„Nechval dne před večerem!” Říká jedna lidová moudrost.
„Nechval dne před večerem!” Říká jedna lidová moudrost.
Opět jsem se přesvědčil, že lidové moudrosti fungují. Ráno jsem se
probudil že snu, kde se mi zdálo, že se mi viklá zub, abych si jen tak v
polospánku řekl, že tohle podle snáře znamená, že někdo zemřel. Moc na
ty snáře nedám, sny sice vykládám v rámci terapie, ale ne podle snářů.
Probudil jsem se, čel do blázince, na sen zapomněl, celý den šel jak po
másle, abych večer dostal mail, že umřel kolega z výcviku Jirka Machek.
Byl z nás nejstarší v době zahájení výcviku mu bylo přes sedmdesát a
přesto se do toho pustil. On a docent Skála, (ti dva pro mne byli vždy
takovým ukazatelem,) že i v pokročilém věku nemusí nutně člověk
rezignovat a jen čekat na smrt. Jirka se dožil 94 let, aby do svých 93
vykonával povolání lékaře. Z mého hlediska bylo koho oplakat. Bylo mi a
je mi za ním smutno. Ale na druhou stranu, prožil dlouhý, ne vždy lehký
život, ale určitě stál ten život za to.
Nedávno hraběnka, teď Jirka. Inu loučíme se pořád, vždy loučení se
rovná smutek. Pokud ne vždy, tak většinou. Někdy pravda je loučení i
úleva. Inu, půjdu se rozloučit, na tom smutném je hezké alespoň to, že
uvidím většinu svých kolegů z výcviku. Stárneme, jak říkal strejda Míla.
„Byly doby, kdy jsme se setkávali na svatbách, teď na
pohřbech.” To vždy, když umřel někdo z jeho deseti sourozenců. On
sám byl předposlední.
Jo, setkávali jsme se po skončení výcviku, napřed všichni, bylo nás
15, pak bez Veroniky, teď už zase bez Jirky. Stárneme, odcházíme a
vlastně je to přirozený běh života. Smrt patří k životu, stejně jako
narození. Smutné, ale neodvratné.
S tím snem, myslím, že to byla náhoda, ale i náhody mají něco do
sebe. Ukazují, že člověk si nemůže být ničím jistý. Prostě celý den,
celý rok, nebo i déle, všechno dobré, pak přijde okamžik a všechno se
změní. Jediná jistota, kterou máme, že vše je nejisté. Ale tyhle
události mě osobně vždy nabádají. „Když je dobře, užij toho dobře.
Na smutek a trápení z toho co bude, je času dost. Smutné věci se dějí
sami od sebe. Není potřeba je neustále vyhlížet a plánovat.” Život
se žije tady a teď! Na přemýšlení, co bude za trápení zítra, je dost
času až zítra. Jo jo.