Opět další zkouška za námi, už se blíží ten den, napětí i odpovědnost vzrůstají. Ono, být pod tlakem času, přináší rozhodnutí, která by člověk, co pod tlakem není, neudělal.
Opět další zkouška za námi, už se blíží ten den, napětí i odpovědnost vzrůstají. Ono, být pod tlakem času, přináší rozhodnutí, která by člověk, co pod tlakem není, neudělal. Takže sice začali zcela jasné, důvodné omluvy, ale při mé poznámce, že sice ty důvody chápu, jenže tímhle tempem se staneme pouze komickými, nikoliv, že budeme provozovat komedii. Členům souboru začalo být jasné, že je mírný rozdíl, mezi komedii hrát a být komickými. Nikdo na můj dotaz: „Kdo z vás chce být komický amatér mluvka? ” Neodpověděl kladně.
Bodejť by jo, Tolik úsilí toho do té akce dali a pak by se jim měli diváci jen smát. Ani já si nepřeji aby při předvádění drama se lidé smáli jejich hereckým komickým výstupům. Hrajeme drama. Jo finišujeme. Zkoušíme, debatujeme, hledáme možnosti. Podobně jako v životě, když se chytří lidé domluví na spolupráci. Jsou-li opravdu chytří, pak se domluví i přes jistou míru nesouhlasu. To jen úzkostní a nejistí lidé potřebují všeobecný souhlas se svými názory a náměty, které davu přednesou a dav má jedinou povinnost tleskat.
Tak tohle naštěstí s těmi lidmi nezažívám. Umí říci, co chtějí, umí vyjádřit názor a umí vyslechnout druhého. Honza Lutera často říkával, že lidé se setkají ve svém výběru, jako je třeba partnerství, nebo zájmová činnost, s lidmi na stejné úrovni jaké jsou oni sami. Před těmi třiceti lety, když jsem slyšel tuhle moudrost poprvé, jsem byl skeptik. Dnes po třiceti letech, kdy jsem si tu moudrost nesčíslněkrát ověřil, ji považuji za daný fakt. Možná jsou výjimky, ale ty jak známo potvrzují pravidlo.
Takže jsem se v čase a prostoru setkal s lidmi, co chtějí, vědí a umí. Nejen hrát, ale i obětovat něco tomu, k čemu se rozhodli. Mají na věci svůj zájem, našli v tom svůj smysl, je jejich a myslím, že nikdo další nemá právo jak se často děje ze strany různých intošu-věrozvěstů pravdy a správných postojů, je pro jejich smysl soudit, jak se mnohdy děje.Vždy mě pobaví takoví rádoby psychologové, co okamžitě začnou zkoumat nekalé motivy těch druhých. Staví se do role soudce, co ví ze všech nejlépe, jaké mají ti lidé motivy pro to a ono a zkoumají, jestli ty motivy jsou dost ušlechtilé. Pro ty intoše-vševědy ušlechtilé.
Jakoby jim do cizích motivů něco bylo? Není!!! Pokud totiž ti lidé svým konáním neohrožují na životě, zdraví a majetku ty druhé, pak jestli něco dělají pro peníze, z čisté radosti pro věc samu, aby se proslavili, aby na sebe upoutali pozornost, pak jsou ty jejich motivy dobré. Jistě, nežádám na těch druhých aby se jim líbily, ale projevení emoce je tak asi vše, co v tom mohou dělat.
Nakonec, co mohou dělat s tím, že psaní knih, blogů, her, točení televizních pořadů, psychoterapii, sportu dělám z toho důvodu, že mě ta činnost baví? Přináší mi pozornost mého okolí, vydělám na to peníze a ještě mám pocit uspokojení, že jsem díky všem těm vyjmenovaným činnostem potkal bezvadné lidi. Také nic, jen dumat, co mě k tomu opravdu vede. To mohou, tím ničemu neuškodí. Pochopitelně ne všichni, co jsem potkal, byli skvělí a úžasní, ale ty méně skvělé a úžasné, jsem minul a průběžně míjím a setkávám se jen s těmi, myslím ve volném čase a na vybraných místech, kteří splňují mou představu o kamarádech či dobrých známých.
Lidí, co s nimi sdílím, i když mnohdy jen částečně společné zájmy a hodnoty. Pochopitelně, asi by mě nebavilo vyšívání, stejně jako některé nebaví psaní blogů, případně ladění Linuxu. Takže tohle si užívám, dokonce tolik, že je mi jedno, nebo skoro jedno, že fotbalisté prohráli, i když fotbal to byl pěkný, na Ukrajině si kluci hrajou na vojáky a s vojenskými poctami je pohřbívají a EU se stará o hovadiny. Nelíbí se mi prohry, nelíbí se mi hry na vojáky, nelíbí se mi EU, ale na světě, jak už jsem řekl, nejsou jen blbý věci. A blbí politici. Jo jo.