Pokud člověk cestuje často MHD, nenudí se. Ráno jsem vyrazil do blázince, kde většinou panuje, na rozdíl od okolního světa svatý klid. V MHD, je skoro vždy rušno.
Pokud člověk cestuje často MHD, nenudí se. Ráno jsem vyrazil do blázince, kde většinou panuje, na rozdíl od okolního světa svatý klid. V MHD, je skoro vždy rušno. Slečny ukazují vše, co si myslí, že je nutno ukázat, aby gentlemani věděli, koho si mají vybrat. Na volná místa se hrnou dámy, co se velmi rády cítí mladé, tedy v jistých ohledech, ale co se týče místa k sezení, jsou z nich téměř shrbené babky, podobné tomu, jak praví klasik:
…stejně tak, ubohé ty babky
do čeho kousnout nemají, a když tak vidí,
mladé žabky, se spouštět a ne potají,
proč je tak dávno, reptají,
a jakým právem stvořil Pán?
A On, když baby spílají,
radš mlčí jako zařezán.
F.Villon Testament
„Shrbené babičky,” co jsou chabrus na nohy, ale, když jde o to se nacpat do vagónu, nemají žádné potíže ani s dechem, ani s pohybem. Jo, jeden se nestačí divit. Dnes ráno jsem cestoval, vedle jedné takové staré mladé, neb ji bylo asi třicet pět, postavou na padesát, vysoká byla kolem metru šedesáti, váha také kolem stošedesáti. Vlastně byla symetrická, sedla na jedno sedadlo, tím pádem zabrala i druhé. Ale je nutno podotknout, že dav rozrazila stejně snadno, jako bitevní loď rozráží vlny. Následoval jsem ji. Rozrazila, usedla, vzdychla. Chtěl jsem usednout vedle ní, leč neusedl. Nevešel bych se. Na Andělu vystupovala. Sedl jsem si já i mladé děvče, pohodlně jsme se vešli. Sedělo se vedle ní pohodlně, nemohl jsem stěžovat, ovšem zase mne rušila v rozjímání výstřihem a tetováním na prsou.
Otevřel jsem čtečku, že budu pokračovat ve studiu Tóry, leč nemohl jsem. Inu, kam čert nemůže, nastrčí děvče s výstřihem. Prsa měla pěkný, tetování bylo decentní. Přemýšlel jsem, jak hodně na prsou bolí to tetování. Ale co vím, tak pro krásu, jsou mnohé ochotny udělat cokoliv. Takže v MHD jak je vidět, starší muž klidu skoro nenajde. Nakonec, mohl jsem se ji zeptat. třeba by mi to řekla. Třeba ne, možná by se styděla. Lidé se nestydí odhalit, ale mluvit třeba o svých pocitech z bolesti tetování, nebo jak jim je, když se odhalí u toho kdo je tetuje, moc rádi nemluví. < Čeká mě ještě odpoledne cesta z Bohnic do Řeporyjí, zase asi plná dobrodružství a vzruchu. Je totiž hezky. Bude na co koukat. Pak už práce a domu snad zpojedu s Robertem. Ten střídá Passat s Mercedesem, nebo někdy Audi. Všechno pohodlná auta. Jo, někteří klienti, když se dají dohromady, využijí svůj potenciál, dosáhnou velmi slušné životní úrovně. Já pak mám díky jejich ochotě, mě vzít sebou, pohodlí při cestě domu. Ono mi docela stačí strávit v jednom dni dvě hodiny v MHD. Víc dobra zas nemusím. Mám teď dilema. Musím se rozhodnout, kde budeme hrát. Mám na výběr asi tři lokality, všechny jsou dobré, každá má své výhody i menší nevýhody, takže „zlaté časy,” kdy nebylo z čeho vybírat a musel jsem vzít zavděk tím co bylo. Asi to nechám na Radce, ať si vybere, kde se ji bude nejlépe stavět scéna. Tohle já ovládám, nechat na lidech rozhodnutí, protože oni nakonec nejlépe vědí, co potřebují.Pak se celkem dobře spolupracuje. Všechny tři lokality jsou slušně přístupné. Tak uvidíme. Budeme hrát na sv.Jana Křtitele, mého křestního patrona. Možná by prospěla modlitbička k němu, aby trochu pomohl.