč ty se přeci jen víc kontrolují ve svých poskytovaných citech. Na rozdíl od mužů, přeci jen víc riskují. On je rozdíl do jiného stavu někoho přivést a do jiného stavu s někým přijít. Takže se jim nedivím, i když občas mi jejich sebekontrola přišla nadměrná.
Takže každý má pod tím pojmem, který nijak nepoužívám, protože někdy se flákám naplno, někdy miluji naplno a někdy se jen tak procházím naplno. Většinou se zabývám věcmi, a to dlouhodobě, které většinu lidí nijak nebere. Ty věci mě nic nestojí, nebo málo. Nejsou vidět do dáli, leč rád se jimi zdobím. Ačkoliv, pochopitelně bych si přál aby si jich všimlo víc lidí, než jen někteří. Jak stárnu, smiřuji se s tím, (nerad) že budu čím dál méně viditelný a osobně zajímavý. Hlavně pro mladé ženy. Jo jo, každý chvilku tahá pilku, se říká. Čirá pravda.
I když řezat dříví ručně bez cirkulárky, nebo motorové pily je docela dřina. Čirá pravda. Což vím ze svého dětství, nebo z dob, kdy jsem jezdil coby mladý lodník na člunu. Tam jsem se něco pily napoužíval. Ať při vyspravování podlahy v raumu, tedy nákladním prostoru, nebo pokud jsem byl líný si opatřit plynovou bombu na vaření a vařil jsem na sporáku, musel jsem si dřevo nařezat a naštípat. Pravda, když pak dřevo hoří v kamnech, odlesky plamenů ozařují místnost, tak se dá říci, PARÁDA.
Konečně v jedné terapeutické místnosti, kterou si pronajímám se dřevem topí. Nemá to chybu. Pokud je ovšem dřevo suché. Pak rád mimo terapeutické činnosti, také udržuji oheň. Živý oheň dává místnosti neskutečnou atmosféru. Onehdy jsem ke vzrušené atmosféře přispěl, když jsem jednomu členu skupiny, co hájí sociální stát, řekl: „Až socky zvolí socany, to bude teprve živo.” Popudil jsem některé členy. Inu, terapeut si má nechat své politické, náboženské názory na skupině pro sebe.
Tady jsem si je nenechal a byl jsem tedy vyzván některými, abych vysvětlil, koho považuji za socky. Sdělil jsem, že všechny ty, co třeba mají možnost si peníze vydělat a raději si je vezmou od státu, tedy od svých spoluobčanů. Stejně tak ty ženy, co si pořídí dítě, mají chlapa a hlásí se jako samoživitelky, co k těm dětem přišly ani nevědí jak. Přitom žijí s chlapem, co má peněz dost. Ovšem proč by nebraly, když to zákon umožňuje, že? A další jim podobní. Třeba státní úředníci, co mají stát spravovat a místo toho si z úřadu udělají vysoce výnosný byznys. V takových případech používám i jiné slovo. Třeba zloději. Bez ohledu na stranickou příslušnost.
No jo, když já si pořád myslím, že daně mají být minimální, stát má podporovat jen těžce nemocné a bezmocné, jinak každý ať se stará jak umí. Třeba tím, že si spoří na zlé časy, nepropije, neprokouří a neprohraje v hazardních hrách. Pokud někdo chce mít děti, tedy musí je vychovat s tím, že jim nikdo nic nedá, a budou mít jen to, co si dokáží opatřit opatřit díky své spolupráci s ostatními. Chytrý člověk se učí spolupracovat. I ten největší individualista, prostě chápe, že spolupráce přináší výhody a to pak je to, čemu já říkám: „Umět se postarat.” Tohle je pro manipulanty, manipulujícími pod záštitou dobra a sociálního státu pro všechny, nepřijatelné. To je zbavuje té moci nad druhými. A možnostmi se bez námahy svést s ostatními.
Hoden jest dělník mzdy své. Říká Písmo. Pravda, za práci se platí a stát by měl dohlédnout na ty, co chtějí okrádat ty, co si myslí, že pro ně zákon neplatí. Třeba ten o mzdě, nebo zaplacených fakturách pro živnostníky. Ale pokud se stát v osobě úředníka stará o hovadiny, pak samozřejmě nemá čas se starat o co má.
V celých lidských dějinách byli nejvíce obdivováni ti, co uměli se o sebe postarat a zároveň uměli spolupracovat. Lidská činnost v jakékoliv civilizaci je založena spolupráci. Umět spolupracovat je největší sociální dovednost. Spolupracovat ve prospěch svůj a zároveň nechat ze spolupráce těžit i ty druhé, tedy pokud i oni spolupracují, na tomhle principu stojí běžná společnost. Nikoliv společnost, která rozbíjí díky svému sociálnímu „dobru” základy společnosti a umožňuje díky tomu parazitovat na druhých, způsobem výše popsaným.
Tímhle podobným způsobem jsem popsal, těm dotazujícím se členům skupiny, ty, které lidi považuji za socky, případně za zloděje. Rozhodně ne ženskou, co rovná zboží do regálu, nebo chlapa, který leze po střechách, aby lidem neteklo do baráku, nebo inženýra, který sedí u PC a kreslí technické výkresy.Případně ty, co jezdí v MHD a bydlí v nájemných bytech. Tihle a jiní další, jsou pochopitelně ctihodní občané, co se umí postarat, umí být individualisté, co vědí, dělat a vědí, co rozhodně nedělat. Mají co dělat, každou korunu obrátí dvakrát, než ji vydají. Ale takový je život. Pravda, někteří ty peníze zas až tolik nešetří. Nemusí, vydělávají víc. Ale to opravdu ze sociálním státem nemá co dělat.